Citadela aneb papá Sven

Hned po vyřízení akreditací jsem se musel smířit s tím, že doby, kdy se hala G otřásala v základech pod dusotem desetitisíc párů tančících nohou je už nenávratně pryč. Na podiu, které přes víkend s menšími či většími úpravami přestálo vystoupení Scooter a Smokie, dohrával svůj set Jerry a podle toho co jsem měl možnost slyšet, tak nijak zvlášť nepřekročil svůj stín a s veselým úsměvem zahrál svůj standard. Celý prostor byl rozdělen na polovinu tribunou, ale ani tahle úprava, která výrazně zmenšila tanzpatz, nestačila k tomu, aby vypadal zaplněně. Co se týče zázemí a barů nebylo toho tolik co vyčítat a pro někoho bylo možná i příjemné rozptýlení v podobě andělsky okřídlených hostesek stánku nejmenované pánské vůně. Tohle všechno zastřešoval poměrně slušně vyladěný zvuk s lehce zanedbanou vizuální stránkou.

Tou dobou už se věnoval mixu francouzský zástupce, sdružovaný pod značkou Cocoon Chris Tietjen. A i když byl z celého večera ukrojený jenom malý kousek, tak tenhle pán dokázal zahrát opravdu výborný set. Set který uhodil na hodně strun najednou a dokázal je přetavit v precizní a extrémně poslouchatelnou záležitost. Z mé strany rozhodně příjemné překvapení. Celý lineup sobotní párty byl tak trochu bez konceptu, takže záleželo, komu a jak se podaří zapadnout. Tím dalším byl Michael Burian, který je mnohými nenáviděn a mnohými naopak obdivován, tentokrát ničím nepřesvědčil o tom, že zahrál set hluboko pod jeho možnosti.



Do toužebně očekávaného příchodu papá Svena ještě nějaká ta chvíle zbývala a ukrátit se jí snažil se svým laptopem a mixem polský DJ Jacek Sienkiewicz. Nejslavnější polský techno producent si vydobyl celosvětové uznání díky vlastnímu nezaměnitelnému zvuku a propracované kompozici skladeb. Na Cocoonu mu letos vyjde páté album. Sám ho označuje za další krok na poli elektronické hudby. A další krok udělal i na brněnském výstavišti, kde navzdory všeobecným názorům vůbec nikoho neuspával. Jeho nijak zběsilé, hodně přísné a temné techno, které se rozhodně líbilo a pozvedlo tak atmosféru o několik stupínků nahoru.

Konečně ale nastala ta chvíle, kdy si na podiu prohrábnul kštici papá Sven. A začal opravdu skvostně, jediného čeho jsem litoval byla trošku slabší atmosféra. Pro mě osobně to byl naprosto hypnotizující set s velkou dávkou tvrdé techno práce. Možná někteří čekaly Svena trošku divočejšího, ale byla to spíš mediální masáž, která vyvolala v lidech pocit, že se musí na podiu předvést něco extra. Důležitá byla hudební stránka, kterou tenhle pán popsal krasopisně a téměř až dokonce. A i když se na jeho dřívější odchod ze scény kupí různé názory, pro mne stejně jako před deseti na výstavišti nezbývalo než smeknout.



Samotná Citadela se tak trochu vrátila ke kořenům na kterých vyrostla. Po pořadatelské stránce byla zvládnutá velice slušně snad až ne neustálé stížnosti ohledně komfortu pro VIP lístky, ale těch je vlastně slyšet spousta na téměř všech akcích, tak proč si jednou ten VIP lístek zkusit nekoupit a příští Citadelu si užít trochu jinak.