Hooverphonic: Květinová psychedelie live!

Jako support zavítal na Flédu společně s Hooverphonic Jerboa – tento velmi talentovaný DJ všechny překvapil svým neskutečným uměním mixu a velmi zajímavým a neobyčejným soundem – tak osobitou elektronickou muziku jsem už hodně dlouho neslyšela, navíc pohled na maximálně si hudbu vychutnávajícího Jerbou, byl slastí nejen pro uši ale také pro oči. Jeho hudební styl je těžko zařaditelný, říkejme mu tedy zkrátka jednoduše elektronika, která by se dala příznačně pojmenovat „Jerb music“.



Poté už ale nastal nejvyšší čas na přípravu pódia pro hlavní hosty. Půl hodina čekání sice nebyla nijak příjemná, ale nikoho by v tu chvíli nenapadlo z narvaného sálu odejít a ztratit tím tak své cenné místečko, z kterého bylo v té změti lidu alespoň trochu vidět nahoru směrem k pódiu.

Okolo půl desáté se konečně rozsvítila světla a postavy basisty Alexe Caliera, kytaristy Raymonda Geertse, hostujícího bubeníka dalších dvou klávesistů se objevily v záři reflektorů tváří v tvář publiku, které je velmi vřele přivítalo. Koncert začali pomalým, ale velmi intenzivním intrem, během kterého se lehce a nenápadně zjevila křehká zpěvačka Geike Arnaert, která sklidila obrovský aplaus.

Všichni se určitě nejvíce těšili na největší hity z minulých alb, ale už ze začátku bylo jasné, že setlist tohoto koncertu se bude skládat v první řadě ze skladeb nových a teprve potom nás odmění staršími hity.

Díky skladbám z nejnovějšího alba „The President Of The LSD Golf Club“ se Hooverphonic hned od začátku stali doslova „prezidenty“ celé Flédy., nechyběly psychedelické tracky jako „Stranger“, duet s Alexem Calierem „50 Watt“ nebo melodická „Gentle Storm“. Kupodivu absence elektronicky, které se Hooverphonic na svém posledním albu záměrně vzdali, mi téměř nevadila. Kapela tak dokázala, že dokáže svůj skvělý live set dát do kupy i bez mašinek a laptopů, za což jim patří můj obrovský obdiv.



V druhé půli koncertu došla řada i na osvědčené hity ze starších desek: poslech písní z „No more sweet music“ ve svérázných instrumentálních verzích byl pro znalce Hooverphonic opravdovým labužnickým zážitkem. Stejně tak tomu bylo u věcí z nejpopulárnějších desek „The magnificent tree“ a „Presents Jackie Cane“ , z kterých nemohli zapomenout na hymnu „Mad about you“, „Jackie Cane“, vynikající „Sometimes“ či energickou „The world is mine“. Největší odměnou a téměř závěrem celého večera se stal éterický a melancholický „Eden“. Hooverphonic se poprvé loučí, ale sami moc dobře vědí, že to není naposled. Pár dalších skvělých kousků tak dotvoří skládačku jménem Hooverphonic do úplného konce.

Co víc dodat? Bravurní instrumentální výkony bez nejmenších chybiček a skvělá atmosféra – takový byl koncert belgických Hooverphonic. Tahle trojka každoročně dokazuje, že je právoplatnou stálicí českého publika. Klubová atmosféra sedne jejich hudbě přesně na míru a proto si o to větší hudební zážitek z koncertu odnášeli nejen všichni návštěvníci,ale i určitě i spokojená a na další rok brněnským publikem nabažená kapela.