Festival alternativní kultury NewNew se stal večírkem pro ty, kteří chtějí slyšet i něco jiného, než co nám brněnské kluby servírují pátek za pátkem. Chodili jsme sem poznávat zadní vrátka hudební kultury a těšili se, s každým novým jménem, co nového nás čeká. Loňský Milanese byl pak ukojením snů, o kterých jsem se bála promluvit.
Tentokrát jakoby někde něco uvízlo. Snad tím, že souběžně probíhaly i jiné akce, možná proto, že novosti už nikdo nečeká. Potáceli jsme se Flédou v rozpacích, nedrželi směr a ani nehledali skulinku, kterou bychom proklouzli blíže. V deset večer hlavní sál připomínal vysídlenou periferii, atmosféra zapadla se sluncem a pohled na prázdné pódium tomu dodával na typičnosti.
S nástupem polských Napszyklad se zástup zvědavců přeci jen odtrhnul od druhé stage. Směs elektronické hudby, hiphopu a živých nástroju je zajímává. Chvílemi mi uskupení připomíná naše ostřílené WWW, progres teda ano, ale věci podobné tu už byli a hlásná trouba ani posedávající frontman to nezachrání. Něteří lidé se ale oddají a tančí celých
devadesát minut v rytmu bycích, basů a hlasů.
Stereotyp, vypůjčený nám od sousedů z Rakous, prý je vše, jen ne stereotypní. Když doma slyšíte jeho myspace, pomýšlíte na dubový večírek se všemi těmi ,,džah" věcmi, ale naživo je to trochu jinde. Hraje se příliš moc zadkovrtělného dancehallu, málo dubu a když klouže
k rnb, odporoučím se na bar.
Zvědavě nahlédnu na malou stage, kde hraje Fungitrash. Jeho muziku posouchám ve chvílích, které pro mě mají melancholický nádech a přesně tak si ji i nejlépe vychutnávám. Na Flédě mezi lidmi to nedokážu, je to příliš neosobní.
Ze strategické pozice za panáky kapitána Morgana vyhlížím padající hvězdu. Jedna mi leží u nohou, ale ta opravdová přichází až při druhé hodině ranní. Roko. Na krku hračku, s níž nás míní dopodrobna zrentgenovat a kalhoty proklatě nízko. S výzorem spolužáka ze střední školy, co si odskočil od fotbalu, aby nám to natřel, se Roko staví za hradby a rozdává. Zpočátku hraje hodně po burialovsku, 2step, minimalistické rytmy - možná jas, ale žadná hloubka. Pak ale přejde k peckám (někdo v Brně opravu říká bombicím?!), které se podbízejí mým uším a konečně buracím v rytmu basy. Zase se oddám onomu pocitu, země se zachvívá. Ale zničující zemetřas z toho tentokrát nebude. Roko si své místo za pultem ramenatě hájí, s každou další minutou laťku večírku posouvá,..
Tohle znám z tělocviku. Jednou dojde na výšku, na které zastagnujete.. Poklonu však tentokrát skládám Vjům. Stejně jako vloni, i letos se vytasili s vizualizacemi, které vnášeli do děje barvy a nálady, bez nichž bychom možná nezůstali věřit. Fléda má výhodu i ve velkém projekčním plátně, které děla z Dj součást obrazu. Kousek umění pro
tanečníky při každém zvednutí hlavy...
K ránu už se jen pár polapených duší potuluje od baru k baru a několik zoombies ještě rukama lomí před přednášejícími soudruhy z Machine Funck a ANSem. Nebudu psát fráze, jako mám ve zvyku. Napíšu jen, že pro mě to ráno složené v sedačce, bylo asi nejpříjemnější části pátečního NewNew. Nechala jsem stéct slzu při Cay´s Cray, odkolébala se duchem do prostoru bez těla a v něm jsem v sobotu ráda ztratila.