Kam se poděla legendární Dance extravaganza

„Kde jsou ty časy staré dobré sedmihodinové sobotní Dance Extravaganzy se sety Marka Řeřichy.“ „Už to nikdy nebude jako před lety.“ „Nikdy nezapomenu.“

To je jen pár vět kolujících na různých diskuzích o tomto legendárním pořadu. Říkáte si, proč zrovna tyhle vzpomínkové hesla se nejvíc vyskytují na diskusních fórech? Odpověď je jednoduchá: lidem se prostě nelíbí současná koncepce. Souvisí to nejen s vysílacím časem a absencí moderátora, ale také s celkovou režií této rádiové show. Vysílací čas je opravdu děsný, od páteční půlnoci do 6 hodin sobotního rána, oproti původní sobotě od 20 hod do 3 do rána. Nyní je tento prostor vyhrazen pro Factory Bootleg Monopol s Pavlem Cejnarem.

Jeden fanoušek dokonce založil webové stránky, kde by si sety z nové Dance Extravaganzy mohli lidé zpětně stahovat. Snad kdyby do Evropy 2 neposlal mail, aby se ujistil, jestli je všechno v pořádku s podporou jejich pořadu, nikdo by si ničeho zřejmě nevšimnul. Po té ho totiž čekala studená sprcha s odpovědí: „raději to zruš.“ Tyto internetové stránky byly následně prohlášeny za neregulérní z důvodů porušování autorských práv.



Vraťme se teď k původnímu pořadu, který odstartoval první červencovou sobotou v roce 1997. Ve svých dobách největší slávy se tehdy těšil takové přízni posluchačů, o jaké si u nás jiné rádiové pořady, zaměřené na taneční muziku, mohli jen nechat zdát. Několikanásobný vítěz v anketě Dance Awards rádiová show roku, hovoří za vše.

Však to byl pořad vskutku unikátní, jak svojí délkou, tak také kvalitou obsahu. Hosté se u moderátora střídali jak na běžícím páse. Nechyběly nejnovější pecky z klubové muziky, rozhovory, ať už přímo ve studiu nebo po telefonu a jiné vychytávky. Například přímé přenosy z festivalu Summer of Love, z vystoupení Paula Van Dyka v T-mobile aréně roku 2004. To bylo to, co posluchače přitahovalo ke svým radiomagnetofonům, hifi věžím a vším co přenášelo Fm vlny. Mnozí a patřím k nim i já, si jeho díly nahrávali na kazety, (jako nejdostupnější záznamový média té doby), které budou mít možná jednou cenu zlata. Má sbírka kazet se zastavila na číslu 88 a to jsem nahrával jen občas.

Podle zákulisních informací si svůj odchod, po 9 letech práce, zavinil sám a tak musel v létě roku 2006 sbalit kufry a říct sbohem svému projektu, který sám od základů stvořil a dále ho rozvíjel až do jeho konce. Asi už nikdy neuslyšíme jeho obvyklý pozdrav: „ zdraví vás Marek aka Tomi Hráblo.“

V současné době ho potkáte jako dje za mixážním pultem na všech možných akcích, od klasických diskoték až po kluby zaměřené na elektronickou muziku.