Toxique v Roxy rozdávali dárky

Ale vraťme se o rok a měsíc zpět. Konkrétně k pátému listopadu. Znáte to, listopad, už to je špatně, zima, déšť, pondělí a celý týden na krku. Zaplať pán bůh za Free Mondays. Vidím se už v pohodlném sofa, zavřít oči, vykašlat se na tu padesátku lidí okolo, zaposlouchat se do skladeb ten večer hrající kapely a na chvíli se oprostit od všeho a všech. Jenže bylo plno. Jediné volné místo byla na pohovce na pódiu. „Hmm, tak tam si asi sednou. A co s tím gaučem sakra chtěj dělat? A co ta lampa? A proč je tady tolik lidí?“ říkal jsem si tehdy. V zápětí jsem pochopil. A proč, jsem se přišel přesvědčit po roce na vánoční koncert.

První a vcelku i zásadní rozdíl byl ve vstupném. Už dávno nebylo free stejně tak jako Toxique už dávno nejsou tou neznámou kapelou, která když spustí, tak nevěříte, že hraje tak krátce. Pětice v čele s excentrickou Klárou Vytiskovou stihla za uplynulý rok vydat svůj stejnojmenný debut, střihnout si spoustu koncertů jak v klubech, tak na letních festivalech, zúčastnit se, nevím proč, soutěže Eurosong a dokonale rozčeřit vody české hudební scény.

Toxique přistoupili k vánočnímu koncertu tradičně. Sofa i boa, telefon i pejsek Toxíq byli na svých místech, doplněni o řetěz světel a vánoční stromeček. „Na druhýho kapku brzy.“ Říkám si. A kapela mi vzápětí v podstatě dala za pravdu. Sotva zapálila prskavky a nasázela pod stromek dárky, co teprve čekaly na svou chvíli. Prostě tak trochu divadlo, které ovšem není patosem nýbrž tím, co upoutá a baví. Zlí jazykové sice tvrdí, že kapela se již opakuje, ale dejme jim ještě kapku času, říkám já. Kapela pomalu plánuje šňůru na jaro a já věřím, že si připraví něco nového a klidně do toho mohou i nadále instalovat kusy nábytku z bytu, ve kterém už dlouho nikdo nebydlel. A faktem je, že vánoční koncert byl ozvláštněn prvky, které do jinak vcelku pevného scénáře nepatří.



Tuším, že to bylo zrovna u skladby Be good, kdy mě napadaly podobné úvahy, zatímco jsem zcela intuitivně sešel z balkónu dolů, cestou shrábnul pivo z baru a nasoukal se dopředu. Nebyl to zas takový problém, přeci jen narváno nebylo, příjemně plno však ano. Koukal jsem zblízka na taneční kreace Kláry, před kterými vzhledem k šíleným podpatkům smekám a najednou mi to celé přišlo vtipné. Sotva začalo předvánoční šílenství, my máme vánoční večírek. Lidi venku jsou nas*ní, že musí, jiní to berou jak to je, ale stejně je to nebaví, obchodní centra praskají ve švech a Toxique píšou Ježíškovi, pouštějí koledy a rozdávají u nich dárky. Odhadem jich v rukách přihlížejících skončilo plus minus dvacet.

Až jsem si říkal, že vidět tuhle scénku v televizi, asi bych ji nedokoukal, především díky vytržení z kontextu. Přímo na místě však dokázali Toxique vytvořit vtipné pojetí Vánoc se vším všudy a především s nadsázkou, která dala na chvíli zapomenout na ten mumraj venku. Skoro mi bylo líto že piju pivo místo punče. Z hudební stránky samo sebou nechyběla skladba Telephone, tentokrát se ovšem volalo Ježíškovi, na začátku znějící Count Ten či na konci Honey. U té stačilo aby si Klára oblékla zlatavé šaty, co by jeden z nesčetných převleků, a většina již věděla. Stejně tak při úvodních tónech skladby Two Sides, která je tou jejich nejhranější. Já jsem si asi nejvíce vychutnal F* bussines.

Toxique stojí někde na pomezí retropopu, souljazzu a grooverocku. A právě lehkost s jakou muzikanti dokáží brouzdat ze stylu do stylu je spolu s křehkým hlasem Kláry Vytiskové hlavní devízou koncertů, které k tomu navrch připomínají videoklip v přímém přenosu. Ten v Roxy byl laděný do Vánoční nálady a soudě dle reakcí se povedl. Takže díky a dožijeme-li se toho, sakra, si nemůžu vzpomenout, jo, štědrého dne, pardon, tak šťastné a veselé všem.