Internacionála 21. století v Rock Café

Před vchodem do Rock Café, velice prostorného a příjemného klubu uprostřed Prahy, se vytvořila pěkná fronta. Slušně jsem se zařadil a poslouchal rozhovory lidí kolem mě. “Ty vole, je vyprodáno. Ty máš lístek?“ ptala se brejlatá holka s černou ofinou kluka za mnou. „Jasný, to jsem si nemohl nechat ujít. Bude to hustý.“ Hustý? Co tím jako myslí? Abych se ujistil, zapátral jsem zpátky v paměti do dob, kdy mi jeden můj známý Noise of Human Art poprvé pustil. Trochu jsem musel oprašovat, ale nakonec se mi podařilo vyhrabat vzpomínky na příjemně vyklidněné elektro s moc zajímavými ženskými vokály. Psal se rok 2007 a mně nové album mezinárodního elektro ansámblu N.O.H.A. s názvem „Dive In Your Life“ připadalo jako příjemná elektronická poslechovka.

Ujištěn o své pravdě jsem se protáhl do klubu a začal koumat Rock Café. Vzhledem k tomu, že bylo vyprodáno a poučen předchozími zkušenostmi z extrémně narvaných koncertů jsem s radostí zaznamenal masivní odvětrávací potrubí. Spokojeně jsem si vybral nejpříhodnější místo v davu a čekal, až se na fialově nasvíceném podiu začne něco dít.

Pak začala smršť. Chevy, Minerva, Filip, Jochen, Tim a Tobias jsou N.O.H.A. a N.O.H.A. je syrový drum & base jazzbeat.

Po několika úvodních skladbách, kteří největší „nožisti“ shromáždění u pódia odměňovali masivním aplausem, jsem pochopil, že jsem se trošku sekl. O kapele jsem se na jejích domovských stránkách dočetl, že „ví přesně, jak přenést svůj vypracovaný a komplexní sound na pódium“ a že „posouvá hranice možností živých vystoupení.“ Svatá pravda.



V momentě, kdy píšu tento report, mi v uších zní „Saxomat“ a bez zbytečně přesmažených bicích se najednou N.O.H.A. jeví přesně tak, jak jsem si ji ošahal tenkrát před 3 roky. O španělsky zpívaných, atmosférických elektro ukolébavkách „Pijama“ a „Lunatica“, které podlehly v Rock Café zbytečně agresivním beatům, nemluvě. Dokonce i „Base from Above“, která mi tam připadla skoro k nevydržení, zní z nahrávky, jako kdyby ji někdo vytáhl z neobvykle vydařeného večírku. Prostě mi to trhalo uši. A když Filip Noha představoval novou „Tu Cafe“ jenom mi svou poznámkou o „podivném zvuku“ na podiu potvrdil moji osamocenou kritiku - až na mě si totiž koncert všichni náramně pochvalovali. Asi stárnu …

Abych jenom nekňoural, tak třeba „Dive In Your Life“ se mi moc líbila a „Tu Cafe“ z nové desky, která vyjde ještě letos, taky. „Gipsy Valley“ mi připomínala Balkán a „No Es Perfecta“ zase filmy o gangsterech. Trochu Itálie a trochu jižní Francie. Taky španělské slunce a New York. Prostě internationála 21. století jak vyšitá.