Full Moon očima tří redaktorů

Full Moon očima tří redaktorů

19. 03. 2009  |  Autor: Vendula Říhová  |  Komentáře (0)
Do Abatonu to mám daleko, takže chodím jen v případě, že moc chci. A v případě party Full Moon 02 s Luke Slaterem jsem opravdu moc chtěla. Možná právě to byl důvod, proč jsem z akce odcházela s pocitem, že tomu něco chybělo.
Sakeé: V půl dvanácté byla Poslouchej.net trance stage slušně zaplněná, takže jsem s nadšením vyběhla o patro výš. Tady se ale zázrak nekonal. Partypeople postávali v oblouku, ale dobré 4 metry od pódia. Atmosféra korespondovala s chladným, industriálním prostorem. Co mě vyloženě bavilo, byly dekorace - velké klece, ve kterých se kroutily psychedelické rostliny z vesmíru. Joshek hrál ze začátku hodně zajímavě, směs electronicy a electro-techna, bavil mě. Potom, ale jako by si uvědomoval přítomnost techna-chtivých posluchačů a tanečníků, začal svůj set směrovat víc k minimalu a minimal-technu. Já osobně jsem už německého chladného minimalu přesycená, radši mám francouzské našlapané electro. A přesně to jsem se vydala hledat o dvě patra níž.

Tady už byla nastoupená djane Wwera v Acustic Terroristou v pozadí. Tato slečna sice už nějaký ten pátek hraje, ale její djské umění je zatím pochopitelně v plenkách. Z čeho jsem ale nadšená, je její výběr tracků. Její sound mi naprosto sedí, řízlé syrové electro, se špetkou indie a nu-rave discem je pro mé uši lahůdkou. S Acustic Terroristou, který je na tom s mixováním o poznání lépe, se tak skvěle doplňují. Na taneční prostor před nimi byl ale smutný pohled, pět tanečníků tančilo sice jako o život, ale oni by si zasloužili početnější publikum.

Po chvíli jsme se vydali zase nahoru, počkat na příchod mistra Luke Slatera. Jeho vizáž vzbudila pozdvižení – ozývaly se názory, že vypadá jak ‚santusák‘, ale pro mě má Luke neuvěřitelné charisma. Než jsme se vrátili z baru, stál už Luke za pultem a ládoval do lidí techno. Parket se musel zaplnit rychlostí blesku, protože najednou bylo plno. A lidé tančili. Luke začal s příhodným industrial technem a ten večer se prokousal přes Detroit sound, minimal a zpátky. Jeho set byl pestrý a zábavný, hodně propracovaný. Ani nevím proč, ale čekala jsem víc, chybělo mi nějaké funky a groovy techno. Luke mě sice nezklamal, ale ani nijak výrazně nezasáhl. A tak jsme se k ránu vydali podívat, co se děje v podzemí. Trancovou stage jsem prozatím míjela.

Tentokrát už to vypadalo o poznání lépe. Wwera a Acusticem měli konečně pro koho hrát a ačkoliv nebylo plno, na parketu se hodně řádilo a atmosféra mi přišla přívětivější než u Luke Slatera. Přesně ta skotačivá atmosféra je jedna z mnoha věcí, kterou mám na electru ráda. Moc jsem litovala toho, že nehrají namísto trance stage. Je zřejmé proč, ale moc by mě zajímalo, jak by to vypadalo.



Šla jsem si tedy poslechnout trance, který sice ráda nemám, ale když už jsem byla na party, kde ho hrají, využila jsem toho. Za pultem byl Richard Durand. Zastavila jsem se, zaposlouchala jsem se. Z trance přešel Durand na tech-trance a místy hrál dokonce techno. A ne ledajaké, ale melodické a pro moje uši hodně příjemné techno. Sice občas sklouznul zpět k trancu, ale byl koneckonců na trance stagei. A jak jsem tak postávala a podupávala si nohou, přišlo vystřízlivění v podobě Matamar djs. Byla to pro mě po ránu studená sprcha, nechápu, co měli v plánu. Pokud uspat publikum, tak ok. Ale přes nesnesitelné trance vypalovačky, se dostali až k podivnému, velice monotónnímu a nudnému progressive soundu. Jedna deska jako druhá, to mě donutilo zamířit k šatnám.

Překvapením večera, i když ne tak úplně mým šálkem čaje, pro mě byl Richard Durand a nápadité dekorace. Luke Slater předvedl příjemný standard a zklamáním byla jednoznačně atmosféra – přišla mi chladnější a smutnější než je zdrávo.

YannD: Měl jsem za to, že na druhý díl půjdu po nadmíru vydařeném prvním s velkými očekáváními, zda se podaří vysoko nastavenou laťku udržet. Když jsem však přicházel k Abatonu, došlo mi, že jdu na jistotu. Viselo to ve vzduchu jako ta podivná směs zimy a jara, která večer pátku třináctého lemovala. Tentokrát jsem dorazil později, krátce před půl nocí. Věrné partypeople známé z dílu prvního jsem našel příjemně rozjeté díky „modrému“ warm-upu a spolu s nimi i náznaky atmosféry, která již klepala na dveře. Naplno se rozjela úderem jedné hodiny, kdy obě hlavní stage opanovali hosté FM číslo 2. A možná právě to bylo menším mínusem. Jsem si jistý, že velká část by si dala oba pány, a tak shodný čas jejich vystoupení byl poukazem na neustálé přebíhání mezi patry. Ještě předtím však uprostřed udával tempo Slovák Pico, který se s tím vůbec nemazlil a už za jeho hraní bylo patrné, která stage to dnešní noc vyhraje na plné čáře. Pro mě samotného pak bylo zajímavé pozorovat rozdíly mezi tzv. novými klubery, kteří přišli na Duranda a mezi těmi, co si už takříkajíc odkroutili své a na Slatera přišli zavzpomínat. A Luke se jal vzpomínky usnadnit velmi autentickým techno soundem z dob dnes již spíše minulých. Jeho pasáže oháknuté do industriálna s místy až kosmickými zvuky byly skutečným exkurzem do jeho specifického světa, který je ne každému známý.



Ne klasickou podobu trance, která bývá často laciná, nabídnul i Richard Durand. Nějaká ta profláklá hitovka mu sice tu a tam unikla – kolikrát ještě uslyšíme Born Slippy v prvním a stém remixu?, ale ve zbytku setu dokazoval podobně jako na nedávné Citadele, že je DJ-em, který nad svým setem přemýšlí a nepouští pouze tupě tracky podle míry rozjetosti těch pod ním. A nelze rovněž nezmínit jeho komunikaci s lidmi, která byla přirozená a strhávala k ještě divočejšímu tanci.

Na závěr si nechávám spodní sklepní stage, která mě sama o sobě po chvále z minulého reportu vcelku zklamala. Absence sushi baru je vcelku pochopitelná. Partypeople, kteří by v průběhu noci zatoužili po této specialitě asi moc nebude, ale tento stánek šel určitě nahradit něčím jiným. Stejně tak chybějící výzdoba prostor zesmutněla a nebýt rozjetého elektra v podání Wwery a Acoustic Terrorist, asi by mě zde nic neudrželo. Díky nim jsem však nemohl jen tak odejít, poněvadž to rozjížděli na plné obrátky a chyběl mi tu už snad jen David Gahan se svými depešáky, Molko s nějakou panenkou, pár kovových cetek a možná i Jonty Skrufff s Fidelity Kastrow, kteří však dorazí na díl příští společně s CJ-em Bollandem. No tak snad už aby to bylo.

Krysicka: Luke Slater v Abatonu, mém oblíbeném prostoru v lokalitě v blízkosti mého domova = jasná volba pro už druhý pátek třináctého v tomto roce, tentokrát ten březnový. Pracovní doba mi dovolila dostavit se na místo až lehce po půlnoci, a tak jsem očekávala, že nastoupím do rozjetého vlaku zábavy. Zjištění skutečnosti mě ovšem mírně zchladilo, protože začínající dj Joshek měl před sebou pouze pár tančících postav. Jeho set byl poněkud klidnější a publikum zřejmě čekalo na něco úplně jiného. Trance stage o patro níž vřela celou noc a praskala ve švech. Trance ovšem ve svém hledáčku nemám a tak jsem tento prostor používala pouze pro průchod na dolní Bassline stage, kde vévodilo elektro. Paradoxně tam jsem při poslechu hudby strávila možná nejvíce času. Bohužel smutný pohled na parket s tak malým počtem tanečníků. Prostor před djem na hlavní techno stagi se nakonec opravdu zaplnil, když nastoupil nezdravě vybledle vypadající Luke Slater. Jeho, myslím si standardní, set mě bavil, ale ne celé tři hodiny. Většinu návštěvníku zřejmě ano. Nakonec u mě přeci jen vyhrála Bassline stage v dolních útulných sklepních prostorách Abatonu. Přehnané „dýmení“ a horko na hlaví stagi se stalo kazičem zábavy. Každopádně příští Full Moon opět přiváží zajímavá jména, tím nejzajímavějším pro mě je CJ Bolland, kterého bych si jen nerada nechala ujít.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

FULL MOON

Pátek 13. 3. 2009
Vstup: 99/199 Kč
Vystupují:
Luke Slater, Richard Durand, Pico, Orbith, Joshek, Matamar Djs, acoustic terrorist a wwera
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno: Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2019   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika