Uprising: Hudebně nadchnul, lidsky zklamal

Uprising: Hudebně nadchnul, lidsky zklamal

11. 09. 2008  |  Autor: redakce  |  Komentáře (1)
Zlaté Piesky se staly dějištěm prvního komerčního reggae festivalu na Slovensku. A laťku nasadili pořadatelé proklatě vysoko. Lootroop, Zion Train a Macka B na jednom pódiu, festivalový areál jako z pohádky a parádní koupání v hlavním městě našich bratří.
Je pátek večer, poslední den letních prázdnin a před sebou máme slibný víkend. Rosničkám na pozadí svítí digitální slunce, z line-upu na nás svítí hvězdy našich srdcí. Sbalíme spacák, naložíme dodávku a noční dálnicí míříme do Bratislavy. Poprvé okouším Schengen, na hranicích namísto pasu vytahují mí kolegové dlouhé papírky... Trvá to. Těšíme se. Projíždíme stále dokola kolem těch samých míst až nakonec skutečně narazíme na ukazatel Zlaté Piesky. Miesto, kde to žije.

Míříme rovnou do areálu. Z téhle přímočaré cesty se však stane téměr oddysea. Problém první - paštika. Vnést do areálu jednu paštiku znamená zřejmě trest hodný vyhoštění ze země, stejně jako pokus pronést půl litr vody v litrové láhvi. Půl litr vody je sice povolená míra, ale v litrové PET láhvi je to nemožné... A pak to přijde. Akreditace. Promotéři si moji návštěvu telefonicky ověřili, ale najednou tvrdí, že akreditace skončila v deset hodin večer (nikdo mi to neřekl, ani to nebylo nikde psáno). Nemám tedy nárok, mám čekat do dalšího dne. Prosím?! Jsem nekompromisní, postupně se prohádám až k někomu, kdo tomu celému cirkusu velí. Poslední slova zní: "Tak tu můžete být, ale bez pásky... a až vás chytnou hlídači, smůla." Místo akreditované návštěvy jsem za kriminálníka.

Areál tvoří větší louka, toho času je z poloviny plná, když se začne schylovat k vystoupení Looptroop, zaplní se skoro celý taneční plac u hlavní stage. Lidí je tu hodně, příjemné překvapení na první ročník festivalu motajícího se kolem hudby, která tu údajně nemá tak silnou scénu jako u nás. Zběžně obejdu další stage - Dubtafari hrají dub, reggae, dostanou se i k dubstepu, Dancehall stage zrovna okupuje Admirál Kolíbal. Jeho nakažlivý úsměv je pohlazením po duši. Tenhle kluk se vyzpíval z ničeho až ke hvězdám. Mezi stagemi jsou stánky plné barev africké trikolory, přívěšků s Bobem, triček s Bobem, náušnic s Bobem, jamajských vlaječek. Vůbec je tu asi mód nosit tyhle barvy a vůbec - vypadat jako krabicový reggae posluchač. Nad stagemi shlíží na tanečníky Bob, Ras Tafari, lvi i vlajky ,,těch pravých" států. Tak trochu nepovedená parodie, ale budiž. Nepřijeli jsme nakupovat ani obdivovat obrázky padlých hrdinů. Přijeli jsme prožívat hudbu, milovat se s ní. A naše láska vyskakuje na pódium. Srostlé dredy, zarostlá tvář, andělsky modré oči a sametový hlas s překrásnou výslovností. Promoe. Looptroop. V téhle švědské trojce by si to chtěl rozdat každý. A ona si to s námi rozdává ve velkém. Hrají se staré hity, spousta věcí z Looptooplandu, mě rozněžňující Bandití královna, Promoe přidává i pár věci z Long Distance Runner, například píseň s moc povedeným klipem These walls don´t lie. Nakonec dojde na nové věci. Ty už mají nádech diska, až junglově rychlé rytmy však stále doplňují mě myšlenkami vyhovující texty. Bavím se. Jsou to pořád ti skvělý hudebníci. Jen Promoe už tolik neposkakuje, přeci jen, má svá léta a jistě nabitý program. Ne však vybité baterky. Z pódia se valí energie, přijímám ji v rytmech i textech, užívám si krásnou letní noc pod otevřeným nebem. S otevřeným srdcem.

V sobotu mě probudí sluneční paprsky, je nádherné počasí, pompézní zakončení léta. Pláž skýtá spoustu míst, nedaleké Tesco nás občerství a nakonec ještě grilujeme. Z areálu se k nám po poledni začně linout hudba, je to však rap, a ten necháváme pro dnešek být. Některé texty kapely A.M.O. jsou hravé a chytlavé, nicméně nedokáží vyhecovat k větší radosti či tanečním výkonům.

Zato Macka B. Probůh. Vezměte šedesátiletého dědu, postavte ho před rozvášněný dav a nechte ho mluvit adolescentům do života. Nikdo ho nebude poslouchat. Pokud to nebude Macka B. Tenhle člověk to totiž má v hlavě velmi srovnáné a jeho poselství přijímají davy bez vyjímky. Má sílu, v hlase, srdci, má vůli. A zkušenost. Je otevřený, přesto nekompromisní. Respekt k ženám, vegetariánství,... spousta poselství. Od Petera Toshe si půjčuje ,,Legalize It" a dav nadšeně přitakává. Nad tím davem vlaje vlajka s Bobem Marleym a nápisem Legalize It. Jak se asi k této nezapomenutelné atmosféře a silným slovům staví okolo postávající členové security gangu, to nechci domýšlet. O agentuře, která tu zajišťuje ,,ochranu" se traduje ledacos. Osobně mi nejvíce vadí, když se doslechnu, že opět byla prolita krev a nikdo z ochránců tomu nevěnoval pozornost. Tohle nezažívám pooprvé, mám stále na paměti Real Beat a bitku černochů na pozadí vystoupení Anthonyho B.

Polemiky zanechám, na scéně se totiž objevují ONI. Třešnička na propečeném dortíku - britské legendy Zion Train. Jejich vystoupení je klasika. Můžu tu vypisovat superlativy, ale podstatné je jen to, že zase okusím hudební orgasmus. K úžasu mi napomáhají též bubliny, které kouzlí někdo za mnou. Přemýšlím, že bublifuky by mohli být novým ,,firem", bublící publikum... Zion Train hrají i nové věci, nicméně Perch stále umí využivat ty tipicé zvuky jejich soundu, basující průlivy, vibrující bublaniny, houkající divoženky a vyjící hyeny. Když přijdou první tóny War in the Babylon, uvědomuji si, jak tu píseň nenávidím. A miluji. Znamená totiž konec. Tihle ostřílení hoši jsou profíci. Odehrají luxusní koncert, ukáží vám možnosti hudby a tance, o nichž nemáte ponětí, sbalí se a jdou. Jakoby nic. Jakoby říkali:,,Nadělali jsme z vás sekanou a je nám jedno, kdo to uklidí.." A nám je teď taky všechno jedno. One love.Škoda jen, že slíbený rozhovor s Perchem díky eschopnosti a neochotě promotérů vyšel vniveč.

Tak uběhl poslední prázdninový víkend. Odvezli jsme si smíšené pocity ze společnosti, promotérů i návštěvíků. Nicméně bylo nám fajn, užili jsme si parádní muziku a pravda je, že na první ročník to byl úžasný výkon. Slovensko si tenhle festival zasloužilo a myslím, že z něj může vyrůst statný konkurent evropských akcí. Snad vydrží jít tímto směrem a předvede nám další formáty kvalitní světové muziky. Ráda se nechám překvapit a zhýčkat.
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Teri
12. 09. 2008 | 15:57:40
+0 | -0

??

checht, při čtení reportu sem se celkem pobavila, taky mě to připomělo to úžasný počasí, skvělý místo na festival a nejúžasnější hudební zážitek....Macka B, Zion Train, Big Family.....fakt super, security neřešit ty byli na tečku....pak akorát mě mrzelo to, že prostě jakmile byla velká stage tak si nikdo nic jinýho neposlechl, když teda nebyl narvanej na reprákách.... příště ty stage trochu jináč vyřešit a víc stánků s občerstvením, pže to bylo na dlouho ale jinak fakt big respect Uprising a příští rok doufám v ještě našláplejší obsazení!!!!!!!!!!!!!!!!!!!pic
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika