Co bere Tricky?

Lukeso: Nepočítals´ náhodou, kolik songů vlastně Tricky odzpíval? Já jsem byl přilepený těsně vedle klávesáka a mám pocit, že se odtamtud Tricky vůbec nehnul.
YannD: Nepočítal, celý mi to nakonec přišlo jako jeden velký song, kde jednotlivé pasáže (skladby) spojuje Tricky kreací u mikrofonu a ony si pak dál zní svým vlastním životem a Tricky jen dohlíží, aby moc neskomíraly. Anebo to bylo taky dost možná naopak. Vyznění songů a atmoška dohlížela na Trickyho.

L: Jasně, ten koncert byl jak sinusoida– když odpálil cover Sweet Dream jako intro a pak prvního jointa, doufal jsem, že takový drive vydrží, ale pak přišly chvíle, kdy jsem se ptal sám sebe, proč na tom pódiu vlastně tvrdne. No a pak tam napálil třeba Try My Way a bylo zase na chvilku vystaráno.
YD: Vytáhnutí lidí hned zkraje na stage za zvuků Ace of Spades bylo příslibem rozjetého večera. Nicméně jak název nového alba napovídá, byl to prostě mix, takže nahoru a dolů, k mikrofonu a ke klávesám, pomalu a rychle, hlavně že je všechno v pohodě. Akorát Francesca Belmonte jela stále stejně. Stejně naplno.



L: Jo, chudák zpěvačka. Ta malá baskytaristka, co stála dál ode mě a vlastně taky kytaristka, byly v klidu. Ale Francesca byla fakt nervózní – byl jsem vzadu a viděl jsem jak neustále hází oko za sebe, jestli se už Tricky uráčil típnout brko a podívat se k mikrofonu. Spolupráce prostě dost haprovala – vrchol byl pak zásek při Black Steel, která zazněla jen do půlky.
YD: Každopádně to zvládala skvěle a zaslouží si palec nahoru, ostatně už je asi zvyklá, Tricky si jede svůj vlastní mód, nejčastěji zády k publiku docela často. Jakoby nám chtěl říct: svý mám už odehráno, teď už se jen bavím a vy hezky se mnou, nebo nic. Vaše nic.

L: Je pravda, že podle reakcí to tak vypadá. Někdo Trickyho totálně zavrhl, jiní to chápou jako další etapu. A připadá mi, že ten koncert byl přesně takový jaká je poslední deska Mixed Race. Musím říct, že jsou tam věci, které mají pořád ještě sílu člověka zabít do země. Ghetto Star se mi fakt líbí. A líbila se mi i na koncertě. Tricky si navíc stihl pošéfovat svoje vlastní ego – když před ním trsala banda zjívených fandů, co je pozval na pódium, tak jsem fakt nevěděl, jestli mám závidět nebo se spíš stydět. Co ty?
YD: Poprvý to bylo dobrý, podruhý už to působilo jako výplň, kdy jakoby se Trickymu už prostě nechtělo něco moc předvádět, tak tam zas vytáhnul partu z prvních řad ať udělá show za něj. Parta měla zážitek, co si pověsí doma za rámeček a Tricky pocit, že je to fakt rozjetá party. Celej večer byl tak trochu na hraně. K Trickymu tenhle nádech flegmatismu patří a skvěle zapadá do pomalých tracků s extatickými závěry jakou byla třeba Past Mistakes. Na druhou stranu, koncert je o performanci účinkujících, a na to Tricky zapomínal v množství větším než malém.



L: Jo, bylo to na hraně. Tricky je prostě děcko ulice a pořád se hledá. Nebo možná fakt neumí nic jiného, než tu temnou, z anglických sídlišť vzešlou odnož hip-hopu, jehož byl na konci 90. let pionýrem. Výlety do ostatních žánrů (rock, ska, pop a kdo ví, co ještě) prostě ukazujou jeho slabiny. Musí to být dost frustrující, že na jedné straně je trip-hop skoro dead a na druhé straně nic jiného neumíš. Krize.
YD: Tak černě bych to neviděl, myslím, že Tricky má stále co nabídnout, jen to live podání už kapku pokulhává, což je na úkor nejen publika, ale skladeb samotných. Otázkou je jak by na nás koncert působil, když bychom odpalovali špeky synchronizovaně s Trickym.

L: Jo, to by asi byla větší sranda. To bych se asi ještě víc modlil, ať na koncertě nezazní track „Hakim“ z nové desky. Naštěstí k tomu nedošlo, ale ten track by měl Tricky poslouchat každý den – ordinoval bych mu to jako antabus – poslechnout, vyzvracet a už nikdy více.
YD: No hlavně nevím, kdo by Hakim v pondělí odzpíval. Murder Weapon zněla ale dobře, stejně tak třeba Kingston logic, taky novinka. Nejvíce mě každopádně nadchla pomalá a naléhavá Past Mistakes. Tohle pasuje k Trickymu prostě nejvíc. Jeho výkřiky „Jesus Come“ v závěru skladby, působily impozantně.

L: Souhlas. Ty jeho koncerty jsou fakt jak chůze po provaze ve dvaceti metrech. Hlavně nespadnout. A když už, tak se pořádně rozflákat.