Bylo to velmi příjemné se na jeden večer vrátit ke kořenům a vychutnat si klasičtější kytarovku spolu se zakladateli synth-rocku. Deep Decline ke svému 20. výročí od založení přesvědčivě odehráli více než 20 skladeb a přátelské publikum to nenechalo bez povšimnutí. Kapela si pro nás připravila i zajímavé projekce, které sice nenápadně, ale dost výrazně ovlivňovaly atmosféru celého koncertu.
Rozhodně nejsem žádný The Cure ani Depeche Mode odborník a znám jenom pár těch největších hitovek. Ovšem z toho, co jsem poznala, mohu snadno usoudit, že Deep Decline se opravdu snaží o věrné podání a jde jim to moc dobře. Jednou z nich, a zároveň jednou z mých velmi oblíbených, byla skladba Just Like Heaven, kterou jsme slyšeli hned zkraje. (Mimochodem, pokud máte popovější duši, zkuste výbornou cover verzi od Katie Melua.)
Playlist byl pečlivě poskládaný. Předpokládám totiž, že to nebyla náhoda, že se na konec sešly depešácké Personal Jesus a ihned poté Enjoy The Silence. Rozjeté publikum nemělo jinou možnost, než si říct o přídavek, včetně Friday I’m In Love, který už roztančil i ty nejméně tanečně charismatické.
Tím však zábava nekončila. Po koncertě totiž velká část lidí zůstala tančit na klasické videoklipy, promítané na plátně i na obrazovkách po stranách Lucerna Music Baru. Tady jsme slyšeli třeba Shiny Happy People (R.E.M.), Born Slippy (Underworld), With Or Without You (U2), Hey Boy Hey Girl (Chemical Brothers) a další podobné pecky od Red Hot Chilly Peppers nebo Nirvany. Někteří nespoutaně tančili a jiní se koukali, jak ostatní nespoutaně tančí.
V tomto případě platí že „Words are very unnecessary.“ Jestli budou za rok Deep Decline zase hrát, určitě si je přijďte poslechnout na vlastní uši.