Už když se na podiu objevili první dva členové kapely – Klode di Bongue a Justwody – došlo mi, že nejen že bude co poslouchat, ale bude se i na co dívat. Zatímco dredy Justwodyho byly úhledně zachycené v apartním čepečku, Klode je měl volně pohozené kolem sebe. S širokými lícními kostmi, očima daleko od sebe a mírně sjetým výrazem, mi připadal jak vystřižený z reggae scény 70. let. Justwody naopak působil upraveně - v bílých kalhotách vypadal jako alžírský obchodník s kořením a vonným dřevem a kontrastoval s přidrzle působícím Klodem.
Tony Allen, posazený spokojeně v rohu za svými bubny posílal do publika hlášky, kterým sice nebylo někdy vůbec rozumět, ale zněly jako moudrá slova afrického klanového náčelníka. Přespříliš se toho ale ten večer nenamluvilo, hlavní roli hrály bubny, kytara, klávesy a trubka a někdy to vypadalo, jakoby se předháněly o své místo na horkém africkém slunci. Sóla střídaly vydařené, pořádně roztáhlé a vyklidněné jamy, které někdy přecházely v docela hutnou skoro-kytarovku, to když se do toho opřel Klode a Justwody. Když se rozjela funková trubka Nica, dostával se celý koncert naopak do výrazně jazzové polohy, která podle mě udávala tempo celého vystoupení. Vlivy amerického jazzu, ze kterého Allen čerpal v 70. letech, se do jeho hudebního rukopisu výrazně promítly a tvořily páteř středečního koncertu v Paláci.
Fajnšmekrům se to určitě líbilo, pro mě to bylo ale až moc táhlé a repetitivní. Jazz byl pro mě vždycky něco jako souboj velkých hudebních osobností, které namísto aby se staraly o celkový dojem, kladou důraz na jednotlivé nástroje a čekají, kde jim to s ostatníma „vyjde“. A to čekání může trvat i několik minut…Výsledkem je sice představení hudebního umu par excellence, ale emotivnější posluchač může trošku trpět. Třeba jako jedna z návštěvnic, která si vedle mě stěžovala na to, že se „to nedá vůbec poslouchat“ a „že žádné funky ještě vůbec neslyšela.“ Když jsem se ale vrátil do sálu, došlo mi, že nespokojenců není ani desetina. Pohled na solidně rozjeté příznivce Tonyho a jeho afrobeatu mi to jenom potvrdil. Lagos se na pár hodin přesunul přímo do Akropole!
ilustrační foto