Oliver McGillick: hudba jako terapie

Oliver McGillick: hudba jako terapie

30. 01. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
V nedávném reportu z koncertu projektu Emy Brabcové a spol. jsem záměrně nezmiňoval předskokana Olivera McGillicka, který lunovskou kakofonii uvedl česko-australskou melanchonií. O tom, proč zpívá, co mu hudba dává a jaký je rozdíl mezi Prahou a Sydney jsme si povídali v jedné pražské kavárně.
Musím se přiznat, že když jsem tě viděl v Akropoli před koncertem Luno, říkal jsem si: toto prostě nemůže být Čech.
No se mnou je to trošku složitější. Jsem Čech, ale narodil jsem se v Sydney. Když jsem se s mámou v devadesátém sedmém vrátili, česky jsem prakticky neuměl, ale tak nějak mi přišlo přirozený se ten jazyk učit. A šlo mi to docela dobře. Bylo mi sedm, a to se člověk nové věci učí strašně lehce. A navíc, Čechy mi k srdci okamžitě přirostly, v Praze se mi žije fakt dobře. Austrálie je totiž kulturně hrozně zchátralá, můj otec tomu říká kulturní bankrot. Nezávislá scéna téměř neexistuje, lidi se tam fixujou hlavně na vydělávání peněz…asi to má co dělat s tím, že většina z nich jsou bývalí trestanci (smích). Je to velká nadsázka, ale pravdy na tom něco bude. Já se teda mezi ně vlastně taky řadím, ale polehčující okolnost je fakt, že můj otec má kořeny v Irsku. Proto asi taky moje záliba v irské muzice.

No já jsem to spíš myslel tak, že mi přišlo divné, že by Čech sám nakráčel na pódium a zpovídal se ze svých depresí. Nebo mně aspoň to tvoje písničkářství jako depka připadá. Není to v tvém případě taková terapie hudbou?

Jasně, vylízt před lidi je na tom to nejtěžší, na jednu stranu. Sebrat odvahu a jít s kůží na trh, vyřvat se na pódiu ze svých chmur. Na druhou stranu je to ale zároveň hrozně uvolňující. No a když potom slezeš a zjistíš, že se to lidem líbí a že jsi třeba i někomu dal nějaký intenzivní pocit, tak tě to prostě nabije. Dodá odvahu. Jasně, můžeš tomu říkat hudební terapie – je pravda, že tam ventiluju svoje depresivní pocity. Takže terapie to určitě bude. Ale já se snažím dělat i veselejší věci. Je pravda, že pak většinou zjistím, že každý člověk v sobě má mantinely, v rámci kterých může tvořit. No a u mě je to spíš celý nabitý negativně. Svoje vlastní věci dělám zatím jenom tak dva tři roky, takže je možné, že se to v budoucnu posune někam jinam. Uvidíme. Každopádně kreativitu k životu potřebuju a co bude dál, to nevím.

gilick

Takže žádné konkrétní plány. Viděl jsem, že na Bandzone máš nějaké věci z EP. Bude něco dalšího?
No hlavně musím nejdřív ze všeho říct, že jsem si nedávno zřídil MySpace, kde jsem vedený jednoduše jako Ollie24. Na Bandzone mám pořád jméno McGillick, které v Česku zatím kvůli byrokracii nemůžu používat. Oficiálně jsem Bláha, po matce. Taky když mě po koncertě v Akropoli Ema Brabcová řekla, že jsem se zapomněl představit, moc mi to nevadilo. Lidi si moje jméno stejně moc nepamatujou.

A ty plány?
To epíčko jsme nahrávali na křídle babičky jednoho kámoše. To moje je rozladěné a já pořád nejsem schopný s tím něco udělat, tak se muselo jet pryč. Jak jsem říkal, možná něco většího bude, nějaký projekt ve spolupráci s nějakým vydavatelstvím, sólový projekt. Momentálně není nic jistého, mně by se to líbilo třeba jak to dělá Duke Special. Ten má studiovky s kapelou, ale naživo hraje sám. Viděl jsem ho teď před The Frames a moc se mi to líbilo. On má prostě hlas, který fakt vyplní celý sál do posledního centimetru. Teď si mě pod křídla vzala Šárka Vávrová, co dělá management Lunu, tak se to třeba nějak vyvine.

gilick

Jak ses vlastně dostal k Lunu? Přes Šárku?
No celé to tak nějak přirozeně vyplynulo. Se Šárkou se už dost dlouho dobře známe, stejně jako se Šmitym a Mártym. Úplně původně jsme se o tom bavili se Šárkou. Že bych jako udělal nějaký koncert, že bych se k někomu přidal. To ale padlo a pak přišel Šmity s nápadem, abych jim dělal předskokana. Nikdo nebyl proti a tak se to takhle semlelo. Hrál jsem s nima teda jenom ve Strakonicích a pak v té Akropoli, ale i tak to bylo boží. S Emou a Honzou jsem se seznámil dodatečně a jsem za to fakt rád. Funguje jim to skvěle, navíc jsou to všichni super lidi, je s nima sranda. A hlavně ta jejich hudba. Když se spojí Emin hlas a Šmityho mozek, nemůže z toho vzejít nic špatnýho, nic lacinýho.

Takže momentálně investuješ energii stoprocentně do hudby? Vím, že taky píšeš blog a děláš fotky a snažíš se studovat.
No zrovna dneska dopoledne jsem dělal přijímačky na FAMU na dokument. Bohužel se to tak uplně nepovedlo, ale příští rok to určitě zkusím zas. Člověk nemůže počítat s tím, že to napoprvé vyjde. To je prostě pravidlo. Navíc to bylo dost hustý. U pohovoru jsem seděl u kulatýho stolu s 10 dalšíma lidma, třeba Vítem Klusákem a Helenou Třeštíkovou, a připadalo mi to jako u nějakýho křížovýho výslechu. Jedna otázka za druhou. Jako na střelnici. Nakonec jsem se tam nedostal, ale určitě to nevzdám. Nedokážu si moc představit, že bych měl někdy normální práci, takže se musím snažit s tím něco udělat. No a jestli se ptáš na studium na Karlovce, tak tam trošku váhám, není to úplně moje parketa, tak s tím možná seknu.

gilick

A doma ti takový přístup prochází bez problémů?

Jelikož mám matku divadelnici, která si zažila svý a navíc je hodně pryč se svým divadelním souborem, tak to je docela v pohodě. Nijak extrémně na mě netlačí a myslím, že si uvědomuje, že to se mnou možná bude dost podobný jako s ní. Moc nevydělávám, takže si nějakýk separátní život nemůžu ještě dovolit. Prostě mi to tak vyhovuje. Zatím ten tlak peněz úplně nepociťuju, ale vím, že to někdy přijde.

Uživit se s hudbou v Čechách zní ale pořád jako sci-fi.
S hudbou se v Čechách neuživíš, to je jasný. Alba se neprodávají, nějaký iTunes v Čechách není, což je průser, a navíc tu existuje nějaký neviditelný blok, kvůli kterému se ještě žádná česká kapela pořádně neprosadila v zahraničí. Nikdo to ještě nerozluštil, ale je to tak. Buď zpíváš česky a to pak nemáš za kopečkama šanci nebo zpíváš anglicky a to se pak zasekneš v Česku a nikam se tudíž nedostaneš. Navíc, Češi vyprodají O2 Arénu na koncert Kabátů nebo se v desetitisících nahrnou pod Říp na Evu a Vaška, ale jinak to moc nešlape. Takže i kdybych byl dobrý, tak na peníze z hudby spoléhat nemůžu. Proto se snažím zařídit i prakticky, v rámci možností.

No, možná to, že tě nevzali na FAMU znamená, že to vyjde s klavírem.
Jo, kéžby. Rád bych, kdyby se to nějak rozjelo. Doufám v to.

http://bandzone.cz/olivermcgillick
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika