Matmos: koncert na hraně

Matmos: koncert na hraně

22. 06. 2008  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (2)
Stimul Festival jako obyčejně nabízí i tento rok nevšední zážitky. V úterý 17. června se do Prahy se svým sólovým projektem podíval Mike Patton a další den se představilo dlouho očekávané americké duo Matmos, které má za sebou spolupráci s hvězdami světového formátu: Björk, Kronos Quartet nebo Wolf Eyes.
Na pódiu je uvedla soustředěná dáma, která si říká Zavoloka, a je ukrajinskou vycházející hvězdou na poli experimentální elektroniky. Zavoloka předvedla příjemný mix glitch elektra a původních world-music motivů. Vystoupení Matmos jsem se do jisté míry obával. Silně na mě zapůsobily průvodní komentáře jejich chystaného vystoupení popisující toto duo jako bandičku hard-core samplerů. Základ pro své album A Chance To Cut is a Chance To Cure (2001) prý nahrávali na klinice plastické chirurgie: zvuky doprovázející provádění endoskopie, laserové operace oka nebo odsávání tuku se dostaly pod nelítostný skalpel samplu. Dokonce prý nahráli i zvuky dopadajícího spermatu, zažívacího traktu a vagíny.
Ne že by to nebylo možné. Když jsem pročítal vzpomínky Timothy Learyho na 60. léta a počátky pokusů s LSD, narazil jsem mimo jiné i na jejich experimenty s nahrávkami zvuků lidských orgánů, které člověk nemá šanci při normálním vědomí vnímat. Problém byl v tom, že se při intenzivnějším poslechu takových nahrávek dělalo většině lidí lidově řečeno šoufl. Měl jsem čekat něco podobného?

Naštěstí se moje obavy nepotvrdily. Zavoloka mě dostala do velice příjemného rozpoložení když lepila na stěny Archy jednu zvukovou tapetu za druhou. Kluci z Matmos některé z nich mohli lehce poodlepit, ale jinak velice příjemně překvapili. Jak už jsem říkal, moje obavy z neočekávaného se nepotvrdily.

Martin C. Schmidt a Drew Daniel jsou totiž nejen hudebníci, ale také lektoři nauk o multimediální sféře. Vypadalo to, že si Martin na koncert do Archy odskočil rovnou z přednášky. V saku a s kravatou působil spíš jako nějaký doktor než hudebník. Chirurgicky působila i úvodní sekvence, kdy se oba pohybovali kolem jasně modrého laserového paprsku a vysílači, které drželi v ruce, vyluzovali z přijímače pod laserem kaskádu zvuků. I slovní projev ukazoval, že jde o vzdělané intelektuály. Jejich poznámky byly mířené přesně tam, kam směřovalo album The Civil War (2003) se svým anti-vlasteneckým ostnem. Připadalo mi, že chtějí říct, že úloha angličtiny byla hrozně degradovaná povýšeneckým přístupem Ameriky k ostatním a republikánskou neokonzervativní politikou posledních let.
Pro mě osobně nastartovala koncert silně nekonformní a nezvykle kytarová skladba se spoustou zbrklých a prudkých riffů, doprovázející stejně „rozmašírovaný“ klip. Zachycoval mladíka, který masturboval v malé vodní kádi se zabudovanou masážní tryskou, umístěné možná kdesi na zahradě domku na předměstí nějakého velkého amerického města. Kytarové staccato výborně doplňovalo lascivní, ale až snově působící masturbaci odehrávající se na plátně a stupňovalo se s blížícím se orgasmem. Vyvrcholení přišlo v podobě destrukce obrazu a zvuku. Měl jsem pocit, že tato skladba nejlépe vystihla destrukci veškerých jistot, které až donedávna tvořily každodenní americkou realitu. Navíc se stavěla do ostrého kontrastu s puritánskými názory velké části americké společnosti a napadala křesťanský názor o tom, že sex a masturbace vůbec je nadmíru opovrženíhodná činnost. Skvělé. Tato skladba nebyla jen nejagresivnější část koncertu, byl to také nejvíce „dějový“ klip. Po této skladbě přešli Matmos plynule ke svým jemnějším věcem. Bez provokací a námětů k přemýšlení se ke slovu dostaly trojrozměrné obrazce a rozezněly se místy až hypnotizující motivy vyvážené delikátní prací s ostřejšími zvuky.

Se zavřenýma očima jsem začal přemýšlet o tom, jakou roli vlastně v životě člověka hudba hraje. Přemýšlel jsem také o opaku zvuku, absolutním tichu, které má schopnost měnit vědomí toho, který je ochoten strávit 12 hodin ve tmě ve zvukotěsném tanku. Došlo mi, že to samé očekávám od hudby. Přirozený sklon člověka vydávat se za hranice běžného vnímání nachází výraz právě v hudební tvorbě. Myslím, že jako první o tom na Západě hovořil John Cage. Chtěl, aby hudba nebyla pouze předmětem „konzumace“. Na protest proti takovému chápání hudby mu posloužila jeho proslulá skladba 4´11, což není nic jiného než 4 minuty a 11 vteřin ticha. Koncert Matmos byl taky trochu protestem proti bezduché konzumaci všeho druhu.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

STIMUL FESTIVAL

Středa 18. 6. 2008
Vystupují:
Matmos live
Další informace
2 KOMENTÁŘE
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:

27. 07. 2008 | 16:47:37
+0 | -0

jakube

diky za upozorneni, jasne ze to bylo 4´33. omluva. jsem rad, ze se recenze libila.

04. 07. 2008 | 14:42:49
+0 | -0

Oprava

Krása, nádherná recenze. Skvěle jste to pojal. Ale.. Cage napsal 4' 33''.
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika