Planetární útok Luke Slatera

První ohlasy zaznamenal už v první polovině 90.let s projekty jako Planetary Assault System nebo ambientním 7th Plain. To hlavní ale přišlo v roce 1997, kdy se pochlubil jednou z nejzásadnějších elektronických desek vůbec, albem Freek Funk. Tady odstartovala jeho strmá celosvětová kariéra. Následovaly desky jako Wirelles (1999), Alright On Top (2002) či nedávné mix CD Fabric 32 (2007). V Čechách zahrál již několikrát, od svého prvního vystoupení na Sunrising Techno Festivalu a párty Rave Diagnosis v roce 1997 po Summer Of Love 2001, Pohoda Festival, Roxy, či Apokalypsu. Je to už poměrně dávno, kdy se u nás naposledy ukázal. A teď přijede o magickém pátku 13. března na druhý díl Full Moon Party do Abatonu.



Luke, letos je to právě 20 let od vydání tvé debutové desky. Napadlo tě tehdy, že se jednou budeš tím, kým jsi dneska? Jak jsi vlastně začínal?
Víš, že mě tohle nikdy nenapadlo? Muzika byla vždycky mojí součástí, už doby, kdy začali vysílat Top Of The Pops. Když jsem byl malý, bylo to skutečně super. Nebylo ještě ani MTV, natož internet. Jednoho dne jsem v Top Of The Pops viděl nějakou glamrockovou kapelu, a úplně jsem se zbláznil do jejich bubeníka. Řekl jsem si, tohle je to, co přesně chci. A tak jsem si koupil bubny a začal jsem se na ně učit. To mi bylo asi 10 nebo 11. Je ti asi jasné, že sousedi mě za to nenáviděli, ale moji rodiče mne podporovali. Tak jsem začal s muzikou... To víš, že jsem chtěl být stejně slavný, jako ty hvězdy z Top Of The Pops, jako každý kluk. Měl jsem svoje sny, cvičil na bubny a těšil se, až vyrostu a budu slavný.

Kde jsi vlastně vyrostl?
S rodinou jsme bydleli kousek od Gatwicku nedaleko Londýna. Pamatuji si, že často bylo slyšet přistávat a odlétat letadla, takový ten hustý zemitý zvuk a chvění. Když jsem si ráno přivstal, byl ten zvuk slyšet hodně dobře. Tehdy mě napadlo, že to zní jako nějaký syntezátor. Jednou jsem ten zvuk použil v muzice, na albu Freek Funk. Ten zvuk letiště byl neustále přítomen, miloval jsem stejně jako nenáviděl. Hlavně, když to skřípalo a vrzalo, to mě úplně přivádělo k šílenství. Dokonce jsem chodil se špunty v uších...

O tom, že jsi už jako malý kluk hrál na bicí jsi už mluvil. Jak jsi se ale dostal k elektronické muzice? A jak se stalo, že jsi začal hrát jako DJ?
Když mi bylo 13, potkal jsem se s jedním kamarádem, tomu bylo už 16 a byl zpěvákem a kytaristou. A tak jsme dali dohromady naši kapelu. Měli jsme dokonce pár vystoupení na univerzitě. Pak jsem se ale zamiloval do jedné slečny a všechno okolo kapely šlo do koše. Navíc, v 17 jsem se přestěhoval do Londýna.

Ty jsi hrál v kapele?
Ano, pravdu! A právě díky tomu jsem se vlastně dostal k elektronické muzice. Náš klávesák měl syntezátor Prophet 5 a když na něj zrovna nehrál, okukoval jsem ho a zkoušel na něm něco zahrát. Jednoho dne klávesák nedorazil, tak jsem za něj zahrál klávesové party při koncertu. Měl taky Roland 808, což byla v té době hodně revoluční novinka. Tehdy mě napadlo, že je to lepší než bicí. Mělo to znít jako bubny, ale znělo to úplně jinak, naprosto skvěle. Pak se naše kapela rychle rozpadla a v té samé době do Londýna dorazil nový styl z New Yorku, Afrika Bambaata, Grandmaster Flash, a vůbec celé tohle hnutí. Ve chvíli, kdy jsem to poprvé uslyšel mi bylo jasné, že tohle je budoucnost. A měl jsem pravdu!

A k Detroit technu jsi se dostal jak?
To bylo někdy v roce 1987. Měl jsem s jedním kamarádem sraz v klubu Sound Shaft, tehdy jsme řešili založení labelu a chtěli jsme začít vydávat desky. Když jsme do toho klubu přišli, hrál tam DJ jménem Steve Bell. Dnes je už mrtvý, zemřel na AIDS. Tehdy jsem poprvé slyšel nejen Detroit techno, ale taky mixování z desek. Bylo to vážně super, uchvátilo mě to. Tak jsem si řekl: Jo, tohle je pro mě to pravé! Zanedlouho na to jsem udělal pár mixovaných kazet, dal je majiteli toho klubu a skončil jsem tam na celý rok jako resident. Předtím mě nikdy nenapadlo, že bych mohl nebo chtěl být Dj. Byla to doba, kdy Djové ještě mluvili mezi písničkami ty svoje nesmysly a to jsem vážně nemohl vystát. Navíc, tehdy se hrála muzika jako soul, pop, komerční disco. To fakt nebylo nic pro mě. Až pak moje první návštěva na párty, kde DJ mixoval elektronickou hudbu, teprve to rozhodlo.

Pojďme trochu skočit v čase, k vydání tvé přelomové desky Freek Funk. Takhle deska inspirovala celou generaci electro a techno Djů a producentů. Jaké to bylo z tvého pohledu?
Bylo to super období, plné skvělých pocitů, to si piš! Tehdy mi šlo o to, aby zbořil zažité bariéry v technu a to se mi povedlo velmi dobře. Až jsem sám byl překvapen, jak skvěle ta deska byla přijata. Původně jsem se totiž docela obával reakcí ze strany ortodoxních technařů. Na Freek Funk jsem vlastně zahodil všechno, co jsem dělal předtím, oholil jsem si hlavu a začal dělat muziku, kterou dělám dodnes. Jsem za to moc rád, že jsem tehdy našel odvahu zbořit bariéry, které toho času techno málem zničily. Vzpomínáš si, jak se tehdy v 96 všude psalo, že techno je mrtvé?

To se nedá zapomenout. Ale přijde mi to jako vtip. Tehdy se všichni předháněli v tvrzení, že techno umřelo a přitom vlastně teprve potom přišlo všechno, co jako techno známe dneska... A dneska to tvrdí zase.
Stále někdo tvrdí, že techno už je mrtvé. Asi někomu pořádně leží v žaludku... Hodně lidí na scéně vždy bylo a je zaměřeno na komerci, nablýskanou muziku z MTV, takže techno a vůbec underground jim uniká a nemůžou ho pochopit. Asi proto vždycky, když techno začíná jít hodně nahoru, tak tihle lidi přijdou s tím, že techno je mrtvý...

Ty jsi známý tím, že pro svoje projekty používáš mnoho různých jmen: Planetary Assault Systems, Deputy Dog, Morganistic, 7th Plain, Clementine...
Víš, že ani dneska nevím proč to dělám? Prostě je to zábava... Dřív se mi všichni divili, proč vydávám desky pod jiným jménem, než pak jezdím hrát jako DJ. Že prý mě pak nebude nikdo znát. Pro mě to bylo tak, že mě někteří lidé znali jako Dje, jiným se zase líbila moje muzika, i když nevěděli, že jsem to já. Pak se to díky internetu všechno spojilo a dneska už je to myslím jedno. Lidi si tě najdou... Vlastně ale je tady jeden důvod, přoč jsem to tehdy dělal. Chtěl jsem se skutečně věnovat muzice a nechtěl jsem se nějak vyhraňovat. Lidi si totiž obvykle s nějakým projektem spojují konktétní styl hudby. To muziku prostě zabíjí. Když jdeš na Rolling Stones, prostě víš, že budou hrát Satisfaction. A oni budou! Když jdeš na mě, těžko říct, jak budu hrát. Nemůžu hrát 40 let to samé a jen za to brát velký peníze. Umřel bych, kdybych nemohl experimentovat. Je mi nesnesitelná představa, že bych měl hrát jako Planetary Assault System vzor rok 1995. Experimentování a neustálý vývoj je to nejdůležitější, co elektronika dala světu a pro mě to hlavní důvod, proč tuhle hudbu dělám.

Takže, jak tedy zní DJ Luke Slater v roce 2009?
Jak definovat svoje vlastní sety? Hlavně si myslím, že jsou hodně nepředvídatelné... Ale ne proto, že bych tím chtěl být nějak zajímavý, spíš proto, že rád hraju, co se mi líbí a co hrát chci, a věřím, že se to líbí i lidem. Vždy je hodně faktorů, které určují, jak ten či onen set bude znít. Nikdy jsem nebyl ten sobecký DJ, hrající si sám pro sebe a nadávající na všechny ostatní, když se jim to nelíbí. Spíš vždycky chci cítit pořádnou atmosféru, vibrace a energii. V poslední době dávám přednost delším setům, jako třeba u vás na Full Moon Party. A to je pak pro mě výborné, protože můžu hrát hodně odlišných desek a vyprávět celý svůj příběh.

Na které desky, a že jsi jich vydal hodně, jsi nejvíc pyšný?
Za těch 20 let jsem nahrál opravdu hodně muziky, ale těžko můžu říct, že ten nebo onen track je víc než ten druhý. Jistě, vydal jsem desky, které byly hodně úspěšné, stejně jako desky, kterých si všimlo jen pár lidí. Pro mě ale nehraje roli komerční úspěch, to je něco, co nemůžu ovlivnit a ani to tak dělat nechci! Kdybych měl nějaké desky vyzvednout, vážně nemůžu. Moje slavná alba jako Freek Funk nebo Wireless jsou stejně důležité, jako moje první deska Planetary Assault System a ta je stejně důležitá, jako moje úplně první deska pod jménem Freebase. Všechny jsou poplatné té době, ve které vznikly, ale pro mě důležité to, že bez té či oné by nikdy nemohla být nahrána zase jiná deska. Důležitější je, že každá deska mi dala příležitost se vyvíjet, hledat nové možnosti a posunout se. Důvod, proč jsem nahrál mix Fabric 32 nebo Head Converter je stejně platný a zásadní, jako proč jsem udělal Freek Funk. Dneska bych už nemohl vydat ani Freek Funk, ani Wireless, už bych to nechtěl, stejně jako bych už dneska nechtěl vydávat svoje zásadní desky Planetary Assault System. To bylo, ale už není. Dnes je Fabric mix nebo třeba Head Converter. A zítra bude zase jinak...

Nedávno jsi založil nový label Mote-Evolver. Co se chystá?
Ano, je to tak. Label vznikl v dubnu 2007 a první deskou bylo EP Planetary Assault System. Vyšla tady taky moje zatím poslední zásadní deska, už zmíněný Head Converter pod mým vlastním jménem. Loni tam vyšla třeba moje další deska She Showed Me Heaven, další EP Planetary Assault System, ale třeba taky desky Savase Pascalidise nebo L.B. Dub Corp. A další se chystá. Nechtěl jsem si zakládat label, moc na tyhle věci nejsem. Ale doba si to vyžádala a pro mě je důležité mít kontrolu nad svou produkcí. Internet zcela změnil svět hudby a mě to tak hodně baví a inspiruje, je to přesně to, co jsem vždycky chtěl. Chci dělat muziku, kterou lidi mohou poslouchat a hrát. A internet je nejlepší způsob, jak moji muziku levně a rychle dostat tam, kde má být. Nemusíš nic lisovat, tisknout, vyrábět. Nahraješ track a dáš ho na download. Tak jednoduché a skvělé to ještě nikdy nebylo!

A co tedy chystáš teď nového?
Rok teprve začal, takže zatím spíš přemýšlím, co a jak dělat. Rok se teprve probudí a až jaro ukáže. Chystám další díl Head Evolver, ale taky pracuju s Jamesem Ruskinem na novém albu. Doufám, že se nám ho podaří už brzy vydat. A samozřejmě, chci pokračovat v tom, co dělám už hezkých pár let. Hrát jako DJ, koncertovat, jezdit po světě a bavit lidi.

Dodal: Ales Bleha, Summer Of Love