Po pentlemi ověšeném Fever To Tell z roku 2003, za který si trio YYYs ve složení Karen O (vokály), Brian Chase (bicí) a Nick Zinner (kytara) vysloužilo několik vážně míněných pukrlat, a po albu Show Your Bones (2006), přichází třetí, tak trochu naroubované, It´s Blitz.
Někdo říká, že to je S(h)itek (co-producent: Dave Sitek, člena TV On The Radio), já říkám, že to je hi-tek. Nevadí mi syntetizátory, nevadí mi diskotékišové rytmy, jako třeba na Heads Will Roll nebo otvíráku Zero, který se mi z alba prostě líbí nejvíc. Začátek je lehce přepoppěný, ale hlas Karen O si to tam, kde to má tendenci nudit, vždycky pohlídá a přidá plyn. Ke konci už je z toho…no prostě hitek.
Pak se válí hlavy (Heads Will Roll) a je to všechno v pořádku a pak je to jemný a měkký (možná trochu moc vypolštářovaný) Soft Shock a Skeletons, které chtějí trošku víc trpělivosti. Dull Life je vrchol: zpátečkou se jede pěkně zpět na začátek – tam, kde to YYYs slušelo nejvíc. Našlapaná kytara a bicí a hlavně…no hlavně divoká Karen O, ta, co zpívá moc pěkně, ale zároveň jako by vás chtěla pomalu uzpívat, možná uřvat, k tanci. Šestý, a pěkně ostrý track Shame and Fortune předskakuje bonparům v Runaway. Sladké, ale ne příliš. A i kdyby - na konci je vždycky můžete rozkřupat, tak proč ne? Dragon Queen a Hysteric plus Little Shadow jsou na tom stejně – dokonalý odklon od nasraného, trošku pubertálního, ale o to divočejšího, stylu předchozích dvou alb. Jak říkám: od extra silných hašlerek k bonparům a zpět. Povedené.