Buty v Lucerna Music Baru

Zimohraní je každoročně pořádaný cyklus různorodých koncertů, které mají svou pestrou škálou zpříjemnit sychravé podzimní počasí a nastupující zimu. Letos probíhalo už po šesté a jako svůj vrchol představilo kapelu Buty v LMB. Buty v Praze nevystupovali přes rok, což je pro skalního fanouška doba dlouhá, pro zvědavce dostatečně dlouhá. Na to aby se zašel mrknout co nového si kapela vytvořila, jak jí to hraje, o kolik zestárla nebo taky ne, a tak vůbec vše okolo. Koncerty Buty, jsou více než koncerty, kdy kapela odehraje, publikum odtleská a jde se domů, spíše setkáními. Troufám si říci, že to zdaleka není můj subjektivní pohled, když napíšu, že tato setkání se vyznačují především uvolněností a pohodou, která je naprosto přirozená a samozřejmá. Na partě okolo Radka Pastrňáka, zde v cool černé čepici, jde znát, že už nikam nespěchá, nikam se nehoní, k tomu navrch před vánocemi a s náloží hitů, které utáhnout není jen tak. O to více díků, za to, že zazněly skoro všechny.



Buty jsou pro mě za ta léta, co si je čas od času pustím, srdcová záležitost. Z části proto, že pocházím ze stejného kraje a někdy mám, dost možná falešný, pocit, že zejména některým textům rozumím o něco víc, z části proto, že jsou všichni do jednoho muzikanti par excellence a jejich poslech je jako balzám pro sluch mnohdy zkoušený všemožnými hudebními experimenty. Zvláštní je to proto, že již pár let tvoří téměř devadesát procent mého poslechu hudba elektronická. Jakoby tento fakt podtrhoval výjimečnost jejich tvorby.
 
Start koncertu mi chtě nechtě utekl – předvánočních povinností v podobě různých večírků apod. bylo bohužel přespříliš. Přesto jsem si užil koncert plnohodnotný, a to především díky jeho délce a parádní skladbě set listu. Celý večer byl rozdělen do tří částí, kdy první dvě lze označit za standardní, tu třetí za bonusovou. Radek Pastrňák poslal ty co mířili ještě na další tah, do víru noci, a těm co ještě chtěli, slíbil, že se ještě vrátí a něco zahrají. Bylo to skoro až gesto, kterým Buty dávali najevo, jak je baví hraní samotné, atmosféra večera, byť v určitém ohledu pozměněná vlivem stále ještě čerstvé informace o úmrtí Václava Havla. Právě jemu byla věnována tichá vzpomínka a píseň Nad Stádem Koní, jejíž vyznění bylo doslova dojemné. Symbolicky pak Buty ukončili koncert těsně před půlnocí, aby tak nenarušili státní smutek a potřetí a tentokrát naposled zmizeli v backstagi. Ona třetí část tak trvala téměř tři čtvrtě hodiny. Pro vyznavače faktů dodejme, že zazněly klasiky jako Vrána, Mám jednu ruku dlouhou, Jednou ráno, Pusinka na prdel, Krtek či nádherná skladba Tisíc korun. Pro vyznavače pocitů dodejme, že tohle byl jeden z nejlepších koncertů podzimu, o čemž svědčí i reakce na fóru webu samotných Buty. Byla to hudba, a byly to texty, které znáte a dělá vám upřímnou radost si ji poslechnout a si je zazpívat. Být součástí songů, které mají duši. Díky a těšíme se na nové album.