Smashing Pumpkins v Praze

Smashing Pumpkins v Praze

26. 11. 2011  |  Autor: Aima  |  Komentáře (0)
Když jsem byl mladší, sdílel jsem pokoj se svým bratrancem, který byl, nevím jak se to rodině povedlo, o deset let starší. Takže zatímco já jsem ještě chtěl spát, on vstával na šestou do fabriky a když překračoval moji vysouvací postel, vždycky mě vzbudil. Tím, že mi šlápnul na hlavu, anebo tím, že si na plný koule pustil The Smashing Pumpkins. Mellon Collie. The World is a Vampire, pamatujete si to? Já ano.
Nenáviděl jsem to. Samozřejmě, puberta je něco jako nákaza. Věci, které vídáte a slýcháte denně dostanete pod kůži a po čase začnete zhasínat všude, protože vám bylo říkáno, že se musí zhasínat. Stejně tak začnete milovat The Smashing Pumpkins, protože “the world is a vampire” a vy nejste dost pankáči na to, abyste si udělali číro, ale stejně tam je nějaká ta revolta.

V ten moment byli The Smashing Pumpkins skvělou volbou. Doba letěla, mozek se vám vyvíjí a hudební pole rozšiřuje. Skončili jsme s Pumpkinama navzájem, to když jsem chtěl něco silnějšího a když Billy Corgan řekl, že “nehodlá bejt ve stejným byznysu jako Britney Spears.” Zeitgeist jsem proletěl jedním uchem, zbytek jsem ignoroval.

Do Incheby jsem tak vyrazil s pocitem, že je potřeba občas uším dopřát trochu nostalgie, melancholie, bůh ví co ještě, ale že bych skákal blahem; ty časy jsou už dávno pryč. A já byl rád, protože není nic horšího, než psát o koncertě kapely, z který se vám klepou nohy. Odpustíte jim vše, zvuk je skvělý, atmosféra dobrá, a může se to odehrávat třeba v hromadě hnoje. Je to jedno.

The Smashing Pumpkins tak přede mně předstoupili se znovu nabitou čistotou neposkvrněné vzpomínky z mládí - a dopadlo to hodně špatne. Ač nejsem zvukový génius, první dva songy byly čisté utrpení. Přepálené výšky, zapadnuté zpěvy, které občas vystoupaly jen proto, aby bodly do uší. To není chyba kapely a taky jim to na triko neházím. Časem si zvuk sedl, ale ve výškách si pořád nesl svoje přepálené echo, které doopravdy bolelo. Někdy je to prostě moc, někdy je to až tak moc, až je to otravné. The Smashing Pumpkins si to vyžrali v hodně místech koncertu a rozhodně bych nesouhlasil s tím, že to bylo záměrně.

Ale k hudbě: venku je nová deska Oceania a mezi námi, ještě jsem ji ani neslyšel. Problém nebyl ten, že bych tápal co je co, problém nastal v momentě, kdy vše znělo naprosto stejně. Ať už šlo o agresivní otvírák Quasar, Panopticon nebo titulní Oceanii, pointa byla stejná. Hodně riffování, uplakaná mezihra, hodně riffování, sólo, outro, sólo, outro, finální outro, ultra finální outro. Dovolím si říct, že třeba natáhnout takovou hezkou, údernou a svižnou věc jako je Siva na dobrých 8-9 minut je prasárna, pakliže se k tomu využívají riffy a postupy jako vykopané z přeplácaných, onanistických a egoistických osmdesátek.

Jednou je to zábavné, dvakrát -oukej, po každém songu? Ale ne. Billy Corgan jednou mimo jiné řekl: I feel like I'm always fighting not to repeat myself. (na tomto místě si představte obrovský nápis Fail).

Ničemu nepřidalo ani až ledově chladné pódiové vystoupení (což je ale pravidlem), kdy se největším vzrušením stávala poloha “podíváme se na svoje pindíky” (dva kytaristi čelem k sobě). Světelná show pak jen dotvořila punc přelomu osmdesátek a devadesátek; nejen že vypadala jako z minulého století, stejně tak se i ve své epileptické zběsilosti snažila navodit dojem něčeho extra svěžího a pompézního (což se na pódiu rozhodně nedělo).

Je nefér házet na The Smashing Pumpkins samou špínu. Člověk od nich toto čeká, jen jsem si celou dobu říkal, že to může být i zábavné. Bylo. Siva, Zero, Cherub Rock jsou věci, které prostě zkazit nemůžete (maximálně zanechat zívající pachuť tříminutovým outrem), dokonce i taková Pale Horse vyvstala z novinky a postavila se přesně po bok největším momentům slávy z devadesátých let. Kouzelná a důstojná balada zněla naživo skvěle a dala ukázat, že se dá vracet do minulosti a vykrádat své minulé já s lehkostí a svěžestí. Ve světle tohoto zjištění je pak ohromná škoda, že Billy nesáhnnul po více baladách (nikdy bych neřekl, že bych si přál víc klidnějších songů, ale je to tady a to mi není ani třicet), rozhodně jim více seděly zvukové možnosti Incheby, atmosféra i skromnost.

The Smashing Pumpkins? Ano. Zběsilé riffování a patetické heavy metalové kolovrátky na závěr? Ne, díky. Bylo toho až moc. Egoisté stejného formátu jako je Corgan nechť mi odpustí.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

koncert: SMASHING PUMPKINS

Pátek 25. 11. 2011
Vstup: 800 Kč
Vystupují:
Smashing Pumpkins, Ringo Deathstarr
Další informace
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
SOUTĚŽTE
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika