Vybuchující slunce: Mercury Rev v Roxy

Vybuchující slunce: Mercury Rev v Roxy

12. 05. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (1)
Jsou koncerty, kterým se nedá vytknout vůbec nic. Skoro dokonalý zvuk, ještě lepší světla a začátek a konec koncertu šitý dělnické třídě přesně na tělo. A to jsem ještě nezmínil to hlavní: hudbu Mercury Rev.
Mercury Rev. Někde jsem četl, že vám opravdu, ale opravdu nikdo nebude mít za zlé, pokud jste o této kapele ještě neslyšeli. Není to tak úplně pravda. Po úterním koncertě v Roxy to bude minimálně jedna osoba – já.

Na druhé straně
Proslýchá se, že se původní členové Mercury Rev seznámili v psychiatrické léčebně, což není v přímém rozporu se skutečností. Všichni totiž studovali na filmové škole, ale vzhledem k atmosféře raných 90. let není vyloučená ani společná psychiatrická rekreace po nějakém obzvlášť náročném večírku. Zpěváka Davida Bakera po prvních dvou albech natrvalo nahradil mimozemšťan s vysoko posazeným hlasem a velkýma, věčně vytřeštěnýma očima Jonathan Donahue. Odchod Bakera korespondoval s dokončením druhé desky Boces (1993), která byla v mnohém přelomovým bodem v kariéře MR. Doprovázely ji spory uvnitř kapely a někteří ji dodnes označují za desku, která nemá ve světě hudebního experimentu obdoby. Ti ostatní se na ni dívají jako na parchanta, kterého je lépe zapomenout a dokládají to třeba průserem na festivalu Lollapalooza, kde byl údajně zvukař MR v klinči odveden z pódia – kvůli přílišnému hluku. I přesto ale zůstává tento chaotický randál plný nesmyslných textů, ale i chytlavých melodií, dodnes nepřekonán a společně s debutem Yerself Is Steam charakterizuje první, noisově-psychedelickou etapu Mercury Rev.



Ta druhá začíná s první post-bakerovským albem See You On The Other Side (1995) a svého vrcholu dosahuje právě s albem Deserter´s Songs (1998), které bylo náplní pražského koncertu v Roxy. Deserter´s Song je album, kterému je jen těžko uvěřit tak neupravené sourozence jako jsou Yerself a Boces. Jednotlivé skladby dávají smysl jak osamoceně tak taky zatavené v celku – a že bylo zalisováno víc než dobře, bylo znát hned od začátku.

Two bugs on glass
Koncert otevřela úvodní skladba z alba Deserter´s Songs a bylo světlo. A to světlo se zvětšovalo a zvětšovalo a pak na chvíli zmizelo, aby vyrazilo z vytřeštěných očí Jonathana a pokrylo všechny kolem. Začínala úvodní Holes, která pootevřela dveře do jungovského světa snů, zn. Mercury Rev.

„Time, all the long red lines
that take control of all the smokelike streams
that flow into your dreams“

Holes uvedlo pásmo skladeb, které přesně kopírovaly pořadí na desce, ze které se hrálo. Neexistovaly hluché pauzy, jelo se v kuse – tam, kde si Jonathan, doprovázeny čtveřicí muzikantů v čele s kytaristou Seanem Mackowiakem, potřeboval vydechnout nebo se napít, vložili ostatní krátké instrumentální intermezzo (I Collect Coins, Hudson Line, Pick Up If You´re There). První půlhodina koncertu byla ve znamení skvěle zahraných Tonite It Shows a Endlessly, ve které kosmické vokály v pozadí sice nahradil syntezátor, ale neubral jim nic na jejich síle. První tektonický zlom přišel se skladbou Opus 40, která v refrénu připomíná Mind Games od Johna Lennona. Dost pádný důvod opatřit ji dlouhým a divokým psychedelickým ocasem.

„Tears in waves, minds on fire
Nights alone by your side“

Garudásána
Mimochodem, hudební mimikry jsou na desce Deserters´s Song úplně přirozené, část Endlessly, ve které spustí příčná flétna, by se mohla klidně hrát rok co rok Ježíškovi u kolébky a nikdo by si nevšiml, že se nejedná o Tichou noc. No a skladba Tonite It Shows by mohla skvěle fungovat jako část soundtracku k muzikálu Moulin Rouge. Samozřejmě že podobně na tom byl i frontman – s otevřenou srdeční čakrou lítal po pódiu a krvácel láskou, dirigoval své kolegy a při zpěvu meditoval na jedné noze v Garudásáně. Vrcholem koncertu byla samozřejmě pecka Goddess On A Highway, která kompletně rozhýbala asi stovku fanoušků v rekonstruované Roxy a na kterou navázala zastřená The Funny Bird. Ta dala největší prostor Seanovi, kterého vzápětí vystřídal Jonathan s pilou a smyčcem v ruce. Před daleko divočejším a psychedeličtějším přídavkem, který pokryl to nejzásadnější z ostatních desek Mercury Rev (Snowflake, In A Funny Way, Carwash Hair, Senses On Fire), zazněl goodbye song Delta Sun Bottleneck Stomp a bylo hotovo.

Kluci odcházeli z pódia celí vysmátí. My ostatní jsme měli v hrudích obrovské díry od návalu kosmického átmánu. Na okrajích byly celé rozžhavené a sálaly teplem. Když člověk sklonil bradu a nastavil pravé ucho, skoro neznatelně z nich bylo slyšet Jonathanovo Óm mani padmé húm…

„And I know it ain't gonna last
And I know it ain't gonna last
When i see your eyes arive
they explode like two bugs on glass“
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

koncert: MERCURY REV

Úterý 10. 5. 2011
Vstup: 490 Kč
Vystupují:
Mercury Rev (US)
Další informace
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Pavel
14. 05. 2011 | 09:12:02
+0 | -0
Tohle žeru http://www.youtube.com/watch?v=uhgbmFhE3nc
MP3 DOWNLOAD
SpringFunk 2020 (Mixcloud.com)
26. 03. 2020 (115 MB)
Mastermix #647 (Mixcloud.com)
26. 03. 2020 (120 MB)
Mastermix #648 (Mixcloud.com)
26. 03. 2020 (124 MB)
Mastermix #649 (Mixcloud.com)
26. 03. 2020 (118 MB)
Mastermix #650 (Mixcloud.com)
26. 03. 2020 (119 MB)
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika