Sametové pohlazení Suzanne Vegy

Rozhodnutí jít na tento koncert padlo vcelku rychle. Suzanne Vega bývá označována za folk-rockovou zpěvačku, jiní její tvorbu označují za osobitý pop s prvky rocku, folku, alternativy. Pro mě byla nejdůležitějším kritériem ona Suzanne vlastní poetika jejích skladeb. Spojení autorky-skladatelky v jedné osobě slibovalo samo o sobě poměrně silný zážitek. Vyzbrojen touto vizí zamířil jsem ke Kongresovému centru, jež propůjčilo své prostory tomuto koncertu. V hlavě mi zněla krásně snová Tired of Sleeping, která ten večer také zazněla. Na obzoru zapadalo slunce a pomyslně a postupně uvolňovalo prostor nikoli hvězdám, ale hvězdě světového formátu, pro tuto noc jediné.

Ještě před tím se ale pódiem jako kometa mihla předskokana Načeva. Má představa o krásném hlase v jejím případě, se tento večer rozpadla na malé kousky. Nutno říci, že ne její vinou. To jen obrovský prostor sálu Kongresového centra neposkytnul jejímu projevu tu správnou podporu, což vlažné publikum odměnilo ještě vlažnějším potleskem. Navrch k tomu přispěla absence Michala Pavlíčka a technicky dobrý DJ Five tu muzikální stránku prostě sám neutáhnul. A tak jindy krásné skladby jako Nebe je rudý či Obrovský slunce tentokrát nedokázaly najít tu správnou cestu k posluchači.

A slůvko posluchač se celkově k této akce hodí. Kongresové centrum je bezesporu příjemný prostor, výborně klimatizovaný s ohromně pohodlnými sedadly, v nichž člověk pomalu upadá do spánku, protože jsou prostě tak měkká, že vás pohltí a zde už, bohužel i odtáhnou od dění na pódiu. Strohá scéna s bicími, připravenou baskytarou a pár světly, slibující o to více procítěný zážitek, kdy největší důraz je kladen na samotný zpěv, byla v kontrastu s monstr prostorem, který jakoby stále krásnou a křehkou Suzanne svou velikostí utlačoval. Jenže ona se, naštěstí, nedala. Vysoce profesionální koncert byl i přes ne-komorní atmosféru nakonec velmi příjemný. Její hlas, který platí za jeden z nejzajímavějších vůbec ostatně ani nic jiného nedovolil. A právě díky němu má Suzanne dar zaujmout i tu část posluchačů, kteří jinak o tento žánr nejeví žádného zájmu.
Cílem této cesty zpět do ČR bylo představení zatím poslední desky Beauty and Crime. Set list nicméně nebyl poskládán pouze z novinek, za níž se dá označit skladba věnována Franku Sinatrovi a Avě Gardnerové s prostým názvem Frank & Ava, nýbrž spíše z hitů, jakoby nám chtěla Suzanne vynahradit to, že jsme od sebe tak daleko. Světlými momenty byly v tomto směru například hráčské exhibice basáka Mika Visceglia či společný potlesk, kterým posluchače Suzanne vtáhla zpět do hry. Její hlas postupně naplňoval celý sál a kombinace pomalejších a svižnějších písní výborným způsobem zapadala do sebe a set list tak lze označit za výborně poskládaný. První výraznou skladbou byla When Heroes Go Down z alba 99,9 F.

Největší pozornost však nakonec, hlavně v případě těch Suzanniny tvorby méně znalých, přitáhla dvojice hitů, které ji vynesly na pomyslný vrchol. Zazněly hned po sobě a byly jimi Luka a Tom´s Diner. Ve chvíli, kdy jejich tóny zněly prostorem a byly občas doplněny zpěvem z publika, blížil se koncert již do svého konce. Tomu však předcházely dva přídavky, mezi nimiž obdržela Suzanne Vega krásnou kytici, na kterou bych bez váhání připnul cedulku se slůvkem díky, kdybych měl tu možnost. Přídavek byl exkurzí do minulosti v podobě skladby Marlen On The Wall a připomněl nám jak dlouho již Suzanne Vega skládá nádherné skladby, které zejména ve slabších chvílích, které sem tam potkají každého, působí jako balzám na duši.