A Banquet: Kapela je větší dřina, než jsme mysleli

Loňský rok byl pro A Banquet více než úspěšný – podle IndieMusic.cz a portálu Bandzone jste byli vyhlášeni Objevem roku 2010. Jsou pro vás ocenění obecně důležitá?
Mathieu: Ocenění pro nás obecně důležitá nejsou, ale je to hodně individuální. Jsou anktety, ceny, který člověk fakt jenom míjí a pak jsou některý, který člověka třeba i donutí si poslechnout něco novýho, protože by o tý kapele třeba ani jinak nevěděl...
Michael: Zrovna Indiemusic a Bandzone jsou v klubový scéně, kde se pohybujeme, znamý servery, takže jsme rádi. Ale jinak nás nejvíc těší ocenění, která pocházejí přímo od fanoušků…

Vraťme se k vašemu debutovému EP (pozn. Kiss the Night!, vyšlo v listopadu 2010), které produkoval Boris Carloff. Co jste si (kromě EP) ze spolupráce s ním odnesli? V čem vám nejvíce pomohl?
Mathieu: Boris je takovej náš kmotr... Nejen, že tedy EP opravdu křtil:), ale zkrátka nám hrozně pomohl a pomáhá. Díky němu jsme poznali spoustu lidí, naučili se pracovat v profi studiu, získali nové zkušenosti... prostě mu vděčíme za hodně. A vážíme si ho i jako člověka, je to osobnost a jsem rád, že můžu říct, že jsme opravdu spřátelili.
Michael: A taky jsme si odnesli, že je všechno (co se týče uživení se kapelou) ještě větší dřina, než jsme si kdy dokázali představit…



Nechal vám při natáčení dost prostoru pro vlastní inovace?
Mathieu: Rozhodně. Boris je ten typ, co se tě snaží posunovat, ale zachovávat tam „to tvoje“. My jsme šli do studia s určitou představou, tu jsme samozřejmě vyvíjeli, ale respektoval ji a pracovali jsme na všem společně.
Richard: My sami jsme ty písničky už při tvorbě ve zkušebně dost měnili a dali si záležet už tam. Každopádně byl Boris otevřený všemu a každý - byť špatný - nápad se alespoň vyzkoušel.
Michael: Zakládáme si na invenčnosti a stálé progresi, takže nás Boris spíše usměrňoval a dokázal to všechno dotáhnout do takového výsledku, který jsme od toho očekávali…

Kiss the Night! je kromě „fyzické“ podoby k dispozici i ke stažení na vašich stránkách, což určitě ocení všichni fanoušci. Co vás k tomu vedlo? A jak vnímáte trend vydávání alb pouze v elektronické podobě (jako se k tomu opět chystají třeba Radiohead...)?
Mathieu: Chceme, aby se naše hudba co nejvíc rozšířila. To je to hlavní. Chceme, aby lidi chodili na koncerty a znali naše písničky. Co se týče tohohle trendu obecně, já s tím nemám problém. Nejsem upnutý na fyzický hudební nosiče, i když to člověka většinou tak nějak potěší, když má něco hmatatelnýho. Mně vlastně cédéčka moc neříkají, mám rád desky a jako malej jsem měl kazety, k těm mám vztah. Ale cédéčka mi nějak k srdci nepřirostla, takže s elektronickou formou nemám problém. Tam je spíš druhá stránka věci a to jsou peníze, ale to je na jinou diskuzi:).

Krom charakteristického zvuku máte i propracovanou image. O tu se staráte úplně sami, nebo snad máte nějakého módního guru? A nehádáte se kvůli ní někdy?
Mathieu: Oblečení si vybíráme sami, občas se samozřejmě vzájemně radíme, jak to třeba nakombinujeme na koncert, ale jinak si do toho moc nekecáme. Nicméně vzhledem k tomu, kolik spolu trávíme času, tak se to tak nějak ustálilo, že máme módní vnímání hodně podobné a není s tím žádný problém, naopak je to zábava.



Který hudebník/skupina je pro vás v rámci image inspirativní?
Mathieu: Těch je spousta...
Michael: Vesměs většina západních kapel na image dbá, takže se člověk může inspirovat všude…

Pamatujete si ještě, kdy jste se rozhodli, že právě muzika je to, co chcete dělat (popř. se jí živit)? Kdo byl váš idol...? (a kdo vám visel na stěně, když vám bylo –náct?
Mathieu: Já jsem už jako úplně malej chtěl hrát na elektrickou kytaru a mít kapelu, vždycky mě to k tomu táhlo. A živit se tím, co mě baví nejvíc – hudbou – je můj sen. Sice to trvalo docela dlouho, než jsme se takhle potkali, abychom to mohli zkusit opravdu naplno, ale o to víc máme chuť to dokázat! Jinak vyloženě idol jsem asi nikdy neměl, poslouchal jsem toho vždycky hodně a líbí se mi spousta zpěváků a kytaristů.
Michael: Tak to si nepamatuju, mám v sobě tu zarputilost od té doby, co jsem začal hrát na kytaru, ale nějak realisticky v konfrontaci s okolním „mimohudebním“ světem to nastalo teď, kdy jsme skončili se školou, abychom se mohli věnovat jen hudbě.
Když mi bylo –náct tak mi na stěně viseli Black Sabbath a Led Zeppelin
Richard: První impuls přišel asi v 16 letech. To měl ale člověk zkreslený představy. Teď je v tom víc střízlivosti, ale pořád to tam je (pokud se bavíme o tom živení)! Na stěně mi asi viselo zrcadlo

Právě předevčírem (20.2.) uplynulo 44 let od narození Kurta Cobaina. Co A Banquet a Nirvana – prošli jste si taky obdobím flanelových kostkovaných košil?
Mathieu: Tímhle obdobím – co se módy týče – jsem si neprošel, ale Nirvanu mám jinak hodně rád. A samozřejmě s mojí první kapelou jsme hráli Come as you are a Smells like teen spirit, to je jasný (smích). Ono se to nezdá, ale je to kurevsky těžký! Zvlášť ten zpěv, to je prostě jedinečný.
Michael: Období Nirvany jsem si prošel, ale ve stylu oblíkání jsem se nenašel:)
Richard: Zajímavý je, že jsem K. Cobaina bral v nejdůležitějších letech jako “konkurenci“, protože ho tenkrát milovala moje přítelkyně :D Samozřejmě jsem ho taky obdivoval. Kostkovanou košili jsem nosil jako každej kluk z vesnice, za to Cobain asi nemohl (smích).



Upřímně – myslíte si, že kariéra vrcholových hudebníků se dá přežít bez újmy na zdraví a bez nějakého toho dopingu?
Mathieu: No... dřív jsem si to myslel, ale po tom, co jsme jeli na podzim koncerty 2x, 3x, 4x týdně, tak jsem trochu změnil názor:) Důležitej je nějakej balanc toho všeho, aby to člověku nepřerostlo přes hlavu a k tomu jsme občas neměli daleko, vzhledem k tomu, že si sami děláme i management atd. A když člověk ví, že jsme vlastně zatím nic nedokázali a jsme de facto na začátku... Neumím si teď představit, jak to funguje u opravdu velkých kapel. Třeba jednou uvidíme.

Jako mladá „začínající“ kapela – jak byste zhodnotili českou scénu z hlediska rivality? Panuje nějaká mezi ostatními mladými kapelami (přeci jen je jich spousta)? (pokud jste si tedy všimli nebo měli podobné zkušenosti)
Mathieu: Panuje určitě. Můžu teda hodnotit jenom naši scénu, pokud tomu můžeme scéna říkat, ale cítíme ji dost a sami máme některý kapely rádi a jiný ne, to je ale asi normální. To máš ve sportu, ve škole, kdekoli… proč by vlastně měla být kapela výjimka.
Michael: Ona je vždy otázka, na jaký scéně se člověk pohybuje. Třeba o HC scéně se říká, že si kapely spíš pomáhají než soupeří, ale objektivně to posoudit nemůžeme, protože se s těmito kapelami do kontaktu často nedostáváme.
Richard: Pojem rivalita je tady u nás docela vtipnej. Českej malej rybníček neskýtá moc možností k úplný upřímnosti, jak jsem stihl vypozorovat. Prostě se hodně lidí radši vzdá názoru a nějaký konfrontace ve prospěch nekonečných dobrých vztahů. Trochu smutný.

Momentálně prý skládáte nové písně. Jsou určené pro nadcházející koncerty nebo už plánujete nové album?
Mathieu: Jsou určitě koncertní - už v pátek v Chapeau budeme hrát tři novinky. A máme rozdělané další. Album zatím neplánujeme, nemáme ještě pocit, že bychom na to byli připravený, je to pro nás velká věc, budeme se prozatím držet singlů a „épéček“.

A jak je na tom váš nový klip k Freeze to Caress? Můžete prozradit něco bližšího (kde se bude točit, s kým...)?
Zrovna tenhle víkend jsme měli schůzku s režisérem a během tohoto týdne bychom měli dát dohromady finální scénář. Klip by potom měl být hotový do konce března. Těšte se!

Tak nezapomeňte a přijďte se v pátek podívat na čerstvou krev české indie scény!


Dodal: Jarka Beranová, Chapeau Rouge