Bída předvolebních koncertů

Bída předvolebních koncertů

17. 05. 2010  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (2)
Pokud bych měl letos volit podle kapel vystupujících na partajních koncertech, asi bych většinu volebních lístků musel buď spálit nebo s nima vytapetovat záchod. Je to dost k pláči, ale na druhou stranu to pěkně vypovídá o cílových skupinách, na které naši politici míří svými stomilionovými kanóny.
Co by se za peníze nacpané do Michala Davida, Elánu, Děda Mládek Illegal Bandu, kapely Legendy se vrací nebo Markéty Konvičkové s kapelou NOTOTO dalo udělat, nechci ani uvažovat. Malou světlou výjimkou jsou Zelení se svým koncertem na Parukářce 20. května (Tata Bojs, Lenka Dusilová nebo Jaromír 99). Jinak ale bída.

Otázka samozřejmě je, jestli by se vůbec muzikanti měli dávat do služeb politiků. Příležitostně, ale o to s větší vervou, se angažují v kampaních za lepší svět nebo na pomoc obětem živelných pohrom. Kapel, které by se ale otevřeně přihlásily k některé z politických stran je zatím v Evropě dost málo (v Německu byl na počátku 80. let hitem song kapely BAP a umělce Josepha Beuyse s názvem "Wir wollen Sonne statt Reagan" - na podporu Zelených).



V USA to je trochu jinak, prezidentskou kampaň pro Obamu podpořil will.i.am z Black Eyed Peas skladbou Yes We Can, taky Flying Lotus, U2 a Bruce Springsteen. Jasně, nešlo jim ani tak o nový zákon o zdravotnictví nebo klimatu, ale spíš o to, že 40 roků po násilné smrti Martina Luthera Kinga je možné mít ve stejné zemi za prezidenta černocha, který slibuje změnu.

Samostatným proudem jsou pak kapely, které se vůči politice a establishmentu jako takovému vymezují: za všechny stačí zmínit Rage Against The Machine, Anti-Flag, The Clash, Dead Kennedys nebo Boba Marleyho. Ostatně punk vznikal těsně po první velké ropné krizi v poválečné Evropě (1973) a v Británii se masivně rozšířil o pár let později. Jeho vrchol se pak v UK překrývá s tzv. Zimou nespokojenosti, obdobím masivních odborových stávek a nepokojů na konci 70. let. Píseň War Pigs od Black Sabbath byla zase odrazem masivního zbrojení a války ve Vietnamu, Money od Pink Floydů už není potřeba komentovat.

I v současnosti je ve světě bijců establishmentu celá řada. Napadá mě bývalý člen The Smiths Morrisey a jeho píseň „Margareth on the Gillotine“ a taky Primal Scream, kteří v Čechách svou písní Swastika Eyes, zamýšlenou původně jako facka Bushovi, vyprovokovali nemalou diskuzi o hudební erudici mocipánů v Radě Českého rozhlasu. The Liars, kteří nedávno vydali dost temnou desku s názvem Sisterworld se zase nechali v jednom rozhovoru slyšet, že jim není jasné, proč by v tak posraném světě měli točit pozitivní desky. A výčet konkrétních skladeb může pokračovat: Green Day nazpívali „Don´t Wanna Be An American Idiot“, REM „Final Straw“ proti válce v Iráku, svou troškou do mlýna přispěli Beastie Boys a taky EMINEM. Bush by o protestsongu mohl určitě sepsat celou knížku.



V Čechách jsme na tom ale s tradicí politicky angažovaných songů taky hodně dobře. Bez Plastic People of the Universe, Magora Jirouse a Václava Havla by pravděpodobně nikdy nevznikla Charta 77, Karel Kryl se svou kytarou režim kritizoval neúnavně až do listopadu 89 a na Portě v Plzni se ke konci 80. let zpívaly protestsongy pod širým nebem. Marta Kubišová má svou Modlitbu pro Martu a Egon Bondy svoje „Když je dnes člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet“.

Při pohledu na dnešní českou hudební scénu je ale jasné, že zlaté časy českého protestsongu jsou pryč – alespoň v tom rozsahu, v jakém tu byl před revolucí. O jeho probuzení se snaží třeba Festival politické písně v Sokolově. Iniciativa Vyměňte politiky zase sehnala podporu kapely Nightwork, která pro kampaň nahrála stejnojmennou píseň, a Radoslava Bangy, co pro ně nazpíval Tak dej svůj hlas. Je toho málo a je vidět, že pro české muzikanty není vůbec lehké namočit nohu do politického lejna, stejně jako je to těžké i pro normální smrtelníky. O úskalích politiky by takový Michal Kocáb mohl vyprávět celé hodiny. Ale stejně: není nic krásnějšího než představa politických lídrů, kteří se třesou na nejnovější album Arcade Fire, trsají v obýváků na nový singl LCD Soundsystem nebo místo kontrolování fejsbuku stahujou ve Sněmovně dj sety. Proč to pořád zní jako hodně ulítlá sci-fi? Asi proto, že my chceme svoje politiky vidět spíš jako dokonalé stroje v kravatách, kteří nám zaručí návod na spokojený život a oni zase berou politiku jako byznys. A hudba má k byznysu asi tak daleko jako Bob Marley k Pavlovi Severovi.

Takže na závěr: hudba byla, je a vždycky bude aspoň zčásti politicky angažovaná. Je škoda, že nejaktivnější jsou v Čechách v tomto směru, až na výjimky, zatím hlavně ti, kteří se prostě nedají poslouchat.
2 KOMENTÁŘE
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
fnop
18. 05. 2010 | 18:07:10
+0 | -0
lukeso, lukeso! vyborne!
Jan Hanak
18. 05. 2010 | 16:02:11
+0 | -0
Vic takovych zajimavych clanku!
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika