Severský nádech sobotního Vortexu

U baru házím tyhle i všechny ostatní myšlenky za hlavu a směju se na něj – sluší mu to, je hezky studený a prosvícený. Bílá pěna vypadá jako sníh co po něm kloužou pohledy do všech stran. A že se bylo na co dívat.

První na co mi padly oči, byla obrovská hlava v rohu s rukou opřenou o pódium. S upnutým pohledem kontrolovala dění pod ní, na place, zprvu poloprázdném, později příjemně plném, jakoby podobných scén viděla už stovky. A to je dost možný. Dekorace pocházely z dílny německých mágů Sehstoerung a pověstná deutsche pečlivost byla patrná, neb kam padly oči, tam zářily nasvícené obrazce, postavy kroutící se v křečích jakoby si šlehly poslední předimenzovanou dávku a ta pravá psy atmosféra byla na světě. První kdo se chytil otěží, rozuměj cd-playerů, byl rovněž německý Dj Tom Bombadil. Hrál pomaleji, ostatně jako v podstatě téměř všichni tu noc, což se paralelně doplňovalo s rovnoměrnými pohyby sem a tam se pohupujícími loutkami o velikosti cca jednoho metru, jež byly definitivní tečkou na poli výzdoby. Byly celé v bílém a kontrast jasných, fosforujících barev a prvků byl s jejich, bílou barvou evokovanou čistotou dokonalý.

S menším časovým skluzem se podařilo dokončit střídaní a v o trochu svižnějším setu se pohybovala po hudebních cestičkách Djane Nem z Oxygen records. Noc byla zatím stále mladá, byť se přehoupla do po půlnočního času, a tak byl prázdný gauč lákavým prostředníkem pro vnímání hudby. Dekorace byly jako plátno, hudba jako med, gauč jako křeslo pro celý svět. Relax uprostřed Evropy, relax na vlnách progressiv psytrancu. Set Djane Nem jsem probrouzdal spolu s dekoracemi světem fantazie a s blížící se druhou hodinou jsem se odebral více do centra dění. Šlo to vcelku hladce. Ač parket působil plným dojmem, Roxy jako celek byla spíše prázdnější než plnější, což dokresloval chill-out, kde si Djové Mitja&Besta hráli v podstatě pro sebe. Tou dobou probíhal v Abatonu Sperm festival a v Crossu další podobně laděná akce Fuse v režii Fatal Noise, tak se ani nebylo čemu divit.

Nicméně Anders Nilsson spustil první tóny, rovněž spíše pomalejšího charakteru a i přes jeho určitou podobnost, byl patrný rozdíl. Ono více než sedm let hraní, vyplněných sedmi alby dává dostatečný potenciál k hraní jak se říká o level lepšímu. Andromeda jak si Anders říká je švédský projekt, ale jeho působnost je dá se říci celoevropská. A v srdci Evropy si to taky pěkně užíval. Spíše komornější, ale o to více pohodová atmosféra během jeho setu vygradovala ke společnému, takřka synchronnímu směřování k zážitkům z kategorie těch nej. A nemalý podíl na tom měly i projekce promítané klasicky na dvě plátna z dílny Mimo-Tv. I když musím přiznat, že jsem čekal o něco více, řekněme o něco více svižnější jízdu, i tak byl nakonec Andersův set příjemný. Byl v něm patrný severský nádech širokých obzorů, dlouhých večerů, barev zapadajícího slunce. Anders se prezentuje také jako projekt Chromosome. A jak je známo chromozóm sestává ze dvou řeckých slov – chroma – barva a soma – tělo. A název je to příznačný, poněvadž barvy a (vlnící se) těla jsou synonymy zvuku s nálepkou Andromeda. Co tohle spojení dokáže, jsme zjistili a za zvuků následujícího setu v podání Dj Alexe Droida jsem opouštěl se spirálami místo očí tohle loutkové divadlo.