Emika v MeetFactory - vamp za pultem

Jako první se ale ten večer představil Stroon z Exitabu, který se rozhodl vystoupit i navzdory tomu, že v týdnu přišel o svůj laptop s tvorbou. Naštěstí to na kvalitu produkce dle mého názoru vliv nemělo. Stroon mlátil do rudě nasvíceného xylofonu a postupně se posouval z noisovějších poloh až k hypnotickému tribalu. K sugestivnosti celého výjevu ještě přispíval minimalistickou projekcí VJ Stix. Jejich společné performance přirozeně a kompaktně pulzovala trojúhelníkem návštěvníků.

V deset hodin se oba pokorně odporoučeli do zákulisí a technici začali chystat vepředu jen malý stojan s mikrofonem, který připomínal řečnický pultík. Za chvíli si za něj stoupla Emika a její skromné představení „Dobrý den, my name is Emika“ zaniklo v prvním hlubokém basu Professional Loving. Její pojetí temných hutných beatů rozhodně není žádnou bastard-odnoží dubstepu z hitparád, který rezonuje na každé druhé vesnické diskotéce. Mozaika vlivů od temného Bristolu po techno Berlína se v její tvorbě prolíná se vzděláním klasické klavírní kompozice a v nedávné době i hodinami operního zpěvu. Na stagi nestojí žádná mladičká slečinka ale vamp. V sále burácí sofistikovaně kalibrovaná a bohatě vrstvená mozaika zvuků a nad touto bouří vládne Emika svým hlasem. Gesty rukou nenuceně dobarvuje atmosféru jednotlivých tracků. Ať už byla ta sebejistota hraná nebo opravdová, vystoupení to bylo uhrančivé a pohlcující. Stejně jako strobo za jejími zády, které z Emiky dělá jen probleskující siluetu uprostřed stage. Pretend, Double Edge, Drop The Other, The Long Goodbye, Be My Guest nebo poslední singl 3 Hours. Z loňského alba zaznívá postupně vše.



Publikum reaguje pozitivně, nemá v podstatě ani na výběr. Pak se dojme, když na pódium vystoupá Emiččina maminka a říká česky, že si vystoupení u nás vždycky přála a je hrdá. Teď je zase dojatá Emika a přidává podruhé Double Edge, ale to prostě publiku nestačí a tak musí ještě dojatější Emika přidávat Drop The Other, dle jejích slov vůbec první druhý přídavek za dobu, co vystupuje. Tímto bohužel večer v MeetFactory de facto končí. S odchodem Emiky ze stage odchází i velká část návštěvníků.

Hlouček vytrvalců ještě pod pódiem tancuje na tvproduktovu afterparty v glitchovějším pojetí. Moc se nedá ani mluvit o setu, jde spíše o náhodně vybrané hity posledních dvou let. V druhé polovině se navíc i toto zvrhne v téměř „best of“ Hudson Mohawke. Sál pomořený do téměř neprůhledné kouřové mlhy už neposkytuje příjemné útočiště a je tak čas vydat se jinam. Do hospod a barů, do klubů a 24. března třeba opět na Emiku, tentokrát ale do Bratislavy.