Cartonnage: V podstatě děláme mainstream

Letos to bude 10 let, co jste vznikli. Mohli byste trochu „zabilancovat“ – jak jste se poznali, jak jste začínali?
V: To je náhoda, zrovna včera jsme přemýšleli, že to je 10 let. První dva, tři roky to bylo spíš o takovém jamování. Zkoušeli jsme si ve studiu nálady a vznikla spontánně první deska, která byla taková ambient-pop-jazz-electronica, spíš poslechová. Hrát naživo bylo složitý, měli jsme spoustu hostů, takže náročný pro promotéry i pro nás. A zrovna včera jsme si říkali, že Cartonnage šlape až od druhé desky, kdy jsme začali fungovat aktivně, začali jsme koncertovat a jezdit po klubech. Ale je pravda, že se známe 10 let a Cartonnage jako jméno funguje stejně dlouho.
A: Náš přístup se změnil po Curiously Connected. Došli jsme k tomu, že chceme hrát živě. A elektronika nám dala čerstvý vítr do plachet. Byla to změna z ambientního, vyklidněného zvuku, do tanečnějšího, rytmičtějšího. Příjemná změna. Mejdany, koncerty.

Chystáte se to nějak oslavit?
V: Asi ne…možná tím, že vydáme novou desku-
A: My slavíme každý koncert, že jo…
V: To je pravda, my po koncertě slavíme každý koncert (smích)
A: V zásadě, čím jsme starší, tím víc chceme slavit. Radost je každý koncert. Je fajn, že máme neustále chuť jezdit a koncertovat stejně jako na začátku…



Vybíráte si nějak záměrně místa, která se budou hodit pro elektronickou muziku?
A: Určitě. Je to jako s klasickou nebo jazzovou hudbou. Umělci chtějí hrát v akusticky dobrých a zajímavých prostorách. Když hraje např. nějaké klasické kvarteto v místě se skvělou akustikou, které má charisma, třeba kostel nebo kvalitní koncertní sál, tak je koncert mnohem emocionálnější a vše funguje mnohem lépe. To samé je i s elektronickou hudbou – když hraješ v nějakém jalovém klubu, špatnej zvuk, vibe atd. radost je menší a je to těžší zlomit. Kdežto když přijedeme do klubu, který má charisma, kde se cítíme dobře, je tam dobrej aparát, tak to můžeme nakopnout a všechna ta energie a magie funguje mnohem dřív, víc a dýl.
V: Ale musím říct, že máš v podstatě pravdu, že si vybíráme. Snažíme se dělat míň koncertů, ale zase na dobrých místech. Právě teď připravujeme nějaké koncerty na jaro. Vybíráme si často místa, kam lidi přijdou, nebo nám píšou, abychom si tam zahráli, že tam mají dobrý klub a jsou tam zvyklí chodit na elektronickou muziku. Nemá pro nás moc smysl hrát v klubech, kde lidi vůbec netuší, o co jde.
A: A i klub může pomoct kapele. Když to vztáhneme např. na Chapeau. Když se tam kdokoliv vydá, rozhodně nejde do klubu, kde ho nebude rušit hudba, kde si v klidu popovídá a dá si zelený čaj, že jo. Většinou když jdou lidi do Chapeau, tak očekávají nějaký mejdan a to i ve všední den. Je to tak zaběhlé. Když už to někdo očekává a všechno jde dobře, můžeme si ten mejdan užít společně. Někdy je lepší zahrát v menším prostoru, kde kapela nemá takový servis, ale klub má charizma. Víc než v prostorách, kde máš servis – projekce, skvělý zvuk, stage – ale jsi od lidí daleko a nic mezi vámi nestačí proběhnout, něco to ruší.

Vaše show jsou dost propracované, včetně projekcí, kostýmů – takže pro vás není to hlavní, aby tohle vše proběhlo?
A: Hlavní je pro nás energie. Jestli je to v malém nebo velkém prostoru, není až tak podstatný. V menším prostoru je ta energie víc punk, ale zase větší kontakt, ve velkým si užíváme projekce, efekty, kostýmy, multimédia.
V: Ale kostýmy zítra budou!

Právě se chci zeptat, kdo vám je připravuje?
V: Josef Čechota. Kostýmní návrhář, který se o nás kompletně stará co se týče kostýmů, takže k nové desce máme připravené další – třeba já od něj mám asi 8 nových kostýmů….(přemýšlí „Já nevím, jak se budeme zítra převlékat, jak to udělám – asi si vezmu jen 2, škoda, no“ (smích)…Armin: Zítra se budeme jenom svlékat!). Projekce má nastarosti VJ Deja a Roman Dušek, bývalé seskupení Phase. Takže když jedeme koncerty, na které si můžeme dovolit vzít scénu, což jsou teď nově takové kostky, na které se promítá 3D projekce, tak jedou s námi.
A: Samozřejmě jde vždycky v první řadě o hudbu, o to, co chceme říct a předat. Vždycky je prima, když se koncert podaří a můžeme si to užít spolu s lidma.

Chtěli byste se dostat do českého mainstreamu?
A: Když mluvíme o mainstreamu – v každé zemi je mainstream něco jinýho. V Čechách možná mainstream nejsme, ale považujeme se za mainstreamovou kapelu, dejme tomu v tom evropském formátu. Když je o kapelu zájem a chodí na ni spousta lidí, tak je to mainstream. A já si myslím, že naše hudba může být mainstream i v Čechách. Chce to čas. Pravda je, že to co je mainstream v Čechách, je pro nás často k neuvěření.



Co se vám vybaví, když se řekne pop? Co/kdo je pro vás jeho symbolem?
A: Vybaví se mi samozřejmě v první řadě populární hudba. A ta zahrnuje hromadu skvělý, ale taky stejnou hromadu průměrný, často podprůměrný hudby. Samozřejmě jsou „popoví dinosauři“, kteří jsou tady už věčnost a dokázali se udržet až dodnes. U2, Madonna, Depeche Mode. Ale v kontextu tý klubový scény se nám líbí pop v podání Goldfrapp, Dragonette, Sleight Bells, La Roux, Hercules and love affair, Roisin Murphy, Sebastien Tellier, Little Boots
V: Air..
A: … Air, Daft Punk je toho hodně. Linka „Berlín-Paříz-Londýn-New York“. Pak je hodně zajímavýho popu ze Skandinávie -Robyn, Annie, Ralph Myer, Mike Snow. Když si vezmeš třeba Robyn, to je podle mě opravdu současný pop. Výborně udělaný. Produkoval to mimo jiné i Max Martin, který stojí za úspěchem např. Britney Spears nebo Backstreet Boys a přesto drží krok a posouvá hranice popu jako v případě Robyn.
A proč u nás nic takového není?
A: Známe i v Čechách zajímavé umělce a kapely, kteří se snaží o progresivní pohled na pop. Ale není to lehký. Třeba média v Čechách. V Anglii novináři udělaji z kapely hvězdu během půl roku a pak ji stejně rychle sestřelí. Pokud neudělají další zajímavou desku. V Čechách média oslavují pořád ty samý jména, bez ohledu na kvalitu alb. Pokud máš zajímavou kapelu a chceš se dostat do tištěných medií, tak by bylo asi nejlepší, aby jsi u toho ještě uváděl počasí na Nově, potom možná. To je totiž pro český média často zajímavější, než to, žes udělal skvělý album. Jednoduše jsme strašně konzervativní. Lidi jdou hodně po textech a to ostatní je v zásadě moc nezajímá. Tady je 30 let Olympic…
V: To asi víc…
A: Nebo 40. A když už ten Olympic končí, tak tady bude dalších 40 let Kabát a kolem něj těch 5 nebo 6 zaběhlejch kapel, prostě guláš a pivo, na to jsou lidi zvyklí. Já jim to neberu, každému co jeho jest.

V souvislosti s popem bylo vloni asi nejskloňovanější jméno v showbusinessu Lady Gaga. Co říkáte na ni?
A: Myslím si, že Lady Gaga, to je zase takové klišé. Kdyby Lady Gaga neprodala desítky miliónů alb, nebyla by globální, „vyhypovaná“ umělkyně a byla na té klubové úrovni jako např. Roisin Murphy nebo Alison Goldfrapp, tak by to byla pro spoustu lidí víc cool. Tak by všichni říkali: „Slyšel jsi Lady Gaga? Fakt v pohodě…“. Ale tím, že je tam takový tlak, že je to totální mainstream v nejvyšších rotacích světového showbusinessu, tak už to cool prostě není. Pro dost lidí je to najednou shit. Tím ti jen odpovídám, že všechno hraje svoji roli - kdyby to byla Lady Gaga na klubové úrovni, tak to možná bude ok.

Z pohledu producenta – chtěl bys ji produkovat?
A: Já bych ji produkoval hned! Pro mě je opravdu kvalitní umělkyně, její deska je progresivní, popová, synťáková…že to hrajou mainstreamová rádia v nejvyšších rotacích? Že je tak tlačená? To už si umělec nebo firmy okolo ní zařídily. To tak prostě je. Kdyby takhle někdo tlačil Roisin Murphy s její deskou, tak je to možná taky tak. A už by to bylo blbý? Já si myslím, že ne…
V: Tak to by se musela Roisin Murphy obléct do toho masa a jít na předávání cen…ale to k tomu zase patří. Je to prostě business…
A: Ale podložený určitou kvalitou
V: Určitě, nepochybně.
A: Takže Lady Gaga má kolem sebe lidi, u kterých bychom se divili, co jsou zač. To můžou být kluci, kteří produkovali něco, co se nám na klubové scéně hrozně líbí. Kteří produkovali spoustu zajímavých kapel, jako je třeba Sibian Mobile Disco nebo Duft Punk. A tihle producenti udělají zvuk Lady Gaga. Takže Lady Gaga – ne, že by se mi líbily všechny písničky, to ne, ale v globálu mi to nevadí. Je to stejné, když se řekne třeba Britney Spears nebo Madonna. Divila by ses, kolik slavných Djů, producentů na klubové úrovni je chce remixovat.

Na klubové úrovni je samozřejmě taky dost „shitů“. Jen se to tváří. To mě taky odzbrojuje, jak vydavatelství vydá nějakého umělce a je to úplná blbost. Jenom to má jméno. Třeba jenom proto, že to vydává určitý label, tak si lidi si okamžitě řeknou: „To je paráda, super.“ A já říkám: „Proč? V čem? Jen proto, že to vydává tenhle label?“ I zajímavý lidi na klubový scéně, ti vnímavější, kteří si dejme tomu hudbu vybírají, taky často jen papouškují, přebírají názor. Jsou ochotni tvrdit o něčem, co kvalitu nemá, úplný opak.



Vy jste otevírali festival Electronic Beats, váš klip Pattiserie postoupil do filmové soutěže v Holandsku, spolupracovali jste s Mobym – na české poměry je to asi profesní úspěch. Co byl ale pro vás osobně největší úspěch?
V: Já si myslím, že to všechno byly úspěchy hlavně pro nás osobně. Konkrétně třeba spolupráce s Mobym – daleko větší ohlasy jsme měli třeba ze Slovenska, hned nám volali z rádia, dělali jsme rozhovory. Slovensko se zdá pro naši muziku obecně fanouškovsky mnohem vstřícnější. Když jsme natočili vokální re-edit s Mobym, tak první nám zavolalo slovenské Rádio FM. A z Česka to nikdo moc nereflektoval. Spíš teď se na to ptají lidé zpětně, s odstupem 2 let. Ale že by nám to nějak extra v něčem pomohlo, to mi nepřijde.
A: Určitě nám to pomohlo osobně. Protože když děláš track s takovýmhle umělcem, který s tebou komunikuje, máš od něj zpětnou vazbu (i když jen přes email), tak si ověříš, že to, co děláš, není úplně mimo mísu a těší tě to. A zrovna Moby si na tom zakládá. Je otevřený, podporuje začínající projekty a umělce, snaží se vždycky něco vymyslet. Je fajn, že to zasáhlo i nás.
V: Dodá ti to energii a chuť do další práce. My jsme na základě alba Curiously Connected dostali nabídku hrát ve Francii na Europavox festivalu. Tam jsme si ověřili, že naše hudba funguje. Je důležitý zkoušet to po celý Evropě. Nesnažit se hrát pro někoho, kdo o to vůbec nemá zájem. Je to ztráta času a energie. U nás lidi nejsou zvyklí podobný electro-pop slyšet denně z rádia.
A: ...no tak to je znovu o tom.V Čechách nebyla éra osmdesátkových synthpopových kapel tak silná, protože v 80. letech stál synťák víc než auto, takže bylo jednodušší koupit si kombo a kytaru než koupit si synťák. Ta éra 80. let se přes nás přehoupla dost netknutě. Bylo tady pár kapel – pop s elektronikou – jako např. Oceán. A devadesátky už pak byly zase ve znamení kytar, i venku (v Londýně, všichni Blur a Oasis).

Vando, ty máš pořád angažmá v Semaforu?
V: Pořád, pořád, vlastně už asi 9 let.

Je pro tebe Cartonnage při tomhle angažmá spíše bokový projekt?
V: Nene..Nedovedu dělat bokové projekty. Proto hraju pouze v Semaforu a v jiných divadelních projektech se angažuju opravdu zřídka. Zrovna ted’jsem ale se scénáristkou a režisérkou Ivetou Duškovou nazkoušela v divadle Kampa novou hru o hledání ženské síly BlaŽenka. Cartonnage je pro mě zcela autorský projekt, moje planeta, kde se můžu plně realizovat a to mě naplňuje.
A francouzské texty píšeš ty?
V: Ano, ale nechávám si je kontrolovat od Francouzů, aby tam nebyly chyby. A anglické texty mi kontroluje kamarádka Carli Jefferson. Ona je básnířka, takže se občas objeví nějaké zásahy do textu, ale hrozně hezké. V tom jí věřím. Je důležité mít názor někoho zvenku. Obzvlášť, když jsme sami dva. Občas jsme do toho až moc ponořeni a kombinujeme – třeba teď jsme dělali 5 variant jedné skladby, a po půl roce, co na ní děláme, jsme se rozhodli, že na albu vlastně vůbec nebude.

Váš první singl Electro Gastronomique z nové desky je inspirovaný francouzským filmem 70. let…
V: Vlastně je to mash-up s Vladimirem Cosmou, jeho hudby. Náhodou vznikla Electro Gastronomique, která může fungovat i bez samplu, je to samostatná písnička. Ale když se to spojí se smyčci a patinou toho filmu, tak je to hrozně příjemné. A lidi na to reagují hezky. Ale je to jediná podobná věc, která bude na nové desce.

Takže celá deska se neponese v duchu Electro Gastronomique?
V: Neřekla bych, že tenhle singl bude úplně vybočovat…
A: To je pro nás spíše takový bonbónek. Slyšel jsem tu skladbu a hrozně mi připomínala ten „vibe“ Vandy s francouzštinou, Vandin svět. A hned jsem slyšel, že by to bylo dobré. Ale taková písnička už tam není…

Mohli byste tedy nějak přiblížit vaše nové album? Jak moc bude rozdílné od minulé desky, jak jste se posunuli?
V: My už jsme se zase posunuli třeba od čtvrtka (smích)…Ne, už jsme blízko, už je definitivně vyvolených 11 písniček. Některé ještě nemám nazpívané, ale vybrané jsou.
A: Tahle deska by mohla být víc odlepená od země, širší, ne úplně písničkový electro-pop, možná spíš takový space-pop.
My jsme udělali opravdu hodně věcí, Electro Gastronomique byla první, trochu nás v určitou chvíli nasměrovala, lidem připadala zábavná. Ale sama deska se pak vrátila do takového…
V: …do takového světa, kde je nám dobře. Když už je to moc pop, tak už pro nás tak nefunguje. Když jsme se snažili udělat např. nějaký radio-edit, zjistili jsme, že se nám vytrácí něco mnohem důležitějšího. Protože jakmile začneš dělat něco podle cizích pravidel, přestane fungovat energie, kterou do toho dáváš. Od toho jsme se odprostili.
A: Důležité je, aby tě každá písnička na desce bavila. Ta deska mi vnitřně evokuje 80. léta, New Order a tak …Cítím tam trochu podobné vlivy takového space popu. Návrat ke kořenům, kdy mi bylo 14 a hrozně mě to bavilo.
V: Ale obecně se snažíme, aby byla deska pestrá, stejně jako ta druhá. Aby se nálady střídaly, ale aby přitom vše zůstalo pod nějakým pomyslným obloukem…
A: …Jako kdyby Vanda potkala Vangelise a New Order…u vína.
V: V nějakém francouzském šantánu…

Plánujete k desce nějakou velkou propagaci?
A: No, plánujeme…pro nás je důležité, aby se to dostalo k lidem, které to baví, takže určitě ano. Ale samozřejmě nemá smysl to tlačit někomu, kdo o to nemá zájem, ani to nedokáže obsáhnout, zorientovat se v tom.
V: Plánujeme propagaci v rámci klubové scény
A: PR má smysl dělat jen do té doby, dokud za desetitisíce nepřemlouváš někoho, koho to vůbec nezajímá.

Takže nezapomeňte – jaké to je, když Vanda Choco potká Vangelise a New Order můžete zjistit už 21.3. 2011, kdy vyjde již zmiňovaná nová deska s názvem I’m Not Your Computer. Ochutnávku už jste mohli slyšet v Chapeau, oficiální křest pak proběhne 29.3. 2011 v Paláci Akropolis.

Dodal: Jarka Beranová, Chapeau Rouge