V tramvaji byla možnost zakoupit si nějaké drinky, které všem zvedaly postupem času náladu. Napětí ve voze houstlo. V polovině prvního kola přistoupil již předem ohlášený „Čokoman“, s kterým probíhala soutež o nejzdařilejší a nejoriginálnější fotku. Součástí jízdy byly samozřejmě i „zdravotní“ přestávky, kterých každý využil jinak. Čerstvý vzduch a jiná cigaretová, či drinková osvěžení všem sloužili k načerpání nových sil do další části jízdy. K největšímu pobavení cestujících nečekaně sloužily zvědavé pohledy kolemjdoucích lidí, kteří očividně nechápali, co se v prostorách tramvaje děje. Někteří chtěli dokonce přistoupit, to jim ale umožněno nebylo, tramvaj byla nacpaná partypeople po okraj. Jedeme dál.
Rezidentní djs Madman a Roger Venzent si připravili melodické a k tanci vybízející setíky a když se naše jízda přehoupla do své druhé půle, dalo by se říci, že party dosáhla svého vrcholu. Pohled na večerní Prahu zpoza skel tramvaje byly samozřejmě více než nádherné,ale po bezmála hodinu a půl dlouhé jízdě bych se už nejradši viděla v Mecce a užívala si vzdušných prostor klasického klubu. To jsem ale nevěděla, že mě čeká ještě bezmála další hodina jízdy. Tramix nakonec zakotvil před Meccou zhruba o půl jedné po téměř 2,5 hodinové jízdě (!). Pro někoho byl výstup vysvobozením, byli ale i tací, kteří by rádi řádili v rozjetém dopravním prostředku dál.
Mecca nás vtrhla do zcela jiného prostředí „celebrit“, lesklých zrcadel, bílých sedaček a třpytivých lustrů. Tomcraft odstartoval svůj první beat malou chvíli po našem příjezdu a začal přesně tak, jak se od něj očekávalo: energické elektro kombinoval s prvky houseu a dokonce i minimalu, čímž dokázal, že ani on neodolal trendům. V jeho zvuku byl, ale pořád slyšet ten „starý dobrý“ Tomcraft tak, jak ho známe. Nezapomněl na svůj největší hit „Loneliness“, zařadil ale třeba i svůj nejnovější track „Boogie Nights“. Tomcraft se snažil komunikovat s publikem, bohužel odezva z druhé strany byla velmi chabá. Svojí snad jedinou a největší kritiku musím proto přiřadit k některým místním „partypeople“, kteří očividně přišli do klubu ze zcela jiných důvodů, jenom ne kvůli Tomcraftovi. Parket byl v polovině jeho setu poloprázdný a v závěru, kdy měla být atmosféra na bodu varu, se s djem téměř nikdo ani nerozloučil.
Vzhledem k minimálnímu počtu lidí v klubu a vlažné atmosféře jsem se proto rozhodla po Tomcraftově setu k odchodu. Mecca sice nabízí snad jedny z nejatraktivnějších klubových prostor u nás, bohužel jí ale kolikrát chybí to nejdůležitější, ta pravá atmosféra. Když srovnám vlažný Rehab například s atmosférickou Elektrou na Flédě, je mi líto, že si Tomcraft nemohl zahrát v Brně před publikem, které by ho přijalo daleko vstřícněji a otevřeněji. Třeba se toho dočkáme v některém z příštích dílů, co tomu říkáte, páni promotéři?;)