Vedle menších nesmělých promo cd (nagano, 2004 či u-prag, 2005) má dnes U-Prag na kontě i debutové album „44 thousands actors /in 16 flats/“ (2009), jehož
letošní křest v Paláci Akropolis (březen 2009) zaznamenal úspěch nejen ze strany fanoušků … Především z tohoto alba nám U-Prag v Lucerně servírovali taneční rejdovačky, na které jsme si však museli počkat ještě alespoň dvě hodiny - oficiální start plánovaný na 20 h se totiž krapet posunul…
Jako předkapelu si s sebou u-pražští kluci (Šimon Dvorský - vokály, samply, programování/ Tomáš Lacina – basa/ Milan Broum – elektrická kytara/Daniel Petkevič - perkuse, violoncello/ Honza Stiborek - perkuse, kytara) přivezli jednoho ze svých stálých parťáků – slovenskou kapelu Noisecut, se kterou si již letos zahráli například ve slovenské metropoli či přímo v Praze, kdy si v září společně zajamovali v klubu
Chapeau Rouge. Tato čtyřčlenná slovenská formace tedy není pro Prahu úplnou novinkou.
A pro Lucernu?
Úterní večer v Lucerně se v každém případě rozhoupal až tak někdy kolem deváté, kdy se mikrofonu ujala hlasem i zjevem výrazná Bet-Maj Sepja, autorka většiny textů zahraných „slovenských“ songů. Začátek byl sice trochu nejistý - rozhodně se netrsalo tak jako v několika následujících hodinách, kdy se na pódiu konečně objevili netrpělivě očekávaní U-Prag – ale někdy po páté písničce (celkem víc než deset) se všichni přítomní s jistotou dostávali na jednu vlnu, hlavně když Noisecut začali dav stále víc konfrontovat s něčím, co již nemělo daleko od zlatého hřebu večera.
Menší intermezzo nutné k přestavení pódia vyplnil dj Cubik a popíjení drinků na barové scéně
Před 23. hodinou se konečně kluci vrhli na své instrumenty a rozjeli tak přes hodinu trvající taneční šrumec. Publikum povzbuzené uvítacím U-Prag drinkem (redbull+vodka) již nebylo tak nesmělé – od okraje pódia ho nyní oddělovala jen řada fotografů, putujících postupně od jednoho konce na druhý a zpět. Na úterním u-pražském hudebním klání se jako hosté tradičně podíleli Michal Pavlíček jr. (bicí), Mc Skiver J či soulová zpěvačka Erika Fečová, díky čemuž už tak bohatý program pomalu začal praskat ve švech.
Z pódia zaznělo víceméně všech 11 tracků z „44 thousands actors…“, což se tak nějak dalo předpokládat. Ovšem zařazení cover verze „Wicked Game“ – dnes dvacetiletého hitu od Chrise Isaaca - bychom určitě nečekali. A byl to dobrý start, po kterém se již konečně rozjela celá škála debutových tracků: jako první zazněla „Actors in Flats“, po ní dunivá až temná „Virus in a Head“ podpořená stejně tak temným hlasem samotného zpěváka Šimona Dvorského - jen klavírní vyhrávky za doprovodu perkusí v mezihrách o trochu zjemnily její jinak dost silné „dark“ nastavení.
V podobném duchu se k naším uším linul i následující song „Into Alibism“, zhruba v polovině programu sálem zaburácela ďábelská drum’n’bassová záležitost „Promises“ a o něco později naopak poněkud čistší instrumentálka „IC&I“. Našich emocí se pak bezpochyby dotkla optimističtější a uvolněná „Locked in“, při které už se publikum proměnilo v doslova se houpající koráb… Jako jedenáctá zazněla tvrdá „Suspicious“, jejíž začátek nemá daleko od soundtracku k o život prchající Lole, a následně hip-hopová „Simon Says“, připomínající malinko pověstné Linkin Park, která tak u-pražský hlavní program večera zakončila.
Jo, kluci sice stále vyhrožovali, že půjde o poslední song – svým urputným křikem jsme si ale vynutili i ještě neoficiálně zveřejněné novinky „World of Sunshine“ či „Step Inside“, což opravdu stálo za to.
Mohli bychom ještě pokračovat…
Krátce po půlnoci už u-pražské show definitivně odzvonilo, ovšem následujícímu paření pod vedením dj Cubika nikoliv. Někteří se sice rovnou rozhodli absolvovat dobrodužnou jízdu nočním MHD, někteří však raději ještě zůstali.
Na U-Prag se přišli podívat jak teenageři, tak chlapíci v letech, těhulky i modelky, prostě směska, která se však (hlavně co se tance týče) neuvěřitelně doplňovala. S největší pravděpodobností bychom mezi nimi našli nejbližší příbuzné, kamarády či známé, kteří tak v předvánočním stresu U-Prag přišli podpořit.
Na úterním předvánočním mejdanu si zkrátka každý nonstop hudební řádění užíval – sic po svém, ale v totálním sehrání s kapelou i se sebou. A alespoň polovina sálu se tak tímto výdejem kalorií preventivě připravila na nadcházející sváteční orgie. Rozhodně se již dnes těšíme na další akce v nastávajícím roce 2010. A taky, aby už to bylo!