Jazzanova - Nikdo to nedělá jako oni

Jazzanova - Nikdo to nedělá jako oni

03. 06. 2009  |  Autor: Obsession  |  Komentáře (2)
Dobré hudby není nikdy dost. Nu-jazzu obzvláště. Desetičlenný kolektiv Jazzanova minulý čtvrtek vyprodal možná nejlepší koncert, který jsem letos navštívila.
Nebyla to jen fantastická hudba, autentický šmrnc všech aktérů na pódiu, ale rovněž dobrý pocit z vnímavého publika, které se v mé přítomnosti nacházelo naposledy v Akropoli na koncertu Nicoly Conte. Krom fanoušků má Jazzanova s tímto slovutným italským hudebníkem částečně shodnou i osu vývoje. Remixované desky a djské aktivity vystřídala produkce vlastních skladeb a koncerty špičkové úrovně. Práce se softwarem už není prvoplánová, ale dotahuje všechny skladby do nálady, kterou máte potřebu si neustále připomínat. Nicola se obrací zpátky k dřevnímu jazzu. Jazzanova s citem sobě vlastním dále kombinuje soul, funkový hip-hop a jen si to přiznejme - pop. Některým fanouškům ale větší porce elektroniky výrazně chybí. Z obou těchto večírků v rámci Euroconnections mě dodnes mrazí.



Sofajazz nehraje gastrojazz
Večer uvedla Veronika Diamant se svou kapelou Sofajazz, hrající autorskou hudbu Jakuba Kudláče. Tato sestavička mladých českých jazzmanů si své místo na slunci právem zaslouží. Klavír a basa famózní, zpěvačka má okouzlující rozsah a vládne také akustické kytaře. Během několika málo písní Sofa jazz prokázali originální přístup ať už v použití efektů, či poutavým českým textem. Zkrátka žádný gastrojazz. V tuto chvíli vzniká jejich první společné album. Prozatím jsou k poslechu dva kousky na jejich myspace.

Neohlášený křest knihy a DVD pobavil
Na hlavní aktéry večera se čekalo dlouho, avšak ne zbytečně. Veronika je jazzová holka jak má být, a tak na sebe s vtipem a elegancí přebrala úlohu konferenciérky při docela vtipném křtu knihy Palác Akropolis a DVD Akráč. Jak už to tak bývá, hodně se děkovalo, tleskalo a přálo.Zvláštní dík patřil Františku Skálovi, který už od roku 1996 tvoří interiéry Akropole.



L.O.V.E. And You & I …& Everyone!
Starší instrumentální kousek L.O.V.E. And You & I ve verzi od Sonar kollektiv orchester do nás poklidně začal pumpovat atmosféru zcela odlišného světa. Následující bravurní kousek ze soundtracku k představení Belle et Fou s titulem Bows znamenal dokonalou příležitost představit dechovou sekci – trombónistu Davida Ben Porata a skvělého flétnistu a saxofonistu v jedné osobě Sebastiana Borkowski. Časem se k nim s trumpetou v ruce připojil také klávesák Sebastian Studnitzky. Desítka muzikantů byla konečně kompletní, když ji při třetí písni podpořila dvojice zpěváků – Paul Randolph a Clara Hill, která mu byla znamenitá jak při back vokálech, tak sólo. Ale nepředbíhejme.



Akropole se mrknutím oka změnila v tančírnu a bylo nasnadě opustit pohodlnou sedačku a sestoupit dolů na parket. Ale nakonec se i balkón rozvlnil a já byla dál vděčná za skvělý výhled na pódium. Zpěvák Paul Randolph, bezprostřední kombinace hipíka a funkera s vzezřením Lennyho Kravitze, (který dal padáka osobnímu stylistovi, aby se začal víc soustředit na hudbu a lásku) vzal do rukou basovou kytaru a dokonale si publikum získal odlehčenějším kouskem Lucky girl. Ten Ralph nazpíval pro album Of All the Things, podobně jako skladby Dial a Cliche a Let Me Show Ya, které jsme slyšeli o něco později.



Vraťme se ke teď Claře Hill. Jednu z nejznámějších pecek No Use s ní se zatajeným dechem nehlasně odříkával v tu chvíli snad každý v sále. Tak přirozená shoda barvy hlasu a subtilní vizáže se málokdy vidí. Kouzlu jejího smyslného hlasu jsem definitivně propadala v tracku That Night v nové, daleko intimnější podobě, než s jakou se byla skladba dřív prezentována.

Rozechvělou atmosféru nenaplněné lásky na jednu noc rozťala Boom Klicky Boom Klack (That's What We Do), což byla poloviční jam session založená na jednoduchém textu a parádně špinavém zvuku basové kytary. Clara a Paul řádili na pódiu a zbylí muzikanti nenásilně sólovali. Desetiminutová session skončila jako pěkně divoký funky breakbeat.
A to už to burácející Akropole nakažená zřejmě nefalšovaným nadšením muzikantů bylo potřeba trochu vyklidnit, zpěváci si dali pauzu a duše zapřísáhlých nujazzistů zaplesaly při jedné ze dvou houpavých instrumentálek.



Na začátku křehké Little Bird se do beden zatoulala vazba od mobilu (znáte ten zvuk když přichází hovor či zpráva). Paul se totálně odboural, a ještě dlouho po novém začátku skladby musel tváře cukající v úsměvu krotit. Pohnuté atmosféře písně by to nemohlo. I když vynikajícího José Jamese na nahrávce posledního alba jen tak někdo netrumfne, Randolph každým zazpívaným tónem utvrdil i poslední váhavce, že on přednes Little Bird na albu nedostal snad jen kvůli výše zmíněným třem zářezům. Instrumentální Fedime´s Flight, které vévodila Randolphova basa nemohla mít hned po Little Bird lepší načasování.



Velké finále
Poslední skladbu – přídavek si publikum vytleskalo a vykřičelo ze všech sil už po „zavíračce“. Radost všech zúčastněných by se dala krájet. Sotva pětiminutovou a původně dost vláčnou Rockin´You Eternaly roztáhli do patnácti minut podstatně groovovějšího formátu. Říká se, že se Jazzanova nachází ve své nejlepší formě. Je až neuvěřitelné, že ačkoliv máme Berlín hned za dveřmi, muselo trvat šest let, než se někdo z Jazzanovy zase podívá zpět. Snad to do příště nebude tolik trvat. Díky všem, kdo vydrželi report dočíst.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

EUROCONNECTIONS

Čtvrtek 28. 5. 2009
Vstup: Bude upřesněn
Vystupují:
Jazzanova live!
Další informace
2 KOMENTÁŘE
DISKUZE
Jméno: Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
rishule
07. 06. 2009 | 12:55:51
+0 | -0
tomu já říkám profi report! DOstavil se efekt "jako bych tam byl"

ted se těšim ještě vic na Wilsonic :)
me
04. 06. 2009 | 18:28:26
+0 | -0
wow vyčerpávající report!
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2019   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika