Dnes už dvacetiletá hudební historie skupiny The Gathering začala v 90. letech, kdy se tato kapela odrazila od metalových základů a pomalu se žánrově vyprofilovala až ke stravitelnějšímu rocku alb If Then Else (2000) a nejnovějšímu The West Pole.
Někde mezi nimi a ostatními alby se vznáší můj absolutní favorit a klenot, více než 100-minutová, neskutečně emotivní a přitom originální deska How To Measure a Planet (1999). Anneke van Giersbergen, až do sprna 2007 definující prvek The Gathering, toto album unesla do říše svého jiskřivě podmanivého hlasu. Ten, naroubován na skladby o touze člověka poznávat cizí země, jiné prostory a vzdálené planety, tvoří kostru celého alba. Ovšem i ve chvílích, kdy ustupuje explozivním kytarovým experimentům, visí v prostoru jako kdyby ve stavu beztíže a čeká na svou další příležitost.
Dech deroucí počin původně metalové kapely se zapsal do hudební historie stejně jako rusky pronášená slova Julia Gagarina o tom, že „Boga niet“ („doplněk“ skladby „How To Measure A Planet“).
Než se zakousnu do nové desky, na které se poprvé předvede Norka Silje Wergeland, náhrada za Anneke, určitě se ještě jednou pokusím s těmito bludnými Holanďany změřit planetu. Je to totiž neuvěřitelně povznášející zážitek.