King Yellowman poprvé v Praze

Winston Foster aka Yellowman tehdy byl nejnepravděpodobnější a přitom největší star dancehallu, i když si v životě protrpěl mnohé. Začalo to hned poté, co se roku 1959 narodil jako albín a těm na Jamajce patří úplně nejnižší příčka společenského žebříčku. Jejich postižení je doživotním stigmatem, které svého nositele odsunuje na úplný okraj společnosti. Aby toho nebylo málo, Yellowman se ještě jako batole stal sirotkem a tak si prošel těžkým kolečkem opatrovnických ústavů, než skončil v proslulé Alpha Boys School.


„Byly to těžké časy,“ vzpomínal s odstupem. „Byl jsem zvyklý žít stranou kvůli své barvě. Během oběda si nikdo nepřisedl, dokud jsem nedojedl, či naopak jsem čekal já na ostatní.“ Jeden klad ovšem pobyt v Alpha Boys School měl - Yellowman zde přičichnul k hudbě. A když koncem se 70. let dospěl do věku, kdy se mohl rozhodovat sám za sebe, pokoušel se prorazit právě v hudebním businessu. Neměl to lehké. Jeho tak viditelný handicap jej diskvalifikoval z branže, která v té době považovala „africké“ vzezření za nutnost. Producenti mu zavírali dveře před nosem a publikum v dancehallech se na Yellowmana dívalo přinejlepším s nedůvěrou. Jiní by se možná vzdali, ale Yellowman si na nepřízeň osudu zvykl. A doba mu navíc přála. Únava z nekonečných šarvátek znepřátelených politických stran, chudoba, která se navzdory politickým proklamacím ještě prohlubovala…

Na obyčejné Jamajčany toho bylo příliš a chtěli se alespoň po večerech trochu pobavit. Beztak populární tančírny / dancehally se plnily lidmi, kteří chtěli alespoň na čas zapomenout na starosti všedního dne. O zábavu se starali DJs, chlapíci (a občas i ženy) s mikrofonem v ruce, kteří přes „prázdné“ verze rýmovali o lokálních událostech, posledních tanečních kreacích i o milostných eskapádách. A ješt ě jedna věc se změnila. Po „zamračeném“ údobí se do dancehallů vrátil humor. Právě v tomto období se Yellowman začal výrazněji prosazovat. Nejprve si vysloužil lokální reputaci u Aces Disco sound systému a zkraje roku 1981 se přesunul k soundu Gemini. To už jeho hvězda zářila naplno a Yellowman se rychle stával senzací dne. Yellowman měl kromě potřebné schopnosti kočírovat riddim i mimořádný smysl pro humor. Jako skoro všichni DJs v počátku osmdesátých let i Yellowman většinu času věnoval zkazkám o svých sexuálních úspěších. Na rozdíl od ostatních to mělo v jeho podání specifický rozměr. Vzhledem ke svému handicapu jakoby každému dodával pocit, že je možné se poprat s nepřízní osudu. A navíc, čím déle publikum přesvědčoval o svých milostných schopnostech, tím více mu bylo ochotno věřit, že opravdu u všech u dívek vzbuzuje neodolatelné nutkání mít s ním „yellow baby“… Yellowmanova popularita nemohla zůstat bez povšimnutí u producentů. Nutno říct, že Yellowman prokazoval neuvěřitelnou píli a kromě obvyklé záplavy sedmipalcových singlů chrlil v neuvěřitelném množství i elpíčka. Jen za rok 1982 nahrál ne méně než osm alb, nepočítaje v to různé hostovačky a kompilace… Tato fertilita by nebyla možná, kdyby Yellowman nedisponoval mimořádným talentem vymýšlet texty v podstatě na počkání. „Víš, když seš dobrej, tak ti texty jdou samy od sebe během party. Většinu textů na nahrávkách jsem vymyslel ve studiu. Prostě jsem je vyseděl. Jako když jsem dělal ‘I’m Getting Married‘, Junjo mě zavolal a jen mi říkal, že musím udělat album. A já jsem pouze poslouchal riddimy a texty mi šly samy na jazyk,“ vzpomíná Yellowman. Na nahrávkách z tohoto období se vedle Yellowmana často objevuje jeho kamarád Fathead, ovšem hlavní part vždy patří hubenému albínovi.

Růst Yellowmanovy popularity se shodou náhod kryje s úmrtím Boba Marleyho a mnozí kritici se je snažili srovnávat. Jednalo se o pošetilou snahu, neboť Yellowman reprezentoval naprosto odlišný přístup a na rozdíl od Marleyho se vždy snažil především pobavit. Přesto se nevyhnul odsudkům za své texty, kterým mnozí vyčítali otevřený sexuální obsah či nedostatek hlubších myšlenek. Na druhou stranu, i Yellowman byl schopen strhujících svědectví o těžkostech života, jak dokonale doložil v Operation Radication či v Soldier Take Over.

V letech 1981 až 1984 byl Yellowman nezpochybnitelnou jamajskou jedničkou a prodával více desek, než kdokoli jiný. Během několika let nahrál nespočetné množství hitových singlů i dlouhohrajících desek, byť vzhledem k fantastickému tempu, s jakým tak činil, ne každá dosahuje potřebné kvality. Yellowmanova lokální popularita dokonce přesvědčila společnost CBS Rcs., aby s ním jako s prvním dancehallovým umělcem uzavřela kontrakt. Ačkoli to nevedlo k velkému komerčnímu úspěchu, Yellowmanova hudba se dostala ke správným lidem a velmi ovlivnila rodící se hip hop.

Na Jamajce mezitím dozrála nová generace umělců a zájem o Yellowmana prudce opadl. Ta hlavní zkouška však na Yellowmana teprve čekala. Lékaři mu diagnostikovali rakovinu ústní dutiny s velmi špatnou prognózou. Přestože Yellowmanovi předpovídali jen půl roku života, dokázal se uzdravit, byť za cenu radikálního zákroku, při kterém přišel o půlku čelisti. Vrátil se i do hudebního businessu, ačkoli jeho popularita se nevrátila na předchozí úroveň. Musí se však obejít bez parťáka Fatheada, kterého zavraždili v roce 1987 na Floridě.

Zkoušky osudu se odrazily v jeho tvorbě, ve které se nyní daleko častěji objevují vážná témata. Na pódiu je však Yellowman stále Král Dancehallu a udivuje fanoušky divokou energií. Pokud jste ještě nepodlehli jeho kouzlu, doporučuji zkusit kompilaci Yellowman - Most Wanted, která musí přimět k tanci a úsměvu i toho největšího zasmušilce. A hlavně si nikdo nesmí nechat ujít příležitost vidět Yellowmana v akci 6.prosince!

Další odkazy najdete na www.kingyellowman.com a www.reggaemusic.cz

Dodal: Lukáš Kolíbal, Jahmusic