Recenze červnových novinek

Push – Universal Voice EP
styl: trance
label: Club Elite
ukázka
 
Mike Dierickx alias M.I.K.E. se po dlouhé době objevuje na taneční scéně pod jedním ze svých pseudonymů. Někteří jeho návrat považují za znovuzrození trancu, jiní jsou poněkud skeptičtější. Každopádně je nepopiratelné, že Mikův nový release rozčeřil momentálně stojaté vody trancu a dokázal zaujmout i ty, kteří nad tímto stylem skoro zlomili hůl. Universal Voice EP obsahuje čtyři tracky laděné právě do klasického trancového soundu bez vtíravých vokálků, kytary a jiných současných trendy prvků. Za nejslabší track považuji rozhodně Into My Sound Of Music, „robotické“ elektro vokály a ne příliš nápaditá pomalejší melodická smyčka řadí tento song mezi průměrné. Následující tři tracky jsou laděny přesně do toho starého trancového Push soundu, každý z nich má něco do sebe a každý lze označit jako klasickou trancovou „lítačku“ - song, který ve správném duševním i tělesném rozpoložení může vyvolat opravdový příval emocí. Po dlouhé úvaze volím za nejlepší song z celého EP poslední Voyager.

D-Block & S-Te-Fan – Ride With Uz / Stronger
styl: hardstyle
label: Scantraxx Evolutionz
ukázka

V Holandsku velmi oblíbení, mezi českými hardstylisty poněkud opomíjení. Tato dvojka se na scéně objevuje od roku 2005. Poslední dva singly vydali na své vlastní odnoži jednoho z nejpopulárnějších holandských hardstylových labelů – Scantraxx recordings. Co nás tedy při poslechu tohoho dvojtrackového vinylu čeká? Zejména z první Ride With Uz přímo čiší komerční až hanz-upový feeling na míle daleko. Mužský hlasový doprovod je lehce zapamatovatelný a již po prvním poslechu se může stát, že si ho budete nevědomky broukat celý den. Žádné extra tvrďárny nečekejte – tento song je stvořen pro co nejširší posluchačskou základnu. A pokud hledáte inovativní a umělecky hodnotnou hudbu, taktéž vás zklamu – na tohle se v hardstylu opravdu nehraje. Hlavní je hutný spodek a nějaká ta chytlavá melodie. Tyto požadavky splňuje i B strana s názvem Stronger, která ovšem na rozdíl od předchozí skladby není na první poslech cítit tak okatě onou taneční komercí.

John 00 Fleming & Christopher Lawrence – Beyond The Limit
styl: (psy)trance
label: Pharmacy Music
ukázka

Pánové Fleming a Lawrence působí na taneční scéně již nějaký ten pátek. Jejich jména bývají obvykle skloňována v souvislosti s progressivnějšími styly trancu s lehkým psy nádechem. Zatímco John produkuje již více než deset let a šéfuje vlastnímu labelu Joof Recordings, Christopher vstoupil do podvědomí clubberů především jako DJ zejména v souvislosti s jeho úspěšným umístěním na 4. místě v anketě DJ Mag, ačkoli jeho producentská kariéra také není zanedbatelná. Tentokrát nám pánové připravili spíše průměrné dílo. Original mix je v podstatě jen trochu jiný trance, psytrancová basová linka je zdůrazněna jen velmi málo. Ovšem Jay Selway a Nicolas Bennison si s trackem pohráli poněkud více a zejména druhý jmenovaný mu dodal šťávu a správnou atmosféru. Možná by nebylo na škodu ještě o něco zrychlit a „ztemnit“. Rozhodně nejde o nějakou převratnou novinku, která by se vyjímala v podobě releasů podobného ražení, zároveň však vítám singl jako dobrou alternativu k současné trancové produkci; pro mnohé posluchače může být tento vinyl popudem k objevování psychedelické částí trance kultury a dalším krokem v hudebním vývoji.

Sophie Sugar – Redemption
styl: trance
label: A State Of Trance
ukázka

A v trancových vodách ještě chvíli zůstaneme. Další novinku nám tentokrát připravila slečna se sladkým jménem Sophie Sugar, jež je snoubenkou producenta Grega Downeyho. Pokud byste se chtěli o jejím půvabu či Djských schopnostech přesvědčit na vlastní oči, pak nezbývá než doporučit návštěvu brněnské E-Motion, která se odehraje 10. října v klubu Fléda. Co se týče producentských schopností, má Sophie své příznivce i odpůrce. Odpůrci poukazují zejména na jednotvárnost jejích výtvorů a přirovnávají její tvorbu k produkci populárního Seana Tyase (jednoduše řečeno – Tyas v ženském provedení), příznivci oceňují zejména emotivnost, melodičnost a zároveň skvělý drive. Redemption nesporně splňuje nároky na správný trance song – obsahuje postupnou gradaci, pomalejší epický breakdown, následovaný opět sekvencí tanečních beatů ve spojení s melodií, která se rozvíjí a opakuje v průběhu celých osmi minut. Zremixování se ujal Švéd Sebastian Brandt, který song ne příliš velkými změnami oproti originálu znatelně vylepšil.

Venetian Snares – Miss Balaton / CCUK
styl: breakcore, drum'n'bass
label: Planet Mu
ukázka

Pokud někoho požádáte o vyjmenování pár nejzásadnějších breakcorových jmen, s největší pravděpodobností se ve výčtu objeví právě tento projekt, za nímž stojí kanadský muzikant Aaron Funk. Od svého debutového vinylu Greg Hates Car Culture v roce 1999 se takřka nezastavil. Známé jsou například jeho experimenty s propojením maďarské hudby a drum'n'bassových rytmů na albu Rossz Csillag Alatt Született. Před měsícem jsme mohli zaznamenat vydání dalšího alba s názvem Detrimentalist, ze kterého pocházejí i songy Miss Balaton (hle, opět odkaz na Maďarsko). Zejména v prvním tracku je slyšet unikátní spojení instrumentální hudby a lámaných beatů. Pozvolný, skoro až neslyšitelný začátek, postupně protne pár elektronických tónů vbrzku následovaných zvukem houslí, a poté se pomalu, ale jistě přidávají lomené beaty, jenž brzy začnou převažovat nad smyčcovým motivem. Vzhledem ke skoro desetiminutové stopáži songu však rozhodně není kam spěchat. CCUK místo houslí vsadil na hlasový doprovod a pořádný rozjezd hned od začátku. Oba songy se dají poslouchat neustále dokola a soudě dle vlastních dosavadních zkušeností jen tak neomrzí.

Utah Jazz – Back In Time
styl: drum'n'bass, liquid funk
label: Liquid V
ukázka

Před pár dny zaplnil Luke Wilson pulty obchodů svým premiérovým albem It’s A Jazz Thing. Tento Brit našel svou hudební povahu v „odlehčenější“ a melodičtější odnoži drum’n’bassu, nějakou dobu vydával i pod labelem Hospital a v začátcích své kariéry spolupracoval s veteránem Alexem Reecem. České publikum jej uvítá 12. září v pražské Roxy v rámci party Bush. První strana desky obsahuje track Back In Time. Typický liquidní začátek je po chvíli následovaný jemnými mužskými vokály, načež se dočkáme i saxofonu (no uznejte, co by to bylo za jazz bez saxíku). Skladbu můžete poslouchat několikrát za sebou a hned tak se vám nezprotiví, čehož je dosaženo tím správným vyvážením mezi melodičností, tanečností a pohodou. Runaway v Nu:Tone remixu je celkově svižnější a tanečnější, melodické uvolněné plochy jsou povětšinou nahrazeny beaty s trochou zpěvu.

Mario Ranieri – Avoid The Discounters!
styl: hardtechno
label: Artificial Beats
ukázka

Němec Mario Leichtfried patrně patří k jedněm z nejznámějších hardtechno DJs na planetě. Kromě míchání desek se však věnuje i vlastní produkci. Pro letošek obdařil své fanoušky zatím jen výše zmíněným třískladbovým vinylem. A jak se povedl? Příznivci inteligentnějších hudebních směrů si nejspíše budou rvát vlasy z hlavy, avšak zapojením melodických komerčnějších prvků může deska přilákat i nezaryté posluchače jiných žánrů. Úvodní Avoid The Discounters! kombinuje rychlé a úderné beaty s asijskými vokálními vložkami a krátkými instrumentálními plochami, takže na nudu nezbývá moc času. Monsanto Is Killing Us je zpočátku temnější a rychlejší, záhy zaslechneme tóny xylofonu připomínající oldskoolové taneční skladby 90. let a ženský hlas, načež se vracíme zpět do říše beatů a rytmů. Aspartame-Attack začíná jako nějaký mix hardtechna a hardstylu, tento dojem nejspíše vzbuzuje houpavá basová linka a občasné ostřejší synthy. Deska nejspíše nebude tím nejlepším materiálem pro pravé fanoušky hardtechna, může však oslovit ty, kteří chtějí něco tvrdého a našláplého a nevadí jim občasná melodie a jistá komerčnost.

John Dahlback – World Of Love
styl: house
label: Net's Work Italy
ukázka

Třiadvacetiletý švédský talent, který aktuálně boduje s albem Winners & Fools, toho má v hudebním světě za sebou skutečně hodně. Na důkladné prostudování vší jeho produkce byste si museli vzít minimálně půlroční dovolenou a ostatně i jen při letmém pohledu na výčet jeho vydaných výtvorů napadne většinu lidí otázka, co že to má ten mladík za dar, když dokázal vyprodukovat takové množství hudby doprovázené navíc vesměs pozitivními ohlasy. Minulý rok totálně rozdrtil clubbery peckou Blink, o tom, jak si bude vést na žebříčku oblíbenosti letos, můžeme jen spekulovat. Singl World Of Love se ale nejspíš hitem roku nestane. Jedná se o pohodový housík, který neurazí, ale také nějak zázračně nenadchne. Mužské vokály a la David Guetta posunují track blíže většinovému publiku, bez nich však skladba působí rozhodně lépe (jak to většinou bývá). V Pig & Dan remixu jsou vokály významně eliminovány a celková atmosféra tracku je více do electra než do housu. Stejně dobrou volbou je i club mix, jenž působí oproti Pig & Dan remixu poněkud barvitějším a „rozjásanějším“ dojmem.

Endymion & Evil Activities – To Claim The Future
styl: hardcore
label: Enzyme Records
ukázka

Jména těchto producentů jistě nebudou žádnému gabberovi neznámá, jelikož patří k tomu nejlepšímu, co může holandská hardcorová scéna nabídnout. Při tvorbě posledního vinylu se sešly ve studiu rovnou dva projekty – tříčlenní Endymion a momentálně jednočlenní Evil Activities. Nejslabší song z celé desky je přiřazen hned na začátek – oproti ostatním hardcorovým skladbám si nestojí o moc hůře, zároveň však nepřináší žádnou invenci. Je zde slyšet těsná spojitost s příbuzným hardstylem díky typickým synthům, oproti hardstylu však přebývá zhruba 30 BPM. Následující Bio působí mnohem příznivějším dojmem, především zde hrají důležitější roli beaty a „pařební složka“ než breakdown. Vengeance – pravděpodobně nejlepší záležitost z celé desky. Má to energii, má to spád, nechybí napjatá atmosféra, převzatá melodie ani hlasový projekt MCho. Chválím za dvouminutový nářez na závěr, na party jak dělané. Poslední Art si ovšem s Vengeance v ničem nezadá. Celou skladbou nás provází tajemný ženský hlas. Rychlost je na úrovni předchozí skladby, tvrdost ovšem bohužel trochu pokulhává, proto je v mých očích Art o ždibeček horší.

Ellen Allien – Sprung / Its
styl: electro, techno
label: Bpitch Control
ukázka

Tato pohledná dáma z Berlína, jež je hlavní představitelkou labelu Bpitch Control, bývá mezi většinou clubberů chválena a uznávána za své DJské i producentské zásluhy, které si na rozdíl od leckterých jiných slečen v EDM průmyslu vydobyla poctivou prací a ne využitím svých ženských předností. DJingu se věnuje již od roku 1992, produkovat začala o tři roky později, zkušenosti jí tedy rozhodně nechybí. Nedávno představila své čtvrté album Sool, ze kteréhož pochází i materiál na následující desku. Oba songy ukazují práci Ellen přesně tak, jak ji známe. Sprung neboli „skok“ je postaven na pravidelných beatech a pomocí pár tónů a melodických smyček vytváří temnou až hororovou atmosféru. Its hned od začátku překvapí zajímavým a celkem našláplým rytmem, doprovodné zvukové efekty však nesmějí chybět. Skladba velmi slušně plyne a nejspíše i proto mě zaujala o něco více, než předchozí Sprung.

DJ Zinc - Marching / Tigerz Talkin
styl: drum'n'bass
label: Bingo Beats
ukázka

Ben Petit alias DJ Zinc je v poslední době skutečně produktivní. Za rok 2008 stihnul zatím na svém labelu Bingo Beats vydat pět vinylů a zdá se, že s tím nemíní přestat, ať již jako Zinc nebo pod některým z jeho pseudonymů. Ke spolupráci na prvním tracku Marching si přizval jako hlasový doprovod i chlápka známého jako Dynamite MC. Zařazení MCs do drum’n’bassu většinou přináší více pozitiv a negativ a v případě tohoto singlu je tomu nejinak. Skladba Marching je skutečně věrná svému názvu – svým rytmem opravdu působí jako nějaký druh pochodu. Instrumentální stránka prezentovaná jednoduchou smyčkou znatelně připomíná například nedávný release Goblin a v kombinaci s Dynamitovým rapem se posluchačům k uším dostane nahrávka, jež může v podvědomí nějakou tu dobu pěkně strašit. V jednoduchosti je krása. I v Tygří mluvě je jasně znát Zincův rukopis, celá skladba je však klidnější a nedosahuje takového palebního potenciálu jako předchozí kousek.