Reportáž z party edice Warehouse Project

Reportáž z party edice Warehouse Project

02. 12. 2010  |  Autor: stolda  |  Komentáře (0)
Kolikrát člověk jede do Manchesteru? A kolikrát se mu termín cesty kryje s klubovou party edice Warehouse Project? Přestože byla party absolutně vyprodaná, cestou na hotel se na mě usmálo štěstí. Slyším mužský hlas nabízející \"free tickets\" právě na vytouženou akci nesoucí název The Warehouse Project presents Desolat and friends!

Přesně ten label Desolat založený Loco Dicem a Martinem Buttrichem. Informace, které už několik týdnů dopředu znám, takže vím, že prvně jmenovaného doplní v B2B setu Marco Carola a další přátelé Guti (live) nebo Tini.

Kde je vlastně ta ČR?
Krátké smlouvání, cena padá ze 45 na 30£. Dál už nechci riskovat. Co kdyby se velice příjemný černoušek urazil (to já se skoro urazil - nevěděl, kde je ČR) a neprodal nám nic (nákupní hodnota vstupenky na internetu byla 20£ liber, to jen pro představu). Pro jistotu se 2x zeptám, kde klub vlastně leží. "Támhle naproti, projdeš srkz a jseš tam". Ne že bych mu nerozuměl, nebo bych byl natvrdlý, jen zkrátka nevidím možnost, kam zajít. Nikde ani živáčka, což mi na půl dvanáctou večerní, po předchozí zkušenosti s city centrem, přišlo absolutně nepochopitelné. Problém byl v přistaveném lešení před malým hlavním vchodem do nádvoří Piccadilly station. Klub se totiž nachází v prostorech jakéhosi bývalého nádražního skladu.

No jo, jenže… Jsou lístky vlastně pravé? Kolik je vlastně hodin? Zase samá otázka a nejistá odpověď. 23:35 místního času. Vzhledem k tomu, že jsem studoval stránky RA.net velice podrobně, v paměti mi zůstala informace, že do klubu vpouštějí do 23:30. Výborně, chlapec si trochu vydělal, a já mám hodně drahý kousek papíru do deníčku. Po 30 rychlých krocích jsem před klubem. Po dalších 10 krocích jsem za rozbitým snímačem čárových kódů, takže ani nevím, zda byl lístek pravý nebo ne. Po dalších 10 krocích si mě očuchává policejní pes, o kterém si za pár minut začnu myslet, že byl regulérně podplacený. A za dalších 10 kroků dostávám slušný slovní pohlavek od dvoumetrového a stodvacetikilového "sekuriťáka": "nestůj ve frontě pro podezřelé a maž dovnitř." Frontě podezřelých, rozumějte jako potenciálním držitelům něčeho, na co pokývnutím ocasu reagoval výše zmíněný pes. Bezpečnostní prevence téměř nulová.

Svetr a čelovka - povinná výbava cizáka
Stihl jsem to, jsem uvnitř. Jako fanouškovi techna v industriálním prostředí mi oko plesá. Jedním slovem paráda. Stará průmyslová architektura se stropními klenbami provedená klasickými červenými anglickými cihlami doplněná o minimum zbytečných designových doplňků. Na zdech se vyjímají pouze bezpečnostní a směrové ukazatele. Hlavní místnost přepůlená uprostřed vzduchotechnikou. Ze zadních pozic téměř likviduje výhled na stage. Ta je upravena velmi minimalisticky. LED stěna přes celou šířku místnosti o výšce snad 3 m, djský pult krytý 1m vysokým LED panelem. Několik bodových světel modré barvy a vzadu ke stropu nasměrovaný stroboskop. Celkově se v klubu světlem šetří. Jediným kvalitním zdrojem světla pro tři čtvrtiny klubu jsou samotná bodová světla nad djs. Zátarasy známé z festivalů lemující hlavní průchozí koridory obalené černým igelitem dotvářejí nedbalý interiér.

