Zdeněk Masopust: Trancefusion je pro mě výzva!

Ahoj Zdeňku, řekni mi jen ve zkratce, jak ses dostal k promotérství?
Tak velmi stručně – jsme tři a už tři roky děláme společně party Decadance. Odtud pak vedla cesta k Trancefusion a dalším akcím… Bylo to hlavně velmi spontánní rozhodnutí. S partou přátel jsme byli zpruzení, že se tu nic neděje, tak jsme si řekli, pojďme něco udělat…

Co tě na této práci baví nejvíc?
Nejvíc rozhodně ten adrenalin. Tuhle práci můžou u nás v dnešní době dělat jenom blázni, protože každá akce je do poslední chvíle ruská ruleta – buď vyděláte nebo úplně mega proděláte a nebo jste na nule a v tu chvíli si řeknete - stálo mně to vůbec za ty nervy?! Ale já ten adrenalin prostě miluju, je to pro mě výzva.

Jak dlouho dopředu přemýšlíš o organizaci Trancefusion?
Třeba jarní Trancefusion jsme s kompletním programem oznámili už půl roku dopředu. Intenzivně jsme ji připravovali tři měsíce a line up jsme po celou dobu drželi v absolutní tajnosti, což také nebylo zrovna jednoduché (smích) . Samozřejmě čím víc se ta akce blíží, tím je ta práce na tom všem o to intenzivnější.

Dá se říct, co je na tom všem úplně nejtěžší?
Takhle jednoduše se to specifikovat nedá, ale jak už jsem zmínil, to největší „psycho“ začne těsně před akcí, kdy se začínají ozývat i bookingové agentury jednotlivých djs se svými požadavky. Někdy to je opravdu na palici, nevěřili byste, kolik si toho navymýšlejí (smích).



Co třeba? Jaké jsou jejich požadavky?
Absurdní na tom všem je to, že ti méně známí djs mají kolikrát daleko šílenější požadavky, než ty „opravdové“ megastar. Nebudu teď jmenovat konkrétní umělce, ale párkrát jsem musel managementu napsat, že nebookuju U2 nebo Madonnu (smích). Zkrátka všichni to na vás zkouší a pokud zjistí, že vás neoblafnou, přistoupí nakonec na vaše podmínky. Není to ale vůbec jednoduché.

Přivezl jsi sem už spoustu hvězd z pole trance music, je ještě někdo koho bys tu chtěl?
To je strašně těžké říct. Každopádně asi největší radost jsme měli z toho, že jsme sem jako první přivezli Dash Berlina, který tou dobou ještě neměl takové jméno a dnes je jednou z největších hvězd trance music. Letos ho sem přivezeme už potřetí a jsme vlastně jediní, kdo ho sem kdy dovezl. Ale sen typu „tak teď jsem přivezl Armina a můžu klidně umřít“ to fakt nemám (smích). Takže jak jsem řekl, větší radost mi udělá, když sem přivezeme jména, která nejsou tak mainstreamová, ale která jsou především kvalitní.

To je ale celkem odvaha dělat něco takového právě u nás…
Tak o tom jsme se bavili už dříve. Snažíme se jít cestou kompromisu. Např. minule jsme sem pozvali ATB, kterého zná snad každý, ale na druhé straně si i fajnšmekři přišli na své. A na říjnové Trancefusion jdeme stejnou cestou – budou zde Gabriel and Dresden, ale i jména, která sem vezeme porvé jako je např. Arnej, kterého zde zná minimum lidí. Říjnový díl je koncipován především pro lidi, kteří trancu rozumí. To se nám podle mě povedlo na první Trancefusion, kde lidé zpívali texty písniček a potvrdilo se nám, že tam chodí právě ty lidi, kteří o tom něco ví.

Jezdíš na akce do zahraničí, sbíráš zde isnpiraci?
Do zahraničí samozřejmě jezdím, ale nikdy jsme nešli cestou, že bychom odtud něco kopírovali. Snažíme se o vlastní koncept.

Co domácí a zahraniční publikum, pociťuješ nějaké rozdíly?
Tohle je velmi specifické a individuální a také záleží, jakého žánru se to týká. Myslím si, že české publikum zase není tak „tupé“, jak se často s oblibou tvrdí. Samozřejmě jsou tu vyhranění fanoušci, kteří si opravdu vybírají, kam půjdou, pak jsou tu lidé, kterým je jedno, jestli jdou na house party nebo na techno, ale jdou prostě jen za elektronickou hudbou, což podle mě také není špatně, proč ne.

Co máš radši - klubovky nebo halovky?
V tuhle chvíli mi je příjemněji v klubu. Přece jenom mi je tolik kolik mi je (smích) a jsem pohodlnější, nerad se mačkám mezi tisíci lidmi. Mám už raději nějaký standard a v tom ohledu mi je milejší klub. Vyhraněný ale nejsem a samozřejmě se pobavím i na halovce, kam chodím už jen kvůli tomu, že sleduji, jak to chodí u konkurence.

Jak teď vidíš Decadance? Její organizace je asi o dost jednodušší oproti Trancefusion?
Tak to určitě jo, protože v klubu se defacto staráš „jen“ o ten line up apod., kdežto u halovky typu Trancefusion mám na starost všechno včetně cateringu, ochranky, šaten a tak dále. Třeba na poslední Trancefusion jsmě měli najatých nějakých 250-300 lidí. V SaSaZu je to úplně o nečem jiném, ale musím říct, že teď ve finále mě organizace té halovky baví daleko víc než klubovka, i když je to velká makačka.

Trancefusion se koná pouhý měsíc před Transmission, není to odvaha?
Kdybych se bál konkurence a neměl na to odvahu, tak to nikdy nedělám. U Decadance to bylo v začátcích tak, že nás nikdo jako konkurenci nevnímal, nikdo nám nevěřil. Navíc proti nám naši konkurenti stavěli své akce. Trvalo to asi rok, než jsme začali být vnímaní jako rovnoprávná konkurence…

To je ale celkem smutné, že si kluby navzájem nepomáhají, spíš naopak.
To je v Praze celkem běžný stav. Je to tristní situace, takhle to nefunguje snad nikde jinde ve světě jen u nás.



I já celkem často jezdím na akce do zahraničí a tam z toho mám úplně jiný dojem – promotéři spolupracují a jsou přátelé, mají mezi sebou hezké vztahy a to se týká i samotných djs, je to jedna velká rodina… Tady to tak rozhodně není.
Snažil jsem se o nějakou spolupráci, ale bohužel to bylo celkem k ničemu.

Úspěch akce ale kolikrát netkví v samotném line upu, ale v tom, jaké si party získá jméno. Na Decadance se vám už lidi pravidelně vrací?
Ano, na Decadance vždycky přijde to tvrdé jádro skalních fanoušků, kteří vždycky přijdou. Bohužel ale na posledním dílu jsem se opět přesvědčil o tom, že dělat akci v Praze je opravdu drastický. Všechny kluby totiž v poslední době najely na systém „vstup zdarma“. Proto je udělat akci v klubu se vstupným už předem sebevražda. Na poslední Decadance ta fanouškovská základna sice byla, ale ostatní clubbeři prostě nepřišli. Navíc ať vymyslíš jakýkoliv line up, Pražáci ti nepřijdou na akci dřív než v jednu.

V lednovém rozhovoru jsi říkal, že zde není žádné rádio, které by propagovalo taneční hudbu, změnilo se něco od té doby?
Myslím si, že se to zlepšilo. Dance radio udělalo pořádný kus práce. V lednu byli ještě v plenách a tenkrát jsem tomu ještě moc nevěřil. Od té doby ale udělali kus cesty, nejen proto jsou jedním z našich hlavních mediálních partnerů. Mají dobrou poslechovost, velmi dobré přístupy na stránky a nemají u nás v podstatě konkurenci. Stejným způsobem pak funguje třeba na severní Moravě rádio Helax.

Ovlivňují tě názory fanoušků při sestavě line upu party?
Určitě. Když jsme připravovali jarní Trancefusion, zeptali jsme se na Facebooku, které z trance djs by si lidi přáli nejvíc. V tu ránu přišlo několik set odpovědí, což nás moc potěšilo. Také se inspiruju názory v diskusích serveru trance.cz, kam píší lidi, kteří tomu opravdu rozumí. Sám musím říct, že jsem sice velký fanoušek trancu, ale v žádném případě nejsem odborník jako lidi, kteří provozují např. tento server.

Ale přehled o scéně určitě máš.
U mě je to především srdcová záležitost. Kdybychom měli sestavit line up podle toho, co se nám líbí, tak by nás ti „znalci“ poslali do patřičných mezí (smích).

Proč jsi vlastně line up jarní Trancefusion odkryl už tak brzo?
To mělo hned několik důvodů - jednak jsme spustili akci na combo vstupenky. Lidi si tak můžou koupit vstupenky na obě dvě akce (na říjnovou a jarní TRF) za nějakých 1 400 Kč a pak si myslíme, že je to dobře. Tady bylo tradicí, že se začaly prodávat vstupenky na velkou akci a nikdo vlastně nevěděl, na koho jde. My jsme nechtěli prodávat lístky, aniž by lidi neznali line up, proto jsme všechna jména oznámili hned. Vůči lidem by nám to jinak přišlo celkem nesolidní.

Je Trancefusion opravdu „Dream come true“?
Jasně , odpovídá to přesně té myšlence. Na Trancefusion budou 3 stage, dekorace, taneční performance. Fanoušek každé odnože trance hudby by si měl přijít na své. Každý by si zde měl splnit svůj hudební sen.

Co čeští djs, budou?
Nebudou.

Proč ne?
Tady není tolik na výběr, co se týče českých trance djs. Nechci tím v žádném případě shazovat kvality domácích djs, v podstatě spoustě z nich jsme dali možnost hrát na Decadance.



Jaký máš vůbec názor na Facebook v rámci promotion celé akce?
Facebook je výborná věc. Tisíckrát lepší než oficiální stránky, tiskové zprávy, spoty nebo plakáty. Facebook považuji za takovou alfu a omegu naší komunikace s fanoušky.

Plánujete na říjnové Trancefusion nějaké organizační změny? Budete i nadále využívat placení formou tokenů?
Já jsem jednoznačný zastánce tokenů. Je to rychlé a spravedlivé. Tenhle systém funguje na většině zahraničních akcích. Hned po první akci se nám tento systém osvědčil – návštěvníci nemuseli stát nikde dlouhou frontu, nikdo je neokradl. Je to jednoznačný přínos.

Chystáš nějaké novinky v rámci merchandise? Jaké jsou ohlasy fanoušků?
Merchandise máme mraky na shopu u nás na webu, nejvíc se toho ale prodá samozřejmě přímo na akci. Zpočátku jsem byl vůči tomu celkem skeptický. Na minulé Trancefusion jsme měli jen několik set triček, které se všechny prodaly. Také je velký zájem o plakáty. Nakonec jsem byl velmi mile překvapen, že to funguje. Fanoušci se identifikují se značkou Trancefusion a je to samozřejmě i reklama pro nás. Ale hlavně z toho máme dobrej pocit.

Jak řešíte kouření v areálu?
Kuřákům poskytneme kultivovaný prostor, kterým bude celá druhá stage , kde budou hrát djs, bude tam bar a veškeré pohodlí. Rozhodně se nebude jednat o nic méněcenného. Na druhé straně zas nebudou omezováni nekuřáci, kteří si budou moct v klidu zatancovat a pobavit se, aniž by je někdo obtěžoval cigaretovým kouřem.

Jezdí na Trancefusion i návštěvnici ze zahraničí?
Řekl bych, že jich jezdí mraky. Nejvíce samozřejmě Slováci, hodně Poláků, Maďaři, Němci. Když jsme koukali na předprodeje vstupenek přes internet, napočítali jsme asi 24 zemí. Lístky se kupovali dokonce i z Ameriky z Austráliie. Troufám si říct, že 30% návštěvníků dubnové Trancefusion byli cizinci.

Musel jsi řešit na minulém dílu Trancefusion nějakou vyloženě krizovou situaci?
Musel jsem a ne jednu. Největší problém byl asi s Emmou Hewit, která přijela nemocná a byla úplně bez hlasu. Nakonec jsme to vyřešili playbackem. Tehdy jsme ale neměli na výběr – buď vše odzpívá na playback, nebo nevystoupí vůbec. Rozhodli jsme se jít cestou kompromisu. A ve finále si myslím, že 60% lidí ani nezaregistrovalo, že nezpívá živě.

Specialitou celé akce je jednoznačně i speciální taneční performance, můžeš mi něco prozradit o tanečnících říjnového dílu?
Tanečníci na Trancefusion jsou vlastně profesionální baleťáci. Jedna naše vystupující tanečnice dostala cenu Thálie. Prostě nám jde o kvalitu ve všech směrech. Angažujeme profesionální tanečníky, vychováváme si je. Necháme si vyrábět kostýmy od našeho dvorního návrháře, který navrhuje speciálně pro TRF. V říjnu pak bude hlavní performance Christian Burns a Eller van Buuren live, kteří budou mít 35 minutový blok. TRF není jen o hudbě, ale především také o show. V tom je třeba zásadní rozdíl mezi Decadance a Trancefusion.

Co plánuješ po říjnové Trancefusion?
Čeká nás podzimní Decadance a máme v plánu i jiné akce, zatím ale nechci nic prozrazovat. Určitě se ale je na co těšit.

Díky za rozhovor a přeji tobě a celému vašemu týmu další vydařený díl Trancefusion!
Taky díky, uvidíme se tam!