Národní liga: The National v Praze

Národní liga: The National v Praze

21. 08. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
To, co nám všem léto ukradlo na počasí, kompletně vynahradily postavy stojící za alchymií hudebního povyražení v našem malém českém rybníčku. Srpen totiž jednoznačně vyvrcholil koncertem miláčků světových pódií, rozervaných The National v Divadle Archa.
Harakiri po americku
The National jsou zvláštní kapela – její frontman Matt Berninger je nenapravitelný romantik se zálibou v literárním harakiri: jeho texty jsou plné odkazů k dávno zrezivělým láskám, strachu, lítosti a mateřskému mléku. Jako band působí však The National, původně z Ohia, díky uhlazenému zevnějšku a distingovanému vystupování víc než spořádaným dojmem…a nezáleží na tom, že vedle Matta, bratrů Dessnerových (kytary) a Scotta Devendorfa (baskytara) vypadá bubeník jako kříženec Johna Lennona a Forresta Gumpa. Taková černá ovce, která dokáže báječnou rodinnou oslavu poslat během několika minut k čertu. Tři úchylné vtípky, pár poznámek o tetině svetru, a pohoda je tatam.


Podobně je na tom i poslední album High Violet – ve srovnání se svými nejznámějšími předchůdci (Alligator-2005, Boxer-2007) působí daleko vyšinutěji a úsporněji: na 11 tracích najdete jen málo zbytečných kudrlin, které by se v depkařské atmosféře skladeb Anyone´s Ghost, Sorrow nebo Afraid of Anyone stejně vjímaly jako pěst na oko. Ve chvílích, kdy se zdá, že emotivní violkové cloumáky přepadnou přes hranu dobrého rockového vkusu, nastoupí refrén a strhne celou skladbu zpět do propasti zádumčivosti (Anyone´s Ghots, 2:15)…také proto je tak hrozně jednoduché zamilovat se do High Violet, potažmo The National.

Exploze
Nikdo se tudíž nemůže divit, že už o půl deváté byla Archa kompletně zaplněná velice pestrou směsicí fanoušků. Hudba The National má totiž jednu výhodu – je to taková žánrová mozaika, se kterou si může pohrát prakticky každý, ale zároveň pořádný kus poctivé muziky v tom tradičním slova smyslu. The National jsou vcelku konzervativní parta kluků, kteří se nikam necpou, tvrdě makají a mají rádi svou zem. Není proto divu, že jejich poslední album je taková nálož – kromě jedné skladby se z něj v Arše hrálo úplně všechno. A bylo to velkolepé.

band - The National

Už předtím, než po hodině čekání zazněla úvodní skladba koncertu (Runaway) bylo z publika slyšet nervózní pískot a potlesk. Natěšenost spojená s otravným dusnem v sále dělala svoje, takže když se potmě Matt & co. dostavili na pódium, publikum doslova explodovalo. Runaway a Anyone´s Ghost bylo rozehřívací kolo pro skoro dvouhodinový koncert, ve kterém vedle Mattova barytónu zářil hlavně precizní bubeník. Za hradbou Mattova hlasu nebyl skoro vidět, ale bez jeho bubenické ekvilibristiky by to celé mělo jen poloviční efekt.

Bolavá láska pro inťouše
Když jsem mluvil o konzervativní partičce The National, nemyslel jsem to ani politicky – to by byl vzhledem k jejich spřízněnosti s Obamou nonsens – ani jako nadávku. Šlo mi spíš o to, vyjádřit svůj dojem z kapely, která nemá problém přestávky mezi skladbami prokecat, utahovat si sama ze sebe a zároveň působit jako parta kluků odvedle z baráku, kteří přišli na pokec. Člověk při každodenní komunikaci přehlíží řeč těla – o to víc je pak překvapený, jak dokáže udivené štronzo a jeden vyčítavý pohled adresovaný frontmanovi kapelu publiku přiblížit. Už nejste vy a vepředu na pódiu The National. Fanoušci a kapela se slili dohromady a pochybuji, že se v sále vyskytoval někdo, komu by to nedělalo dobře.

Malá talkshow, kterou The National prokládali jednotlivé skladby (došlo na boxerovské Fake Empire, Slow Show a Squalor Victorie, ale také na ještě starší věci, u kterých se Matt ukázal v daleko agresivnějším světle) vyvrcholila závěrečným rituálem pospolitosti v podobě akustické verze Vanderlyle Crybaby Geeks. Předcházela jí dunivá Terrible Love, zakončená "nenárodním" jamem. Kontrast nemohl být větší: z rozvařeného, světlem zalitého pódia, se během pár sekund stal docela obyčejný obývák: šest postav těsně u kraje pódia, dopředu nakloněný Matt s rukama v dlaních fanoušků, a sborový zpěv. Mezi několika desítkami těch, kteří text tohohle cajdáku znali nazpaměť, mi bylo s dokola opakovaným „Vanderlyle Cry Baby Cry“ docela trapně. A tak jsem v okamžiku, kdy se ke mně blížil frontman plující davem, raději ztichl a vychutnával zápal kolektivního vytržení. The National jsou na vrcholu, tak proč tam nebýt s nimi?

INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

Koncert: THE NATIONAL

Středa 17. 8. 2011
Vstup: 880 Kč
Vystupují:
The National
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika