Tři Sestry v Paláci Akropolis

Vánoční troják sester vyšel přesně na tři dny státního smutku. Rušit koncerty by bylo proti filozofii jak samotného pana prezidenta, tak proti stylu, který svou lidovou hudbou Ségry prezentují. Naopak na všech třech vystřihli Václavu Havlovi originální poctu. Koncert tak nemohl začít ničím jiným než minutou ticha, ke které Fanánek takřka nijak nemusel vybízet. Poděkoval za bystrost publiku, a koncert odstartoval tuším, že Aidou (nějaký to pivo proběhlo už před stratem, pardon:-) A právě během úvodního songu běžel na plátně povedený sestřih s Václavem Havlem se sklenkou, cigárem nebo saxofonem v ruce. Skvělá připomínka skvělého prezidenta. A koncert se rozjel naplno. Jít až na třetí ze tří se ukázalo jako výhra, oproti prvním dvěma, totiž nebylo vyprodáno a i přes slušnou účast se tentokrát fronty ani výrazné tlačenice nekonaly, takže měl každej dostatek prostoru si Ségry užít naplno ať už s pivem v ruce nebo s rukama nad hlavou v typickém kosočtverečném tvaru…



Hrdinou koncertu byl bubenec Franta Vrána, u nějž dle slov Fanánka byl Ježíšek nadělovat předčasně. Nadělil mu opičku jak vyšitou pro večerní hraní. Že se bicí zejména ze začátku rozjížděly nakonec nikoho nijak zvlášť nepřekvapilo, spíš pobavilo. Ostatně jednou z prvních skladeb, kterou Fanánek uvedl slovy: „Následující píseň se skoro stydím uvést… „ byla Ta naše rytmika. Podobně vtipných momentů bylo samo sebou více. A právě proto, byť časy, kdy Sestry byly stálou výbavou mého poslechového „itineráře“ jsou dávno pryč, mě live Ségry stále baví. Baví svým lidovým přístupem, srandou až za hrob a skladbami, které i kdybych sto let neslyšel, tak text nezapomenu.



Koncert byl tradičně rozdělený do dvou částí a nechyběl ani přídavek okořeněný závěrečnou Modlitbou pro partu absolvovanou za účasti sesterské Barbory Špotákové. Jako dárek k Vánocům se rozhazovala cédečka a rozdávalo se pivo, což se ovšem děje celoročně, jen tady mělo tak nějak lepší příchuť. Set list obsahoval průřez snad všemi deskami. Jmenujme alespoň ty songy, které mi udělaly radost, ať už zmíněná Aida, Život je takovej, Lepší časy, Zelená nebo Maminka ze švédský trojky.



Po pár pivech, pár desítkách skladeb bylo po všem a spokojený jsem nejen já opouštěl prostory Paláce Akropolis do studené noci. Lepší závěr předvánočního času před samotným Štědrým dnem snad ani nešel vymyslet. Pomyslná tečka za shonem, uvolnění v podobě skladeb, který si zazpíváte s kapelou, a ve finále vám vůbec nic nechybí. Za to díky a do nového roku vše nej a ať to kurva hraje!