Všechny Brňáky samozřejmě potěšilo, že skupina takového kalibru jako jsou Linkin Park přijede do brněnské metropole, protože když už k nám zavítají hvězdy tohoto typu, koncertují jedině v Praze. A že to nebude jen tak ledajaký koncert mi došlo, když jsem přijížděla k Velodromu- všude plno aut a ze všech stran obrovské spousty lidí, které už nedočkavě spěchaly na koncert. Byl to docela zážitek, protože když jsem byla naposled na tomto místě, konal se Majáles, ale všechno bylo najednou úplně jiné- obrovské podium, tisíce lidí a atmosféra kterou pocítíte jen při obrovském koncertu.
Celá show měla začít v sedm hodin, kdy měla vystoupit předkapela Enter Shikari, která není v České Republice nijak známá. Tato britská skupina zahřívala obecenstvo svou bláznivou show, zpěvem i jejich image napovídajícím hudebním stylem. Ale i tak byla cítit nedočkavá atmosféra celého publika. Tak jestli si chcete tuto skupinu ještě jednou pořádně vychutnat, zajeďte si na Rock for People v Uherském Hradišti, kde bude kapela vystupovat také.
Jako na každou úspěšnou kapelu si muselo publikum chvíli počkat- napřed překopání celého podia, ozvučení a potom už nezbývalo nic jiného než řvát a čekat. Pak to přišlo- kapela se objevila na podiu ve vedení s Chesterem Benningtonem a jak už napovídá jejich hudební styl- všichni v černém.
Na úvod zahráli starší hitovku One Step Closer z jejich prvního alba Hybrid theory. Tahle písnička úplně všechny odvařila, jak mladé, tak i starší návštěvníky. Nic moc toho během pauz mezi songy teda nenapovídali, ale nebyli jsme tam přece kvůli kecání, ale kvůli muzice… Rozezněly se tóny dalších písniček- Lying From You a Somewhere I Belong z Meteory. Musím pochválit práci zvukařů, protože to znělo vážně parádně. Já bych klidně přivítala i hlasitější zvuk, aby to pořádně vyznělo. Napřed nás pěkně rozehřáli staršími hity jako třeba With you, Papercut, Numb a Points of Authority a potom nasadili ty z nejnovějšího alba, kvůli kterému se turné vlastně koná- Given up a pomalejší Leave Out All the Rest.
Mnoho návštěvníků také zajímalo, jestli zpěvák Chester Bennington vůbec dobře zpívá, jestli se jen neschovává za svým oblíbeným „řvaním“, které posluchači rádi odsuzují, a které můžeme slyšet v podstatě v každém songu od Linkin park. Pro takovéto rýpaly to znamenalo konec pomluv, protože Chester se zastal své povinnosti na výbornou- dokázal odzpívat celý koncert úplně bez problémů, v průběhu koncertu si střihl i pomalý melodický song The Little Things Give You Away, který zazpíval nádherně a procítěně. A pokud ještě jde o to jeho „řvaní“, tak to je na tom to nejlepší- jak jen ze sebe dokáže taková drobná postava dostat takové parádní zvuky? Pochvalu by si jistě zasloužil i bubeník Rob Bourdon, který si během jedné písničky skvěle zajamoval- postupně zrychloval ve svém hraní na bicí až z toho šla hlava kolem.
Obecenstvu se jistě líbila i písnička Breaking the Habit, při které mělo možnost ukázat své znalosti a zazpívat si samo. V této chvíli už byla na Velodromu tma a perfektní atmosféra díky vydařenému koncertu. Troufám si říct, že i kapele se toto vystoupení líbilo. Sice to byl určitě jeden z menších koncertů, na kterém hráli, ale obecenstvo výborně spolupracovalo, zpívalo (hlavně při písni Shadow of the Day) a odměňovalo svou oblíbenou skupinu bouřlivým potleskem.
Po Crawling se Linkin Park rozloučili…ale to by přece ještě nešlo! Jako přídavek ještě zařadili- In the end, Bleed it Out, What I´ve Done (při které si Chester sundal i tričko, aby měla záchranka nějakou tu práci s omdlívajícími slečnami) a celý koncert zakončili písní Faint.
Nevím, ale připadalo mi to docela krátké, lidé pořád tleskali, ale byli na vážkách, jestli má skupina ještě vůbec v úmyslu se vrátit. Tak přestali skandovat a vydali se k východu. A to byl ten největší nedostatek- z celého areálu vedly jen dva východy, které byly očividně nedostatečné, takže jsme si koncert jako kdyby vlastně ještě o pár desítek minut prodloužili než jsme se dostali z Velodromu.
Ale jinak nemám žádných námitek. Byl to koncert, na který budu vzpomínat a díky kterému se Linkin Park zase začali hrát v mnoha domácích přehrávačích nejen u mě doma, ale určitě i jinde.