Rozhovor s Elite k This Is My House!

Ahoj Ester v první řadě bych se chtěl zeptat, jak se máš a jaký byl pro tebe tento rok, co přinesl a co jsi vůbec dostala od ježíška?
Tento rok byl pro mě ve znamení velkých změn, jestli dobrých nebo špatných, se uvidí. Každopádně ať už je za námi. Ježíšek to zachránil, dostala jsem např. velký obraz Londýnského Piccadilly Circus s červeným „double decker“, který jsem už dlouho chtěla, fén na vlasy zn. Elite a jiné hezké dárky.

Jsi opravdová světoběžnice a zahrála jsi dvakrát na nejvýznamnější akci na světe Love Parade. Můžeš nám trochu přiblížit tuto akci, či jak tato jedinečná příležitost vznikla?
Tohle hraní zprostředkovala moje německá agentura Evolution music. V roce 2007 to bylo v Essenu, kde jsme měli vlastní kamión a v r. 2008 v Dortmundu, kde jsme hostovaly spolu s Pretty Pink na tracku po boku Meno de Jonga a jiných. Neznám přesné podmínky přihlášení, ale v podstatě zahrát si tam mohl kdokoliv, když nemluvím o hlavní stage, tam se dostali jen ti vyvoleni. Nejobtížnější bylo sehnat sponzora na zajištění kamiónu, což při nákladech na cestu z Prahy, pronájem a režii, není levná záležitost. Obě party byly jedinečný zážitek a teď už bohužel i historicky vzácný.

Také by jistě návštěvníky zajímalo, jak jsi se k hraní vlastně dostala, a jakými hudebními styly jsi prošla za svou působnost a co aktuálně hraješ?
Hrát jsem chtěla už od 16, ale první možnost přišla o 2 roky později s otevřením Ostravské školy MP4, kde jsem vychodila kurz pod dohledem mých kamarádu a výborných DJ’s Elwise, C-Phona, Radvanskeho, Ianan Blonda, kteří mě také na začátku hodně ovlivnili. Byl to trochu problém vzhledem k tomu, že každý hrál něco jiného, a já si nebyla jistá jestli drum nebo house, ale nakonec zvítězily rovné beaty a od všech jsem si snažila vzít to nej. alespoň co se z přístupu k hraní týče.

V té době bylo zejména na Moravě tak trochu nezbytností pro house DJe hrát i techno, to mi vůbec nevadilo, naopak. Ostravskou house scénu okupoval hlavně „wet & hard, který mi opravdu nic neříkal, takže proč nehrát i „hard & wet“. Bez možností internetu a s jedním DJ shopem, takže hodně omezeným přehledem bylo pro mě jako prozření a naděje, že ne všichni mají období temna, slyšet hrát DJ Raie nebo Sadlera, konečně jiný, našláplý, vocal house. Bylo mi jasné, že jestli nechci být další techno DJ, publikum pro můj styl najdu jedině v Praze. House byl, je a bude v mém žebříčku NO 1, ale „145bpm“ má své kouzlo a protože jsem nějakou dobu hrála i techno, tech trance, doufám, že ještě bude příležitost oprášit vinyly.



Máš ty sama nějaké vysněné cíle, co se týče hraní popřípadě kam by jsi se ráda chtěla podívat?
Měla jsem to štěstí zahrát pro 18000tisic lidí na Tiesto in Prague 2009, LoveParade, pláži, objet půlku světa… Byly to možnosti, které bych si ani netroufala dat za své cíle. Jednak je hodně mých kolegů, které respektuju a v pořadí na seznamu těchto hraní přede mnou a jednak pro mě něco nepředstavitelného, že si zahraju na party jako Love Parade, kterou znám ještě z dob, kdy jsem myslela, že jediné gramofony jsou ty s obrovskou „mušlí“, nebo že po houseovém setu Le Blanca před Tiestem budu i já moct ukázat českému publiku, že i house se dá hrát pro tisíce lidí a zní stejně dobře ne-li líp než trance. Tohle vše a mnohem víc se mi splnilo, teď už je jen mým „skromným“ přáním zahrát si s celou Sweddish House Mafií ))

Ted´ trochu z jiného soudku. Co vlastně děláš v osobním životě a jaké máš koníčky kromě hraní?
Mými koníčky byla vždy hudba a cestovaní taky tanec, aerobic a několik let volejbal, který jsem hrála závodně. Aktivně mi zůstaly díky DJingu hudba a cestování, pasivně historie, auta, letadla cokoliv co mě fascinuje nebo zajímá.

Určitě máš mnoho zážitků a procestovala jsi takřka celý svět. Je nějaké místo které v tobě zanechalo opravdovou vzpomínku?
Dá se říct, že kromě podařených i méně podařených hraní, je každá moje cesta do zahraničí zážitek, rozhodně se nenudím. To se týká zejména cest a pravidel daných zemí, hlavně vzácnou zkušeností, které se v CK nedozvíte jako například, mé nedávné hraní v Dubaji. V arabských zemích je to vždycky tak trochu „tak co to bude tentokrát..?“, vzhledem k jejich pro mě pokrytecké víře. A nezklamali. Specializací jejich už tak „příjemných“ celnic, odhalovat v kufrech plných věci kromě zbraní a drog i „sexuální pomůcky“, kterou mi celnice zabavila s opovržením, jaké se snad nedostane ani milenkám jejího manžela.

Odvedla mě na komisařství, kde jsem se cítila hůř než drogový dealer a kde komisařkou byla pro jistotu další ještě „veselejší“ paní. Po výslechu odkud a za jakým účel jsem přijela, mi dali podepsat protokol o zničení „zbraně proti Alahu“ a mohla jsem jít. Otázkou je, jestli to nebyla moje poslední návštěva Dubaie. Díky bohu, že jsem Evropanka a Dubai vypadá stejně lépe na Discovery.

Co tě během hraní dokáže nejvíc povzbudit a naopak co tě dokáže nejvíc naštvat?
Skvělá atmosféra a lidi, kteří se přišli bavit, to všechno motivuje k co nejlépe odehranému setu, ačkoliv zrovna nejsem v „režimu party „ a chvíli mi trvá, než se do něj dostanu.… jako minulou Středu gratis v Mecce. Kdy jsem začínala od dvou a přišla už tak do slušně rozjetého mejdanu v režii DJe Laffayeta. Lidi měl výborně „připravené“, tzn. v našláplém tempu, ale zase ne moc, aby DJ po něm měl prostor pokračovat, prostě profík 
Každopádně ve 2h od druhého DJ už lidi čekají, že to bude spíše“ diktát“, a i když o svém nástupu bych to říct nemohla, o zbytku setu doprovázeného skákáním, křičením a ukončeným v 6 ráno, už ano.

Nejvíc mě naštve, hlavně rozhodí, když musím Xkrát jednotlivě, nejčastěji lidem sedícím u stejného stolu opakovat, že opravdu nemám Lady Gagu, Karla Gotta, něco „normálního“ nebo RNB.…když se mě někdo snaží poučovat, že zná house a to co hraju já, mu spíše zní jako techno a chce zahrát track o rychlosti 5bpm bližší technu, než track který hrál v době naší debaty, ale to zná, takže v pořádku.…lidi, kteří dělají znuděné obličeje, grimasy s posunky typu „palec dolů“, v tom případě jim nabízím možnost mě vystřídat, se zděšením pak srovnají obličej a odmítnou. Tohle a jiné situace. Každému se občas stane, že nejsme ve správný čas na správném místě. DJ, nebo kapela nehraje to co bychom rádi slyšeli, ale to přece není důvod nikoho urážet, poučovat nebo mu vystoupení znepříjemňovat svou neznalostí, neobjektivitou nebo nedostatkem, slušného chováni…vždy je možnost odejít a pustit si svých oblíbených top ten dokola a dokola.



Asi budeš souhlasit s názorem, že naše země zejména z hlediska produkce taneční hudby a kvalitou DJů dosti zaostává např. za Německem, Holandskem, Velkou Británií, nebo Švédskem, kde hledat příčiny a co by se tady muselo změnit, abychom se jim alespoň trochu přiblížili?
Souhlasím s tebou, že zaostáváme, ale určitě ne co se týče kvalitou DJů, nebo úrovní klubů.
Často dostávám otázku, ve které zemi se mi hrálo, nebo hraje nejlépe a pokaždé odpovídám, že nejde o zem, ale o klub a o party jako takovou. Stejně jako u nás jsou perfektní a někdy stojí za houby, a když bych měla říct, které byly z těch nej. tak ty opravdu nejlepší, jsou takové, kde se lidi uměli bavit stejně jako doma. Ačkoliv si to většina lidí nemyslí, naše scéna je opravdu dobrá, obzvlášť při koncentraci DJs a klubů máme v porovnání naší populací asi procento, která každý víkend poslouchá i vyhledává, taneční hudbu.

V Anglii to všechno začalo, a pro ně jsou DJs v klubech samozřejmostí jako barman za barem, nedělají z nich jukeboxy, ale pokud nejste legenda typu Fatboy Slim, nedostane se vám ani pocit výjimečnosti. Německá produkce je dobrá a DJs jsou kvalitní, ale s dlouholetou tradicí parties, mohla by být ještě lepší a pro lidi bych zavedla povinné kurzy „vyjadřování emocí “.

Co Švédský DJ to výborný producent, jak řekl Steve Angello, nedostatek akcí a minimální příležitost si zahrát, je donutila hlavně skládat a těžko je někdo v kvalitě a zkušenostech po letech strávených ve studiu dožene nebo předčí.

Holandsko je Holandsko, já osobně si nejvíc vážím Olava Basoskiho a Tiesta… Největším citelný rozdíl je v přístupu lidí. Mezi Dji je rozšířená nostalgie z toho, že to už nikdy nebude jako na začátku a jako vše ostatní tak i taneční scéna se přirozeně mění a vyvíjí, bohužel pro některé, ne tak jak by si přáli. Pochopení, že DJ hraje pro lidi, aniž by musel ztratit identitu a stát se jukeboxem.

Mezi promotéry a majiteli klubů je to nízký, někdy žádný profesionální přístup, nerespektování smluv, ústních dohod, dodržování respektive ignorování zvukových požadavků, kdy podle toho vypadá i zvuk v klubu a jeho úspěšnost, na kterou má zvuk zásadní vliv. Občas lituji, že sebou nemám PC bedničky, které nejen, že nezní jako něco co každou chvíli vybuchne, rozsype se, nebo shoří , ale i hrají.

Čím by ses živila, kdyby si nebyla DJka a můžeš o sobě dnes říct, že jsi DJka na plný úvazek.
Od mala jsem milovala vlaky, potom létání, a chtěla jsem být letuškou. Vlaky mě přešly hodně brzy a letuška definitivně před necelými 5 lety, kdy jsem začala hrát pravidelně v zahraničí, od té doby jsem DJem na plný úvazek, ale nebýt hraní, hned po škole bych odjela do zahraničí a ideálně pak i pracovala v Turismu.

Rychlé otázky:
Oblíbená barva?
Modrá, ale ostatní jsou za ní těšně v závěsu

Oblíbené jídlo?
Pečené kuře s rýží.

Jaké vlastnosti si na lidech nejvíc vážíš?
Podobně jako u barev… ale asi čestnost…lidskost.

Jak by měla vypadat tvoje vysněná dovolená?
V Řecku, přes den vodní scootery a večer hraní na pláži.

Půvabná blondýnka jako ty nemá o nápadníky jistě nouzi. Můžeš nám něco na sebe prozradit, co tě na mužských přitahuje a zda i ty máš přítele?
Přirozený respekt, osobnost, zdravé sebevědomí, schopnost „nás“ histerky odzbrojit (umlčet) a smysl pro humor. Nedávno jsem ukončila dlouholetý vztah a ex přítele vystřídal můj chlupatý, blonďatý a děsně chrápající miláček pes „Enzo“, který jen tak někoho mezi nás nepustí, popřípadě odradí chrápáním.

Děkuji za rozhovor, budeme se na tebe těšit 15. 1. 2011 v Královéhradeckém klubu Rooster´s.



Dodal: Martin Půlpán