Radio 1 slavilo s U.N.K.L.E. svých 20 let

Když Radio 1 začínalo před 20-ti lety vysílat, byl jsem čerstvý prvňáček, okusoval jsem tužkám gumy na koncích a o nějakých playlistech, alternativě, mejdanech a pivech, jsem neměl ani tušení. Natož pak o U.N.K.L.E. kteří mi o pár let později svým albem Psyence Fiction ukázali další z mnoha tváří elektronické hudby. Tedy té experimentálnější a různě, tu s prvky hip-hopu, tu s prvky downtempa, kombinované. Euforie z toho, že je konečně taky jednou uvidím u nás, byla lehounce mírněna faktem, že jsem již měl tu čest v roce 2008 na slovenské Pohodě (je to vůbec náhoda, že právě tam?...). Jenže v záplavě tolika skvělé hudby a především díky naprosto šíleným basům, jsem si je vlastně vůbec neužil. Že bude podobný problém i v Praze mě z kraje jara 2011 vůbec nenapadlo. Chyba! Příště a do třetice už vím: špunty s sebou!

Přestaňme ale předbíhat a vraťme se zpět na začátek. Vltavská je monstrum, co si budem povídat, jenže tohle monstrum skrývá ve svých útrobách mnoho zajímavých místností, které, když se patřičně využijí a hlavně vyzdobí, vzniká tak ideální prostor pro skvělou party. A tou tahle noc taky byla. Ostatně čekal někdo při tomto spojení jiný výsledek? Zvláště když line-up stojící nejen na samotných U.N.K.L.E. nýbrž i na talentovaném Kubatkovi, Ohm Square, The Tchendos a přirozeně zástupcích „eRjedničky“ nic jiného nesliboval.

Spodní dobře známý sál tu noc doplňoval ještě tak trochu schovaný chill-out s paralelní scénou, na které se střídali dj´s Radia 1, celý byl posetý těmi extrémně pohodlnými a obrovskými polštářemi, prostě fat boy, kam se podíváš. Dále bar, snad jako jediný s frontou, která se dala ustát (vystát), což se bohužel nedá říci o těch spodních. Během mého mapování prostoru akorát dohrával Kubatko a chystali se Ohm Square. Jakkoli byl jejich mini set zajímavý, už kvůli faktu původní sestavy, na přítomných bylo znát, že prostě U.N.K.L.E. a basta! Efekt tohohle speciálního vystoupení v původní sestavě tedy tak trochu vyšuměl, což byla škoda. Ale kultovní Wounds On A Cherry Tree jsem si nejen já vychutnal a Charlie One je prostě sluníčko, což ten večer ještě několikrát dokázala.

Před půl jedenáctou už se pohoda začínala transformovat v napětí a nervozitu. U.N.K.L.E.! Já vás chci, jakoby řval celý sál. A pak, pak do modravého oparu přišli, spustili Answere, odfoukli nás basy na zadní zeď a dali jasně najevo, že nám nedají šanci. Šanci polemizovat s jejich hudbou. Tady byla jen jediná možnost, přistoupit na jejich notu a nechat se unášet melodiemi, podepsanými jejich rukopisem. Použili k tomu těžkých kalibrů, tedy set-list napěchovaný tím nej, co kdy U.N.K.L.E. vytvořili. Někteří významní vokalisté samo sebou nedorazili. Třeba takový Ian Brown nebo Thom Yorke, přesto jsme si jejich hlasy vychutnali a mohli na ně koukat, alespoň na decentní, ale vkusné projekci. Konkrétně Iana Browna v ničem jiném než v dokonalé Reign. Tu podobně jako na ostatních koncertech plynule doplnila skladba Restless.



Výčet všech skladeb by vydal na parádní best off. Osobně mě však mrzelo, že moje oblíbená Be There nezazněla. Má na mě totiž magický vliv a očekávání co se mnou udělá její live podání, bylo sakra velké. Ve finále to ale vlastně ani nevadilo, protože třeba taková Chemistry, Heaven, Eye for an Eye či v přídavku zahraná Lonely Soul pustili do hlavy a do žil takovou dávku emocí, že nebylo nač si stěžovat. James Lavelle má prostě dar od Boha a pracuje s ním nadmíru dobře. Podobných koncertů by si naše metropole zasloužila mnohem více a speciálně U.N.K.L.E. by se po vzoru Pohody velmi hodili na tuzemský letní festival. Pod hvězdami by jejich set vyzněl bezesporu podobně silně jako v KC Vltavská.



U.N.K.L.E. to ale nekončilo. Radio 1 slaví narozeniny, takže jedeme dále. Tedy ti, kteří neodešli ihned po koncertu hlavních hvězd. Přišli tak o pořádný a dobrý dort, který do davu vyslali zástupci Radia 1, tedy Saša Michailidis, Pavel Eichler, Lenka Wienerová a nastupující ředitel David Štěrbáček. Všemu asistovala Charlie One, která se pak ještě na pódium na chvíli vrátila s The Tchendos. Těm ještě stačil připravit půdu svým příjemným breakbeatovým setem dj Ottoman a pak už se spustila tradičně vtipná, zde hláškami z dílny Radia 1 okořeněná, show The Tchendos. Vtip jim rozhodně nechyběl a atmosféra byla definitivně uvolněná. Kdo měl ještě stále málo, mohl se nechat dorazit dji Radia 1 a spokojeně odcházet domů. Já spokojený odcházel. Pocit, že tady v té naší kotlině máme alespoň jedno rádio, které se obejde bez playlistu je pro člověka hudbu vnímajícího, hřejivý. Držme mu tedy palce a hlavně laďme stále frekvenci 91,9, tak aby i dalších 20 let přineslo podobně skvělou párty. Díky organizátorům konceptu Conference, která tomu všemu dala rámec a hlavně díky za U.N.K.L.E. – jejich absence na tuzemském live nebi byla příliš do očí bijící.