I-Wayne a Fantan Mojah šířili lásku v Lucerně

Každopádně 20.2.2012 se v Lucerna music baru sešlo 90% českých rastafariánů a fanoušků reggae a ten večer zde panovala nesmírně přátelská a pozitivní atmosféra. Lidi se na sebe usmívali a podávali si takový ty silnější cigarety, který známe všichni.

Před započetím koncertu žhavil atmosféru Dj, lidé se spokojeně a bez stresu pohupovali v kolenou a radovali se ze života. Kolem se prošel týpek s jamajskou vlajkou a zubil se.

Kolem půl 10 na podium nastoupila doprovodná kapela tvořená 100% bělochy, takže jsem měl obavy, jestli jsem omylem nenavštívil jiný koncert. Moje obavy ale byly brzy rozptýleny jamajčanem, který na pódium vtrhl jako velká voda, velký oheň, velký plamen, velký, dredatý lev.

Byl to I-Wayne, jedna z vycházejících hvězd roots reggae, který začal chrlit slova jako sopka lávu. Lidé se zaradovali a objevily se hned dvě jamajský vlajky a ruce šly nahoru, když se ptal lidí, jestli milujou Jah music a reggae. Samozřejmě, nemohl se splést, bylo jich tu 99,99%. Nepočítám totiž barmany, kteří se tváří víceméně vždy naprosto neutrálně.

I-Wayne válcoval publikum nekompromisním projevem a divokým výrazovým tancem, který zahrnoval všechny možné podoby skoků a širokou škálou úsměvů olemovaných bílými zuby. Svoji úlohu, rozpálit publikum zvládl naprosto dokonale. I když tím jeho úloha ani po nástupu hlavní hvězdy večera – Fantan Mojaha – neskončila.

Fantan Mojah, stálice jamajskýho nebe, nastoupil po krátké přestávce mezi oběma vystoupeními a opět to bylo jako nástup hurikánu. Oplácaný jamajčan s batůžkem na zádech, v kostkovaných kalhotách ukazoval, v čem je síla jeho písní. Všechna ta síla vyrůstá ze spirituality jamajského lidu, rastafariánství. Je to filozofie a víra v lidství, dobrotu, lásku. Nebylo vůbec důležitý, jestli je člověk rastafarián, dobrota a láska těch písní Vás zasáhne jako přesně vystřelenej šíp.



Odzpíval a odskákal všechny svoje zásadní hity, jako jsou Hungry, So Many Problems, No Ordinary Herb (legalize it!), Murderer. Během toho stihl vytáhnout na pódium zamilovaný pár lidí, aby oslavil lásku a zatančil si s nimi, rozkmitat jamaský vlajky a srdce a duše všech přítomných, ukázat, že síla reggae není jenom v hudbě a textech, že vyrůstá z filozofie lásky a bezprostředního pociťování lidskosti a sakra neváhám to říct, bratrství mezi lidmi všech ras, pohlaví a národů.

Láska je univerzální síla a rastafariáni typu Fantana Mojaha to vědí a šíří to poselství dál a dělají to dobře.

Konec koncertu se odehrával v neuvěřitelnym jamu, kdy se síly Fantana i I-Wayna spojily v jeden energetickej proud a předávaly si mezi sebou sloky, verše, poselství, radost, kterou kolem sebe rozhazovali, zatímco se v rukách přihlížejících rozsvěcovaly zapalovače a obličeje v publiku zářily radostí jako autonomní slunce.

Zcela osobně musím říct, že jsem konečně pochopil, co není reggae. Reggae není (jen)hudba. Reggae je vyznání lásky. Možná moc silný slova na závěr. Ale byl to silný koncert.