Co mě ovšem zaráží je teplota vzduchu, v nejteplejších místech může být maximálně 15°C. V předsálí hlavní místnosti se vzduch pohybuje max kolem 5°C. Při průvanu i mnohem níže. Nejvíce je zima zřejmá na ochrance, která se po klubu pohybuje v dlouhých zimních kabátech. A vlastně ještě já. Zimomřivý rozhodně nejsem, jen se mi nechce čekat hodinovou frontu na šatnu (ano, i v nejznámějších klubech světa mají achillovu patu v šatně). A je také příjemnější se pohybovat sice v promrzlých, za to poloprázdných částech klubu.

Rok 1982?
Po vstupu do hlavního sálu si při pohledu na módu současných Angličanů připadám jako na teplické diskotéce v roce 1982. Teda alespoň při srovnání s vyprávěním svých rodičů. Nebo možná na téže diskotéce v roce 2015, to až stejná móda dorazí i do českých luhů a hájů. Co mě však zaráží, že si v zimní bundě připadám poněkud nesvůj. Aby také ne, styl oblečení ostatních tanečníků odpovídá teplotám řádově o dvě desítky vyšším. Zase na druhou stranu, oblečení není ten hlavní faktor, který 90% přítomných udržuje v provozní teplotě. Každopádně by mě zajímal ranní stav, některých na zemi posedávajících jedinců.

Je libo voda, koktejl, hot-dog nebo třeba poppers?
Vybavení klubu nemělo jedinou chybičku. Ve velmi členitém prostoru zadní části klubu zvládají i v nejvyšší špičce obsloužit partypeople 3 bary. Na baru seženete téměř vše od vody, podle odpadků na zemi nejžádanější artikl, přes pivo, shoty, až po long drinky (ceny vyšší ale přijatelné: pivo 3,50£; red-bull 1,80£; vodka 2,80£). Co neseženete na barech, získáte venku v kuřácké sekci. Uvnitř klubu je totiž zakázáno kouřit a pokud mě paměť neklame, nenarazil jsem na nikoho, kdo by toto pravidlo porušoval. K mání je jídlo všeho druhu.

No a co neseženete venku, seženete od lidí. Možná, že je zimní bunda nějaké veřejné označení dealerů, možná že jen prostě blbě vypadám. Jinak si nedokážu vysvětlit tak vysokou poptávku po mojí osobě. Bohužel se všechny družby brzy ukážou jako účelové a po prohlášení, že pilulky fakt nemám, taky rychle končí. Po extázi se u nás poptával i vcelku unavený pětapadesátník. A korunku tomuto problému nasazuje prodejce světoznámého amylnitritu. Neznáte? Myslím, že ano. Tak jako se u nás na parties prodávají lightsticky, kdy si prodejce zvedne krabici se zbožím nad hlavu a prodírajíc se davem očekává tučné zisky, se zde prodává poppers. To vše za 5£. No nekupte to. Po důkladnějším pozorování zjišťuji, že malá lahvička euforického afrodiziaka je nejpřítulnějším přítelem každé druhé přítomné skupinky.

Veřejné bruslení vs. opalovačka na horách
Zadní část klubu je upravena do chill-outového vzhledu. Jedinou možností posadit se jinam než na prochladlou zem jsou sluneční lehátka nebo několik sedacích pytlů. Na odreagování sluchového smyslu je připravena projekce s cca 2 minutovou smyčkou na téma hory a lyžovaní. Až po několikátém shlédnutí si uvědomuji, že je to prostá reklama na oblečení nejmenované místní značky. Podprahové podání propagace stoprocentně pochopím až druhý den. Při pohledu na značku oblečení místních teenagerů zjišťuji, že je reklama stoprocentně úspěšná.

A když jsme u lyžování, další sport se mi vkrádá do hlavy. Po několikátém výběru volného místa a následném totálním zaplnění si začínám připadat jak na veřejném bruslení. Kdekoliv na party mě doslova přihání k šílenství skupina lidí zvaná "chodiči“, jež se davem prodírají sem a tam. Zde objevuji chodičův ráj. Celý klub téměř rotuje kolem dokola proti směru hodinových ručiček.

Hele, pojď sem, co to máš? Tak pojď!
Co tento večer hodně obdivuji je práce ochranky. Několik skupinek velmi statných pánů ve středním věku korzuje napříč klubem celou noc. A rozhodně se nenudí. Jeden neváhá a vyleze na přední zátarasu před djem, čímž brání ve výhledu pěkné řádce lidí a dlouhé minuty sleduje dění v davu. Na to používá baterku, což by se dalo považovat za druhý největší zdroj světla v klubu. Jiní zase pomocí baterky cosi hledají na zemi. Pokud se kužel světla zvedne mezi lidi, je zle. Během party jsem svědkem několika zásahů. Jednou třeba člen ochranky zahlídne dlaň mladíka naplněnou na první pohled neidentifikovatelným obsahem. Neváhá si pro něj dojít, vzít si ho stranou a dlaň pořádně prolustrovat. A hele, extáze! Během několika vteřin je chlapec na mrazu a pravděpodobně má co vysvětlovat. Druhý případ je o kapku drsnější, ale zase na druhou stranu vypovídá o velmi slabé prevenci security. Zpoza stánku s hot-dogy je vytažen člověk v bezvládném stavu, kterému z předloktí trčí injekční stříkačka. Už chápu i ty dvě zaparkované sanitky…

Nejlepší je zvuk, zvuk, zvuk a Loco Dice
Zatím jsem víceméně popisoval organizační stránku party, jenže nic složitého na téma hudba ode mě nemůžete čekat. Zvuk byl jedním slovem dokonalý. Silný, ve vyšších polohách i dost hlasitý, ale ne natolik, abych neslyšel a nerozuměl rodilému Angličanovi žádajícímu o pilulku. V některých pasážích jsem měl pocit jakoby se mi bortily vnitřnosti, tak moc byl zvuk silný. Jenže se v něm daly rozeznat všechny polohy přehrávaného tracku. Nejpatrnější je to při nejvíce minimalovém setu večera, live vystoupení Gutiho.



Na druhé stagei, o něco méně naplněné byl zvuk taktéž perfektní. Nejzajímavější bylo sledovat práci zvukaře, který sám po celou dobu zahýbal šavlemi všeho všudy asi 3x. Hudba se v průběhu večera postupně zrychlovala až při B2B setu Loco Dice a Marca Caroly dosáhla svého maxima. Chápu, že pro našince by to byl prachsprostý "minimál", co se hraje na každé vesnické tancovačce a tímto by byla celá party pokažená, jenže tech-house v podání dvou pánů za pultem je trochu jiné kafe. Připočítáme-li k dobru luxusní zvuk a vynikající atmosféru, večer už může pokazit snad jen vypadnuvší proud. I přes diskutabilní stav většiny návštěvníků a ledové prostředí by se atmosféra dala krájet. Jakýkoliv náznak nájezdu byl odměněn hustým lesem mávajících paží s mohutným aplausem. Mám pocit, že Loco je za pultem trochu častěji než Marco, který preferuje komunikaci s jednou z místních více než sympatických Britek, a také že Loco hraje poněkud svižněji, než je u něj obvyklé. Klasický rave z přelomu tisíciletí to sice není, ale kdo by se o to staral?



Naneštěstí se moje noc krátí a program na další den je neúprosný. Rozum vyhrává nad citem a velí mi napěchovaný klub opustit po polovině B2B vystoupení. Už kolem 3:30. Rozhodně to pro mě nebyl poslední okamžik v tomto "skladu". Při pohledu na uskutečněné a hlavně budoucí plánované akce, které za měsíc vydají za kompletní český party rok, se velmi rád vrátím. Jako důkaz a ilustraci přijměte výpis podzimu 2010: http://www.thewarehouseproject.com/line_ups.php, ale o tom snad příště. . .

0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika