Pro svou návštěvu Hříměždic jsem si vybrala sobotu, programově více zajímavý den, alespoň co se týče skoků do vody. Parkující auta všude i na místech kde bych si to ani ve snu nevymyslela, mě utvrzovala v tom, že High Jump se těší velké oblibě a i že jsem tu správně.

Dávno před tím, než se tento lom tolik proslavil (téměř 19 let) jsem se do Hříměždic jezdívala co by dítě koupat, přesto jsem měla pocit, že to není víc než rok. Krom toho, že tu vyrostly skokanské můstky, hudební stage a stánky, jako by se tu zastavil čas. Mile mě překvapilo, co všechno tu dokázali pořadatelé vytvořit, a že by programem a počtem hudebních pódií mohli konkurovat větším festivalům. Pouze prostor je poněkud omezujícím faktorem, takže deseti tisíc lidí se tu asi nedočkáme, i když časem se možná ještě více rozroste do přilehlých luhů, hájů a luk. Možná nejen pro obrovský zájem byla letos cena vstupenky 500 Kč, což mnohé mohlo odradit, jelikož byla oproti předchozímu ročníku pětinásobná. Na druhou stranu je tento festival znám také tím, že jako jeden z mála (pro mě jediný takový známý) umožňuje, aby si návštěvníci přinesli svoje pití jak alkoholické tak i nealkoholické. Má to jistě něco do sebe, zároveň se tak k alkoholu dostane více mladistvých, kterým by na běžném baru alkohol neprodali.

Večer vyvrcholil finále ve skocích z 16 metrů, po kterém následovalo vyhlášení vítězů. Ve skocích z 12 metrů zvítězil Felix Hirt, v té nejnáročnější disciplíně, z 16 metrů, exceloval Andreas Huliger. Oba zaslouženě a ani Češi se nenechali zahanbit. Kompletní výsledky naleznete na www.highjump.cz.

Následně se rozjela hudební produkce na všech pódiích. Na čtyřech stageích vystoupili jak djs, tak kapely, jmenovitě například Indy & Wich, Natalie Kocáb, Navigators, Plexis, dj Katcha na Adio stagi a Natasza & Oscarsix, Lucas Hulan, Subgate a mnoho dalších na Desperados Nihgtpunk stagi a ostatních více do tanečna laděných. K vidění byla i bike show a módní přehlídka. Program, a to nejen ten hudební, musel uspokojit opravdu každého.



Pozitivně hodnotím množství občerstvovacích míst s jakýmkoliv pitivem a potravou a dva druhy čepovaného piva. Méně pozitivní byla absence toaletního papíru v toi toi již kolem šesté hodiny odpolední, cisterna s vodou poněkud z ruky a odpadky, které jsem za celou dobu neviděla nikoho poklidit tu do přírody ani trochu neladily. Především rozbité skleněné láhve versus letní obuv návštěvníků. Pro psy diváků přes den také určitě příjemný zážitek, burácející stage už méně. Pro nezodpovědné páníčky mohu pouze tlumočit názor veterinárního lékaře, že hlasitá hudba je pro psy, kteří slyší vše mnohonásobně hlasitěji, opravdu velmi stresová.

Celá akce, která ve mně nechala jinak především pozitivní pocity má však i stinnou stránku. Po nepovedeném skoku z šestnáctimetrového můstku se zde zranil sedmadvacetiletý mladík, který několik hodin po převozu do nemocnice zemřel. Přestože je skákání v lomu na vlastní nebezpečí, uzavřít můstky po skončení závodů by mi přišlo logické. Otázkou je, zda by to vůbec někoho odradilo. Kéž by byla tato tragická událost alespoň ponaučením pro ostatní, že odvaha není všechno.