Zdání ovšem klame – na svou první show v UK v roce 2003 si kluci ještě museli vzít dovolenou – Brandon tehdy zařezával jako hotelový sluha, Mark zase rozvážel po nemocnících tělní tekutiny. Jejich první label, malý indie outfit Lizard King s nimi uzavřel smlouvu na týdenní šňůru koncertů v UK a pak už se to rozjelo na plno. V roce 2004 přišlo první album, Hot Fuss, které bylo Novou na nebi indie-rockových kapel. Písně jako Somebody Told Me nebo Mr. Brightside prorazily rychlostí blesku a pohodlně se usadily na trůnech hitparád jak v USA, tak i na Starém kontinentě.
Oficiálně jsou The Killers ,,the 80´s revivalists", kapela, která pro náměty svých největší hitů šahá do diskografie takových ikon jako jsou David Bowie, Depeche Mode, Duran Duran, U2 nebo New Order (z videa k jejich písni ,,Crystal" pochází ostatně i název The Killers). Nejsou to samozřejmě laciné kompiláty, například původní nápěv písně „The Dreamers“ od Blondie v už zmiňované Mr. Brightside těžko postřehnete, ale té melodie se nezbavíte ani ráno po koncertě. Tedy jenom v případě, že jste měli štěstí a stačili koupit vstupenky třeba na Reading Festival v Británii – pokud se dobře pamatuju, měl to být Rock For People 2008, který se The Killers do Česka snažil dostat. Neúspěšně – jejich požadavky by možná zruinovaly i silnější festival…Není divu: frontman kapely, čtyřiadvacetiletý mormon Brandon Flowers, se na každý koncert pečlivě připravuje. Oční stíny jsou nepostradatelnou součástí jeho výbavy, stejně jako třpytky a pečlivě vyvoskovaný účes. „The 1980´s revival“ 21. století? Jo, přímo z Vegas.
Někteří tvrdí, že Sam´s Town (2006), druhé album od The Killers, bylo už jenom ozvěnou nadupané jedničky. Já tvrdím, že to je možná nejlepší indie-rockové album roku 2006 a hlavně obrat o 90 stupňů pro The Killers: tam, kde je Hot Fuss fakt jenom udyndaný rock-popíček pro teenagery, je Sam´s Town o to hotovější dávka nadupaných kytarovek. S vydatnou oblohou silných textů a chytlavých melodií se to fakt zdá být DINNER ve stylu těch nejlepších, co kdy z města světel, Las Vegas, vzešlo (jako z reklamy: nechte se odrovnat surrealistickou „Confession of A King“, dejte si trochu srdcebolu s „When We Were Young“, odmítněte hutnou basáckou lajnu od strýčka Jonnyho v „Uncle Jonny“ a jako desert si dopřeje hořko-sladkou „The River Is Wild“. Spokojení?).
Dokážete si představit, s jakým očekáváním jsem si pouštěl první song z nového alba „Day & Age“, že? Něco jsem předtím přečetl, ani do singlu „Human“ jsem se nepouštěl, to abych si to předem nezkazil/moc se netěšil. A teď tu sedím, zoufale hledám něco, co by mělo pořádné koule. Chtěl bych něco, co by bylo trošku zoufalé, šlo by i třeba něco o tom, jak se mi kvůli holce hroutí svět; nebo něco, s čím bych se mohl třeba pořádně porvat, vidět třeba i nějakou krev. A místo toho totální obrat zpátky k popejzovému Hot Fuss: „Losing Touch“, beru, dobrý začátek. „Human“ ? Ehm, to jsem si třeba mohl pustit Madonnu. „Spaceman“ – kromě povedeného závěru nic, co by stálo za všimnutí. Klikám dál – pozornost zaujme příjemně funkové „Joyride“. Přes nabubřelé, a i navzdory dobrému úmyslu vzbudit emoce, ploché „A Dustland Fairytale“, se rychle dostávám k osvěžující a letním románkem vonící „něco jako cha-cha“ skladbě „I Can´t Stay“. Udajný hit „Neon Tiger“ sice umí zařvat, ale pořád málo na to, aby tím někoho pořádně vyděsil. Ostatně, sere vás život? Tak potom tu máte radu: „Bless your body, bless your soul/Pray for peace and self control“ (The World We Live In). No pardon, já si jednoduše nemůžu pomoct, ale The Killers se prostě daleko lépe cítí v příbězích o vykoupení a oné tak lidské touze žít až na okraj svých možností…a v příbězích o smrti, chce se podotknout. („Goodnight, Travel Well“). Nevím, kdo to řekl, ale The Killers dokazují, že opravdu dobré věci vznikají jen tam, kde „smrt sedí na vedlejší židli“.
Takže kdybychom si měli hrát na hvězdičky, 3 z 5. Troufám si tvrdit, že kdyby do toho nešťoural Steve Price aka Thin White Duke (mimo jiné spolupráce na Confession On The Dancefloor od Madonny), tak by z toho vyšli kluci daleko lépe.
P. S.:
Škoda jen, že byla pouze jako bonus zařazena totálně zabijácká, zabijácky paralyzující, prostě skrz naskrz ochromující rána (Crippling Blow). Ta je totiž tím nejlepším, co na novém albu The Killers je.