Conference: Breakbeatu amen!

„Wow“, vykřikla jsem v duchu po přečtení proma akce Conference, které hrdě oznamovalo své originální místo konání – smíchovská odsvěcená kaple Sacre Coeur. Vzápětí můj úžas ale lehce pohasl, protože jistě každý víme, jak je to v takových prostorách s akustikou. Vyžaduje opravdu velmi, velmi zručnou ruku zvukařovu. Nechtěla jsem ale hned propadat skepsi a vše si znepříjemnit předem. Navíc jsem breakbeatu poslední rok nevěnovala moc času, tak byl nejvyšší čas pro nápravu.



Krátce před 11. večerní mě autobus dovezl přímo před kapli Sacre Coeur, která byla krásně nasvícena a cestou po koberci ke vchodu mě napadlo, jestli vůbec jdu na breakbeat :o) První kroky vedly samozřejmě k šatně (zdarma) s úmyslem zbavit se všeho nepotřebného a hurá vstříc zlámaným modlitbám. Vydala jsem se tedy chodbou, která sloužila jako sofa room a místo pro kuřáky, do hlavní chrámové lodi. První dojem byl vskutku okouzlující, to se musí nechat. Zajímavé nasvícení interiéru, projekce v obrazovém rámu, na zemi koberec… avšak jeden podstatný háček se našel. Zvuk. I přes aparát EAW to zkrátka nebylo ono. V tuto dobu na „parketu“ postávalo zatím jen pár průzkumníků, kteří se spíše kochali onou vizuální stránkou a vychutnávali první skladby naší break legendy, pana Sedloně. Každý zvuk se ale odrazil, kde to jen šlo a basová linka se zatím ztrácela někde v pozadí. Šla jsem tedy radši na bar.



Zde přišlo druhé zklamání, a totiž výběr alko/nealko nápojů. Nabídka mohla být opravdu trochu pestřejší, ale budiž tedy, když není Havana, postačí ke štěstí i Ice tea. Jelikož lidé si stále dávali s příchodem na party na čas a do začátku vystoupení Scotta Nixona zbývala ještě nějaká chvíle, vydala jsem se hledat druhou (rovnou) stage. Ta se ukrývala trochu nešťastně těsně té hlavní, tudíž první rovné tóny pana Click Joea byly stejně trochu nalomeny odvedle. Pepa se ale nedal, otočil volume více doprava a my se mohli pokochat jeho báječnou selekcí. Bohužel o půlnoci měla nastoupit první hvězda této zlomené konference, nuže přesun zpět.



Publikum se zlehka rozrostlo a zvuk se měl konečně o koho odrazit :o) Alespoň menší zlepšení, ale beztak jsem raději zbytek party strávila téměř v těsné blízkosti beden, kde byla alespoň nějaká basová linka. Je krátce po půlnoci a nastupuje první kazatel, pán který vydává u Finger Lickin‘ teprve dva roky, Scott Nixon. Jeho selekce nebyla nejhorší, ale ani ne nijak výjimečná, což se pochopitelně projevilo na celkové atmosféře. Lidé se pohupovali, ale žádné velké ovace se nekonaly. Ty přišly až s polovinou dua Soul of Man, Justinem Rushmorem. Tento pán byla trochu jiná liga než Scott a odvedl znatelně lepší práci, než jeho kolega-předchůdce, neboť konečně rozhýbal dav a atmosféra vzrostla. Místy jsme se dokonce dostali i do rovnějších ploch, což bylo příjemné oživení. První půlhodinka na mě opravdu zapůsobila, ale potom Justin sklouznul k provařenějším kouskům a v mých očích lehce poklesl. Mixy také nebyly nejčistší, ale rozhodně byly někde jinde než Scottovy.

Bohužel už po třetí hodině ranní začala přicházet únava a já věděla, že special b2b Kaplicka s Josefem Sedloněm nedám, což mě samozřejmě velmi mrzí, protože tito dva pánové jsou to the best české scény. Bez diskuze.

Breakbeat conference přeji jen to nej a ať nám na Radiu 1 vydrží minimálně dalších 6 let!