Report z vystoupení Apparat & Band

Report z vystoupení Apparat & Band

07. 12. 2008  |  Autor: Obsession  |  Komentáře (0)
Mám za to, že koncert Apparat & Band byl mimořádně nepřenositelným zážitkem. Takový koncert se tady nekoná tak často, aby si ho průměrný entuziasta nechal ujít i vprostřed pracovního týdne. Jak se koncert šmahem změní v párty se vám pokusím odvyprávět ve svém reportu.
Koncerty v Roxy musí končit v deset, doba začátku koncertu je avizovaná na půl osmou. Dá se odhadnout, že kapela o třech lidech, která spolu nekoncertuje dlouho, nezačne dříve jak o půl deváté. Není hvězda jako hvězda a v posledních měsících se mi zdálo, že zájem českých nadšenců do tzv.“nové hudby“ a Saschu Ringa začíná pomalu opadat. Dříve živé internetové diskuze stagnují, do popředí zájmu se začínají dostávat další talenty a pomalu už bychom uvítali i nějaký autorský hudební nosič, kterým bychom si zpestřili určité chvíle.
Apparat už u nás v Praze a Pardubicích několikrát vystoupil. Až jeho pátá návštěva konečně dala zaznít společným skladbám s Razem Oharou v doprovodu s výborným bubeníkem Jörgem Waehnerem. Bicí, dvoje klávesy, dva mikrofony, dvě kytary a nezbytné Apparatovo elektronické know-how bylo opět tady. Kdo si myslel, že zazní jen kousky z jejich společného alba Walls se velmi mile zmýlil.

apparat a band

Už první skladbu jsem nedokázala identifikovat a kvůli přebuzenému zvuku se snad ani nebylo čemu divit. Částečně mě i rozladil fakt, že ani na pódiu to nefungovalo úplně bezvadně. Razovy prsty na klávesách byly o něco rychlejší, než zbytek kapely, Apparatova kytara bolestivě vazbila a tak tohle dvouminutové intro rychle utnuli známějším kouskem
Headup. V kakofonii zvuků se publikum drželo melodie známé skladby, zatímco Apparat se snažil v kleče zprovoznit zřejmě nefunkční efektovou šlapku. To se i po zbytek koncertu nepodařilo, takže si k efektům chodili na střídačku s kytarou přikleknout on i Raz, což v mnoha očích muselo vypadat tak oddaně! Zvuk se postupně zlepšoval, zpěvy začaly být výraznější stejně jako jednotlivé nástroje a v následující trochu strašidelné skladbě se konečně diváci mohli ponořit do sledování muzikantů zcela oddaných své práci.

Poté, co nám Apparat česky popřál dobrého večera, svěřil s dramatickou pauzou publiku, že je to jejich poslední společné vystoupení. Po nádechu dodal, že se právě vrátili z Jižní Ameriky a toto je poslední vystoupení na jejich tour. S možnou dávkou ironie přiložil: „And now we´ll play like we never played before.” Ještě při skladbách Useless information a následné Birds to vypadalo jako na koncertě sympatické indie kapelky. Over and Over byla ozvláštněná novými melodiemi, kterými Raz doplňoval na své rhody. Pak ale nastal zlom. Nevím jak pojmenovat ten typický zvuk z jeho dílny, který vám změní na jistou dobu vnímání všeho okolí a vyburcuje sluchové smysly k subtilním hrátkám s realitou. Dokonale stačí, když Apparat odloží kytaru a rozehraje typický zvukový rukopis, který ho tak proslavil. Do mikrofonu mezi skladbami mu nikoliv bez zakolísání přizvukoval stejně vysoko hlasově naladěný Raz. Naživo vypadá, že se Sascha pro kroucení s čudlíky a tvorbu zvuků narodil. Apparat není jen součástí hudební historie, on ji píše širokými tahy rukou! Naživo si to užívá celým tělem, Raz mu k tomu prve právě dopomohl rapem a zase skočil do melodií odklepávaných bubeníkem a pomalu se do podkresu dostává elektronický rytmus, který ve zrychlení utnou. Najednou si Apparat sundává černé sako a šteluje se za své aparáty celý v bílém. Mohutný potlesk na chvíli utne jen pomalu a za výskotu a další mohutné účasti publika včetně obecné zvýšení tělesné teploty, se v hypnoticky delikátních tónech přenáší až k poznatelným tónům skladby Fractales, která v snad čtvrthodinové délce byla dokonalá harmonická psychedelie. A že mě tohle slovní spojení napadlo jen na tomto místě.

No a dál už se pomalu začínáme nacházet v té nepřenositelné části, která pro mě začla zhruba po třičtvrtě hodině koncertu. V té chvíli si začínám říkat, jesli ti lidé, kteří mi v diskuzích tvrdili, že Apparat band byl na Wilsonu velkým zklamáním si ho poslechli déle, jak pětadvacet minut, nebo jen čekali na to, jak dobře budou znít známé skladby.

Právě euforizující pocit, že jste na místě zrovna ve chvíli, kdy zase vzniká co už možná nikdy neuslyšíte, jen přidává Apparatovu charismatu punc momentální dokonalosti okamžiku. On je svou hudbou a vy v ní na chvíli jste taky. Takže když se mě někdo za čas zeptá, jaký byl jeho koncert v Roxy, zalesknou se mi oči, pravděpodobně se usměju a špitnu jednotlovný příměr: “skvostný”. Doteď neznám název šíleného varhanního kousku, který jsem od Apparata tu a tam kdesi zaslechla, ale po jeho původu jsem se nepídila. Nerada to slovo používám, ale nic příhodnějšího, než že mě tahle skladba pokaždé správně “rozseká” nemám:)

A byl konec, dlouhatánský pískot, úklona a návrat pro dva přídavky byl naštěstí tu. A s ním nejúdernější věc z alba Walls, ve kterou jsem nejvíc doufala: Hailin from the Edge, ve které si oba zpěváci skvěle rozebrali vokály. A končilo se se skladbou Arcadia. Hodina a cos koncertu pro několik málo set lidí a zážitek ještě na dlouho si už odnesl každý sám.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

Koncert: APPARAT BAND FT. RAZ OHARA

Středa 3. 12. 2008
Vstup: 250/350 Kč
Vystupují:
Apparat band ft. Raz Ohara
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika