Dance With Nouvelle Vague

Je vcelku jasné, že na best of albu příliš mnoho nových skladeb nepotkáte. A tím pádem tak nějak tušíte, že skladba písní zahraných ve Vltavský, moc nevybočovala ze set listu koncertu loňského. Jiným slovy v tomto směru se koncerty příliš nelišily. Ve všem ostatním ano. Zda to bylo dobře či ne posuďte sami.

Palác Akropolis, pro koncerty tohoto typu jako dělaný, kde Nouvelle Vague řádili loni,
nahradila šedá funkcionalistická kostka KC Vltavská. Co Vltavská ztrácí na vzhledu, přidává na prostoru. Po tom, co loňský koncert hlásil vyprodáno se to dá považovat za krok logickým směrem. A ač tomuto prostoru tak trochu chyběla přesně ta „indescribable“atmosféra, kterou má Akráč v malíku, nemůžu jej hodnotit vyloženě negativně. Vltavská se totiž snaží. Po nedávném vystoupení Thievery Corporation a chystaných Panteón Rococo o sobě dává vědět tím správným stylem. Ostatně ten večer vlivem včasného příchodu jsem se s frontou nesetkal, bar byl vpravo, vlevo i na balkoně a zvuk taky ušel, takže bylo vlastně vše v pořádku, a to co chybělo, šlo tentokrát na vrub přítomných a kapely samotné.



A to byl taky kámen úrazu. Koncert nebyl nutně špatný, to ostatně léty prověřené skladby, které si parta okolo Marca Collina vypůjčuje, ani neumožňují. Avšak viděn optikou koncertu loňského, chyběl mu dech. Energie, která z kapely loni sálala a roztrhla vás tak něžně, jako vás pohladil hlásek Nadeah a Sophie, byla ta tam. A to jsem na koncert odcházel s očekáváním spíše opačným, neb Sophii tentokrát nahradila Melánie Pain, která svým projevem leckdy Nouvelle Vague převyšuje, což ostatně dokázala svým sólovým albem. Definitivně mi fakt, že koncert neměl tak úplně grády došel, když jsem si přečetl svůj report (https://poslouchej.net/10695-Na-jedne-vlne-s-Nouvelle-Vague.html) z koncertu minulého. Stačí si jej přečíst, ubrat z něj 20 – 30% a máte představu jak to v KC Vltavská vypadalo.

Na druhou stranu, dovedu si představit, že neabsolvovat koncert loňský, vnímal bych ten letošní o mnoho pozitivněji. To nejdůležitější - totiž skladby samotné zůstalo. Stejně tak provokativní tanec, lití si vody na hlavu, skákání s lidmi v davu v podání nezkrotné Nadeah. A jako bonus sametový hlásek Melánie, díky kterému jí ležíte u nohou. Což předvedla například v parádní In A Manner of Speaking, ve svém majstrštyku Dance With Me či ve skladbě Love Will Tear Us Apart, která byla zároveň nejsilnějším místem celého koncertu. A to díky tomu, že alespoň při této písni spolupracovalo publikum tak, jak se od něj čekalo a Nouvelle Vague ji notně protáhli do extatického konce, sborového zpěvu a extáze, která jinak po zbytek večera chyběla. Nadeah si svůj vrchol užila tradičně při Too Drunk To Fuck a při každém ze svých tanečních výstupů. Shrnuto podtrženo, bylo to asi jako když si dáte svý oblíbený jídlo, který se však tentokrát tak úplně nepovedlo, přesto jej sníte. Takže se vlastně zas tak moc nestalo a Nouvelle Vague, byť nebyli protentokrát tak oslniví, stále platí za mistry svého coververzového oboru.



Set List:
One Hundred Years, Master and Servant, Ever Fallen In Love, Dancing With Myself, Metal, Human Fly, Guns of Brixton, Too Drunk To Fuck, God Save the Queen, Sex Beat, Just Can’t Get Enough, Dance With Me, Blister In The Sun, Bela Lugosi’s Dead, Friday Night, Love Will Tear Us Apart, Not Knowing, In A Manner of Speaking