Jiří Schmitzer nepatří k typickým folkovým písničkářům, kteří si libují ve velebení krás života kolem nás. On raději sází na ironii a ostrý humor, který se pohybuje až na hranici slušnosti. Sám si je vědom, že jeho hlas a intonace nepatří mezi ideální, ale svůj nedostatek nahrazuje neodmyslitelným charismatem a téměř totálním nasazením (což jsme mohli vidět osobně v Akropoli). Je pro něj typické, že se nebojí improvizovat a libuje si v komunikaci s publikem.
Pondělní koncert se uskutečnil v rockovějším duchu než obvykle, protože oblíbené písně jako Bynďa, Japonec, Loutka nebo Hrdlo prdlo, Jiří Schmitzer zazpíval právě s kapelou za zády. Ale kapela nastoupila až v druhé polovině koncertu.
Samotný koncert, i když podle počtu návštěvníků, kterých se sešlo něco málo přes stovku, by bylo možné lepší jej nazvat komorním vystoupením, začal v typickém Schmitzerově duchu, a to s kytarou. Písničky, které zahrál, vždy doprovodil vtipným vyprávěním o jejich vzniku. A tak jsme mohli slyšet, jak třeba vznikla písnička Bomba, Mám malinkou krabičku nebo Hana.
Druhou část vystoupení Jiří Schmitzer absolvoval již s kapelou. V její sestavě se v Akropoli představili Pavel Skála (kytary), Jiří Veselý (basa) a Jiří Zelenka (bicí), což jsou členové známé kapely ETC. Hostem pondělního vystoupení byl také dlouholetý Schmitzerův kamarád Marek Eben, který si s ním s chutí zazpíval několik písniček. Největší aplaus obdržela písnička Hrdlo prdlo.
Nakonec samozřejmě došlo i na fanoušky hojně vyvolávaný opus Máte na to? (podle ústředního sloganu občas uváděný jako Řekněte prdel). Jiří Schmitzer jej záměrně umístil na závěr koncertu, jako přídavek, protože jak sám říká, že pak už není schopen vůbec ničeho. Upřímně, ani se mu nedivím, protože ani já bych po takovém vystoupení neměla už sílu na další pokračování. Na závěr bych jen dodala, že každé vystoupení Jiřího Schmitzera ve mně zanechává na dlouhou dobu příjemný zážitek, můžete si myslet, že už vás nic nepřekvapí, ale ono se vždy něco najde.