Zoomujeme na Roberta Babicze

Od programování se přesunul ke skládání hudby. Pro křemíkové srdce počítače změna sotva postřehnutelná, ale pro nás, dvounohé rozumné savce, změna k nezaplacení.

Robert je původem z Polska. Když mu bylo sedm, přestěhovali se do Německa, a když mu bylo dvacet, vydal svůj první singl na labelu Junkfood. Pokud skládáte acid kolem roku '93 jako Robert, vydat něco na Junkfood, to je velká věc. Rob se následně vrhá i do live vystoupení a nechává si říkat Acid Warrior. To bylo také doba, kdy si ho poprvé všiml Sven Väth, což mělo logický důsledek – Rob poprvé vystupoval ve Svenově legendárním klubu Omen – klubu, který v devadesátých letech fascinoval rave-fanoušky po celém světě.

V roce 1994 stvořil další rave hit „Ein Blick Ins Nichts“ na labelu Boba Humida (dnes editora Groove magazínu). Od doby, co začal být na scéně uznávaný, byly produkce Roba Acida stejně žádané jako vstup do OMEN – svatyně Svena Vätha.



V období, kde se rave scéna ocitla na svém vrcholu, přichází Robertovi první nabídky na hraní v zahraničí (např. USA, Kanada či Malta). Jeho live akty začínají být téměř proslulé. Ale i to si vybírá svoji daň – nezbývá mu tolik času na vlastní produkci. Přesto se nedá říct, že by kvůli tomu na živá hraní zanevřel. Naopak, velmi si na nich zakládá. Nejvíc si na nich cení jejich unikátnosti. „Live vystoupení jsou určena k jednorázové spotřebě, ne k reprodukci,“ tvrdí Robert.

Ti, co v průběhu let sledují Robertovu kariéru vědí, že jeho zvuk a úroveň produkce dosahuje téměř audiofilních norem. Není tedy překvapením, že si mnoho uznávaných umělců jako Martinez, Minilogue nebo Gabriel Ananda žádá jeho mimořádné schopnosti na mastrování jejich skladeb. Jeden důvod jeho věhlasného zvuku pramení dílem z jeho kolekce starého analogového vybavení (dokonce z 60. a 70. let), které Robert používá současně s počítačem. Kromě přístrojů generujících bicí jako slavný Roland TR808 a TR909 Robert vlastní spoustu jedinečných přístrojů (zvukových efektů a ekvalizérů) velikosti obývacího pokoje, z nichž některé sehnal díky německé televizi, která je používala pro zvukovou úpravu jejich filmů a kriminálek.

Dokonce používá ekvalizéry využívané tajnou službou a kompresory využívané východoněmeckým rádiem. Není se tedy čemu divit, že zvuk alba je uhlazený a zároveň křišťálově čistý.



S novým miléniem přišla i nová múza. Byl to zvuk rozrůstající se r'n'b scény, který přiměl Roberta opět trošku pozměnit směr. A tak vzniká jeho další hudební alter ego Atlon Inc. Robertův talent neunikne ani hudebním gigantům jako Steinberg či Native Instruments, kteří by jeho um rádi využili při programování hudebního softwaru. Rob programuje znělky pro „Native Instruments“ na Steinberg a Native to hned schválí.

Máte-li pocit, že už vás Robert nemůže ničím překvapit, dost se mýlíte. Na Roba totiž opět přišla jedna z jeho hudebně-průzkumnických nálad, která ho nakonec dovedla až k založení jazzového projektu. A pro jistotu to doplnil i další hudební identitou (kolikátou už?) Sontec, která se zaměřuje na rave.

To je tedy ve zkratce Robert Babicz. Je to jeden z těch hudebníků, kteří musí neustále zkoušet něco nového. Pravděpodobně nikdy nadobro neopustí svojí rodnou domovinu techna, ale to mu rozhodně nebrání v častých toulkách do sousedství. A ať už jste mu zvyklí říkat Rob Acid, Sontec nebo Dicabor, nic to nemění na faktu, že do dnešních dnů má na kontě pět vydaných alb a šesté na cestě. Stejně tak to nemá ani žádný vliv na tu skutečnost, že je to jeden z průkopníků německé house, acid a techno scény, kterou hýčká už od počátků 90. let.

V roce 2008 se Babicz blýskl obrovskými hity Don´t look back (Kompakt) a Dark Flower (Audiomatique recordings), které patřily k nejhranějším deskám nejen residenta Elektry DJ Orbitha.

www.myspace.com/robertbabicz

Dodal: Tomáš Ondráček, Level B production