Rozhovor s Emou Brabcovou z LUNO

Rozhovor s Emou Brabcovou z LUNO

13. 12. 2011  |  Autor: Lukáš Pokorný  |  Komentáře (0)
Ema Brabcová je zpět. Lapidární, ale do jisté míry nepřesné, shrnutí projektu Emy, Honzy Janečky (exSouthpaw), Šmityho (exProstitutes) a Martina Starého (Holden Caulfield) s názvem LUNO. O skladbách, minulosti a životě na venkově jsme si povídali právě s Emou.
Po relativně vstřícném přijetí debutového alba je venku aktuálně EP.
Přesně tak. Jmenuje se LITATO, obsahuje 4 skladby a první křest proběhl 30. listopadu v Roxy. Ten druhý proběhne po Novém roce, 25. ledna v Paláci Akropolis. LITATO obsahuje 4 skladby a každá je dílem jiného autora, takže to je taková pestrá a zajímavá záležitost. Dělali jsme to dost ráz na ráz, takže jsem moc ráda, že máme Šmityho, který kontroluje a řídí spoustu věcí. Říkám to hlavně proto, že mám tisíc a jednu dalších aktivit a bez toho pomyslného biče nad sebou bych to prostě nezvládla.



Takže track Blind a jeho předčasný konec je taky jeho práce?

No zrovna toto bylo docela zamotané. Na jedné straně barikády já, na druhé straně zbytek kapely, který chtěl, aby se skladba rozjela podobně, jak to děláme na koncertech. Když mi Šmity posílal tu "rozjetou" verzi, tak se mi to docela líbilo. Pak jsem to pustila manželovi a on mi řekl, že se mu z toho chce blít. Má tuhletu písničku strašně rád, tak si to vzal poněkud osobně. Od té chvíle se mi z rozjeté verze chtělo blít taky a když jsem to ventilovala v kapele, tak mi řekli: "Hele, ale vždyť jsi původně, psala, že se ti to líbí…a kdo vlastně dělá tu desku, ty nebo Roman?" Docela mi tím nastavili zrcadlo. Uvědomila jsem si, že když jsem v samém středu tvůrčího procesu, tak jsem opravdu hrozně ovlivnitelná, a od té doby si na to dávám pozor. Nakonec tam ale je tahle zkrácená verze a na koncertech hrajem tu "rozjetou" trochu jinak a rozhodně se mi z toho už blít nechce.



Debut LUNO byl na českou scénu nezvykle melancholický. Nové věci jsou o poznání lehčí – jde o přirozený vývoj nebo plán?
Je jasné, že jsme se za ten půlrok, co spolu hrajeme, někam posunuli. Je asi ještě brzy hodnotit, kam přesně směřujeme, ale musím říct, že se snažíme hlavně o to, abychom byli sami sebou a aby nám bylo společně hezky. Asi i těžko dokážu posoudit, jestli jsou ty písničky "lehčí", jak řikáš, protože jsi mě zastihl zrovna v divoké konzultační fázi, kdy na tom pořád něco měníme. Na jednu stranu mě to hrozně štve, ale je mi jasné, že se tím posouváme dopředu.

Takže ryze kolektivní spolupráce?

Něco takového. Práce s více lidma je obdivuhodně osvobozující pocit, ale zároveň hrozně složitá záležitost. Logicky vzniká daleko víc konfliktů než když je na něco člověk sám, nebo třeba není sám, ale určuje hlavní kontury a ostatní ho poslouchají. Je to i pro mě nové. Dřív jsem se vyhýbala sporům, které k tvůrčímu kolektivnímu procesu nedílně patří, ale teď jsem víc v sobě. Beru to jako přirozenou součást. Konkrétně na tomhle EP to vypadá tak, že já dělám hlavně zpěv a melodie, kluci mají pod palcem hudbu a výsledek je takový, jaký je.

Řekl bych, že víc než skvělý, i když jsem postřehl i ryze negativní reakce. Jak se s tím vyrovnáváš?
To mě moc těší. K té kritice: hodně záleží na tom, jak moc jsi sám se sebou srovnaný a smířený – já to mám většinou vybalancované, ale když se zrovna něco hodně ostrého trefí do období, kdy jsem trošku rozhozená, tak mě to vykolejí. Nebudu zastírat, že ne. A fakt je, že na některejch českejch lidech mě mrzí, že si nás rovnou zaškatulkovali ne podle hudby jakou děláme, ale spíš podle našich jmen (pač někteří z nás maj už něco za sebou) a prostě jsme apriori špatní.

Ta kritika určitě plyne také z toho, že LUNO je někde jinde než Khoiba. Z podstaty věci. Jak vnímáš ten posun ty? Má na to vliv i narození dcery?

Změnilo se dost věcí. Prvně, jsem daleko stabilnější – mám dítě, mám rodinu, jsem usazená, stojím oběma nohama na zemi, daleko víc než dřív. Navíc, jsem momentálně posedlá tím, aby každá situace proběhla korektně – abych přesně chápala, co za určitou situací nebo konfliktem je. Od začátku do konce. Dřív jsem se v tom dost utápěla, ale teď už daleko víc vím, co potřebuju. V Khoibě jsem fungovala jinak: byla jsem intenzivně napojená na kolegu a byl to takový zvláštní, nevyrovnaný profesní a kamarádský vztah. Hodně mě to vyčerpávalo, také proto, že ten člověk byl pro mě hrozně neprůhledný a vůbec jsem tomu, co se ve mně děje, nerozuměla. Teď je tohleto třeba jinak, ale stejně tu změnu na tom hudebním poli nedokážu posoudit, nemám dostatečný odstup. Nedá se to úplně popsat také proto, že člověk obyčejně v rámci tvůrčího procesu vypíná mozek. Prostě nepřemýšlí. A je to tak dobře.



Chápu to tak, že jsi pročistila komunikaci?

Jasně, ta hraje zásadní úlohu. Abys to nechápal špatně: pořád se dostávám do stejných situací jako v Khoibě, ale už se nestahuju do kouta. Když si lidé umí říct, o co jim opravdu jde a povznést se nad své představy o nějaké “ideální” formě, tak se to posune. Navíc, v LUNO už máme všichni něco za sebou, takže to asi jde snáz.

Jaký myslíš, že to bude mít výsledek? Jaký je vlastně Tvůj cíl?

Já bych asi fakt chtěla hrát venku. Někdy si říkám, že ve srovnání s tím, co se do Čech vozí za kapely, jsme vlastně dobří. Něco pravdy na tom musí být, říká to i manžel (smích). Druhým dechem dodávám, že když se podívám, jak málo pro LUNO momentálně dělám, tak se vůbec nedivím, že to jde pomalu. S Khoibou se nám to podařilo, ale s LUNO se to zatím nějak nedaří. Jak už jsem říkala a jak klidně dosvědčí i můj manžel, mám spoustu neuspořádané ohnivé energie – proto mám taky tisíc dalších aktivit, kterých se těžko vzdávám. Je ale fakt, že jsem jeden krok už udělala. Vyměnila jsem kurz hry na kytaru za dodatečnou hodinu zpěvu a musím říct, že se mi to fakt osvědčilo. Zvlášť v době, kdy nahráváme. Ale zpátky k tomu cíli, chtěla bych si to fakt zkusit hrát třeba měsíc v kuse, koncertování se prostě se zkušebnou nedá srovnat!

Nedávno absolvovala kapela workshop se známým francouzským producentem J. P. Mathieumem. Jakou roli pro Tebe, potažmo celé LUNO, hraje prezentace na pódiu? Myslím, že nám to hrozně prospělo. On mi neustále opakoval, že je o.k. být na pódiu tak nějak uzavřená ve svém kruhu, ale že je nutné z něj někdy také v průběhu koncertu vystoupit a komunikovat s lidmi kolem. Něco jim dát, jinak je to vůbec nezaujme. Můj problém je ten, že mám někdy pocit, že by tam ti lidi vůbec nemuseli být – nejsem ráda zavřená ve své ohrádce, ale zároveň moc nevím, jak se dostat ven. Na tom budu muset ještě pracovat.

luno

Dalo by se říct, že se těch lidí třeba bojíš?
To možná taky, ale spíš nevím, co by se tam mělo odehrávat. Jsou chvíle, kdy cítím, že mezi mnou a publikem funguje nějaká interakce, ale jsou momenty, kdy přemýšlím o tom, proč to nefunguje. Přemýšlení vyvolá další proces a už to jede. Vlastně si vůbec nejsem jistá, jestli by se mi kapela s takovou zpěvačkou líbila. Na jakýkoliv videozáznam LUNO se musím koukat skrz prsty.

Na druhou stranu, spoustě lidem se Tvé soustředěné vystupování líbí. K hudbě, kterou hrajete, se prostě klid a usebrané vystupování hodí.

Klid? Nejsem klidná ani trochu. Často na koncertech cítím takovou tenzi, že se to skoro ani nedá vydržet (smích). Klid zažívám asi jenom ve spánku. A když jsem sama v lese.

 I proto jsi se přestěhovala z Prahy na venkov?
Bylo to ze spousty dalších důvodů, ale určitě můžu říct, že tam jsem daleko spokojenější. Nedokážu si představit, že bych poslední dva roky strávila někde jinde. Křivoklátsko, dům dvě minuty od lesa, vlastně les skoro na zahradě. Úplně jiná kvalita života. Cítím se tam doma. Takže podmínky pro rodinu jako dělané. Určitě. Plány jsou následující: až budeme s LUNO na vrcholu, zase otěhotním. Ale víš jak je to s těmi plány…

Upravená verze rozhovoru vyšla v č. 19 hudebního časopisu FULL MOON.

www.lunomusic.cz
0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika