Party Musica má za sebou již tři díly, kde se postupně představili Wippenberg, Marcus Schossow a Phatzoo, ovšem žádný z těchto pánů mě do Meccy nepřilákal. To se podařilo až Miku Dierickxovi, kterého předchází skutečně nesmírně pochvalná pověst, a i z vlastní zkušenosti vím, že jeho sety nikdy nejsou k zahození. Jelikož se tento DJ představil v České republice v minulosti na dvou dílech halovky Transmission, troufám si tvrdit, že se nejedná o zcela neznámou postavu, avšak masové popularity jako Armin van Buuren nebo Tiesto ani zdaleka nedosahuje. Jeho jméno je známo především těm, kteří trancem žijí už nějakých těch pát let než úplným nováčkům v oboru. Takže pro rekapitulaci – komercí pramálo zasažená trancová legenda přijede odehrát do pražského klubu vyšší cenové kategorie svůj set. Plus dávám za klubové prostředí (v hale u nás ostatně už M.I.K.E. byl), o výběru klubu by se dalo polemizovat, ovšem ne z hlediska jeho „vhodnosti“, ale spíše z hlediska jeho pověsti, co se návštěvníků týče. Nechme však pesimismus stranou, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Akci otevřela djská dvojice Shape & Dusk. Jejich vystoupení se neslo v rytmu progressive trancu, nešlo však o žádnou nudu, naopak – lidé se celkem slušně hýbali. Úlohu rozehřívačů splnili tito pánové skvěle. S postupujícím časem postupně přitvrzovali a lákali tak na taneční parket víc a víc hudbychtivých partypeople. Poslední dva tracky zasahovaly dokonce až do sfér breakbeatu. Pro mě tedy příjemné překvapení na úvod večera; z neznámé dvojičky se vyklubal příjemný začátek.
Okolo půl jedné přišel čas na rezidenta party Musica – Čechokypřana Bona Finixe. Ten byl i tentokrát věrný svému house stylu, ovšem v porovnání s jinými akcemi, kde jsem ho měla možnost slyšet, nepatřil tento set k jeho nejlepším. Převážnou většinu tracklistu tvořily house remixy známých trancových songů, které – přiznejme si to – postrádají všechny zajímavé atributy originálu. House se hrál i na dolní stagi, ovšem v trochu jiné podobě (přesněji řečeno více do electra), proto se nakonec asi nejlepší volbou ukázala strategie střídavého pobytu na obou stagích s občasnou zastávkou na rozhovor s přáteli či jen relaxaci v blízkých gaučích.
I Finixův set se postupně nachýlil ke konci a za pultem se objevila hvězda večera – Belgičan M.I.K.E.! Publikum jej radostně přivítalo a Bon Finix se pomalu stáhl ze své pozice. Zezačátku M.I.K.E. zvolnil a opět jsme měli možnost slyšet něco z progressive trancové produkce. Nebylo to špatné, ale musím přiznat, že mi první půlhodinka přišla trochu rozpačitá a doufala jsem, že se co nejdříve zrychlí BPM a set dostane grády. Což se zanedlouho skutečně stalo realitou a publikum si mohlo vychutnat uplifting trance v celé jeho kráse. Jeden slabší moment nastal při zařazení pár tech-trancových věciček, ale netrvalo dlouho a zase se pařilo na energický uplift. Lidé vypadali, že se baví, přesto nemohu atmosféru označit za euforickou. Hlavní pařební základna sestávala jako obvykle z trancových fanoušků objevujících se na každé důležité akci tohoto žánru, zbytek tvořila již tradičně skupina „klasických návštěvníků Meccy“. Jednoznačně nejlepší částí dvouhodinového setu bylo závěrečné kombo tří nesmrtelných klasik, které má na svědomí sám pan DJ pod jedním ze svých pseudonymů - Mauro Picotto - Back To Cali (Push Remix), Push - Strange World (2000 Remake) a Push - Universal Nation. Úchvatný konec! Kéž by se takhle hrálo častěji.
Bohužel čas se naplnil a za pultem stanul Revolt. Jeho set byl určen lidem, kteří ještě měli dostatek sil na další křepčení. Těch již bylo skutečně jen pár, ale věřím, že Revolt z nich svým výběrem tracků dokázal vyždímat poslední zbytky sil. Lidí však ubývalo a ubývalo, až nakonec hudební produkce ztichla a šlo se domů. A cestou domů došlo i na malou rekapitulaci. Celkový počet návštěvníků podle mě mohl být vyšší, M.I.K.E. by si to určitě zasloužil. A pokud by akci navštívilo více lidí, možná by i atmosféra byla nakonec extatičtější. Každopádně se jednalo o nadprůměrnou party, která zajisté uspokojila potřeby místních trancerů.