M83: Až moc dlouho očekávaný dýchánek

M83: Až moc dlouho očekávaný dýchánek

05. 03. 2012  |  Autor: Veru  |  Komentáře (1)
Pražský koncert M83 byl některými českými médii ohlašován jako koncert roku. Dnes už je jasné, že 4. března se v Lucerna Music Baru konalo spíše zklamání roku. Proč Porcelain Raft nevystoupil vůbec a proč show M83 lidé neocenili, si přečtěte v tomto reportu.
Že se kapele M83 pod taktovkou Anthonyho Gonzalese porouchal autobus, dali vědět organizátoři již ten den dopoledne a zpráva se rychle šířila po facebooku. Místo v 19:45 se tedy mělo otevírat ve 21:00. Když jsem po čtvrt na deset dorazila na místo, lidé se akorát začínali scházet, nad vchodem stála cedule, že otevírat se bude až ve 22:15 a bedňáci zuřivě běhali tam a zpátky. Jak si v neděli v noci zkrátit hodinové čekání se mi naštěstí podařilo vyřešit, že moje čekání bude ještě mnohem a mnohem delší jsem ale vůbec netušila. V půl jedenácté jsem tedy naivně na druhý pokus dorazila před LMB. Už z dálky bylo ovšem vidět, že průser začíná doslova narůstat do obřích rozměrů. Celá pasáž byla zaplněná davem lidí a fronta na vstup se táhla desítky metrů skoro až k Václavskému náměstí.

Již dost rozladěné se mi po čase podařilo probojovat dovnitř, kde jsem čekáním strávila ještě další půl hodinu a přísahala, že jestli se do 10 minut nezačne něco dít, pojedu domů. Je vcelku pochopitelné, že show Maura Remiddi, který vystupuje pod názvem Porcelain Raft, musela být zrušena. Tak dlouho už by opravdu nikdo nevydržel. V tu chvíli jsem byla ráda, protože už jsem se smiřovala s tím, že koncert M83 vyměním za poslední noční autobus. Na druhou stranu mě to ale opravdu mrzí, protože jeho poslední album Strange Weekend má rozhodně co nabídnout a celý projekt považuji za M83 rovnocenný.

„Hurry up, we are (almost) dreaming“, modlili jsme se a konečně o půl dvanácté na podium vtrhla Gonzalesova partička, jak jinak než se skladbou „Intro“. Ta ovšem byla doprovázena uširvoucím vazbením techniky a vyzněla proto dost na prázdno. Problémy se zvukem pokračovaly ještě asi do půlky koncertu. Publikum k smrti otrávené neuvěřitelným čekáním se jen těžko nechalo přesvědčovat, že z toho večera ještě něco bude.

Kapela jakoby se ovšem nenechala vyvést z míry. Pohyby dováděné do krajností, extatické mávání hlavou, epileptické záchvaty. Na jednu stranu obdivuhodný výkon, zvlášť vzhledem k potížím, které kapelu celý den provázely. Také uznávám, že ke snovému popu se to nakonec docela hodí, ne však tu noc. Na podiu ze zvyku skotačící hudebníci vypadali jako loutky, se kterými někdo neumí zacházet, a já jen čekala, kdy se jim zpřetrhají provázky. Pod podiem nehybný dav, který jim to nežral. A to musím zdůraznit, že v tomhle případě nelze nic svádět na typicky chladné české publikum, mezi fanoušky bylo mnohem více než češtinu slyšet všechny ostatní jazyky.

Posluchači se sice časem rozhřáli a například nejznámější skladba „Midnight City“ (serverem Pitchfork zvolena No. 1 trackem roku 2011) byla přivítána s velikým nadšením, když však po 40 minutách hraní kapela opustila podium, do povzbuzování k přídavku se nikomu moc nechtělo. Opravdu trapný moment a já už si říkala, že oni snad už znova nepřijdou. Možná by to tak i bylo lepší. O pár tichých chvil později Gonzales znovu vyběhl před nás a naservíroval nám asi 15 minutový přídavek. Jemný potlesk a bylo po všem.Dost krátký koncert na to, jak dlouho jsme si na něj museli počkat. Z posledního alba zazněly „Steve McQueen“, „ Reunion“, „Year One, One UFO“, ze starších pak „Sitting“, „Couleurs“, „We Own The Sky“, „Skin Of The Night“ a „Graveyard Girl“.

Nebudu jen bezbřeze hejtovat, pár pozitiv se samozřejmě také najde. Veřejně musím vychválit zpěvačku a klávesistku Morgan Kibby. Morgan (tedy kromě toho, že stála tak nešťastně, že jsem za celý koncert neviděla její obličej, zato její zadek znám nazpaměť) to svými klávesy zachraňovala, jak se dalo a přestože nedám dopustit na Zolu Jesus, ve skladbě „Intro“ se jí směle vyrovnala. Živé bicí v podání Loïca Maurina přidávaly skladbám nový rozměr, který z nahrávek neobjevíte.

Jakkoliv naštvaná jsem ten večer byla (hodně), rozhodně nemůžu nikoho obviňovat. Kapela i organizátoři se ocitli v opravdu nezáviděníhodné situaci. Způsob, jaký se z ní však snažili vybruslit, se mi zdál dost nešťastný. Možná bych opravdu radši jela domů a na M83 i s Porcelain Raft si zašla o pár měsíců později než se protrápit celý, za každou cenu zachraňovaný, koncert.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

CONFERENCE

Neděle 4. 3. 2012
Vystupují:
M83 (FR), Porcelain Raft (USA), dj Cubik
Další informace
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:

06. 03. 2012 | 06:28:47
+0 | -0

Dalo se to čekat

Nevím,jak hráli před lety v Akráči,ale koncertní videa posledních tří let jasně dokazují,že jim to živě zkrátka nejde nikde:slabý vokál i instrumentální výkony(zřejmě živě zněly jen špatně nazvučené bicí) a k tomu ta trapná pantomima.prostě mdlo,nesnově,nepsychydelicky.Na letošním Meltu! se jim určitě vyhnu.Dobře i zřejmě věděli,proč ani nezahráli Kim& Jessie.Další čtyři schopné skladby pak dokázali bezpečně pohřbít.Kdepak,dnes jdeme na dEUS a ti nikdy nezklamou a třebas i zahrajou Hotellounge..
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika