Report z březnového Zenu

Po koncertu Southpaw v Akropoli jsem tedy opravdu jen ze zvědavosti a z důvodu ještě relativně málo hodin (cca 22:30) zavítal do Roxy, abych si poslechl set DJe Raie, který dokáže zahrát temný, zasněný a přesto taneční progressive trance. Jelikož bylo opravdu brzy, návštěvníků zatím nebylo moc, většinou se postávalo u barů, pár jedinců už se oddávalo Raiovým tónům, který opět nezklamal a jeho výkon pařil vůbec k těm nejlepším, jaké jsem za poslední dobu slyšel.


Zvuk v Roxy je ovšem stále velkým mínusem pro tento klub a i když byl nepatrně lepší, než například na narozeninách serveru techno.cz, stále se mohlo cca 30m od podia klidně šeptat aniž by vás rušil zvuk reprobeden, o balkonu ani nemluvě. Co musím zas na druhou stanu vyzdvihnout, byla výzdoba, světla a projekce. No tak, jedno pivko si dám, možná druhé, poslechnu si začátek setu Omida 16B a opravdu vyrazím směr domov. Jenže ouha! Rai dokázal celou atmosféru vygradovat do neuvěřitelných výšek a jestliže v jedenáct bylo Roxy ještě poloprázdné, o půl jedné už byl hlavní parket slušně zaplněn a párty se začala krystalizovat do pořádně rozjetého mejdanu. Celou noc se vlastně dalo po Roxy příjemně chodit, lidí bylo akorát, žádné tlačenice u baru, což evokovalo k dalším objednávkám alkoholu a moje prvotní iluze o včasném návratu domů se začala postupně vytrácet.


Nevím, v kolik přesně nastupoval Omid 16B, host tohoto Zenu, DJ a producent z britské stáje Sex on Wax. Měl ale hodně lehkou úlohu, jelikož jak jsem psal výše, Rai mu tanečníky připravil dokonale. Začal lehčím progresivem, kde dával přednost vokálovějším skladbám a postupem času začal přitvrzovat, aby poslední hodinku svého setu zakončoval pořádným groovy soundem, občas dokonce sáhl po deskách s označením tribal house. I když Omid (ano, jeho exotické jméno opravdu souviselo i s jeho vzhledem) vypadal ze začátku poněkud nervózně, postupem času si už atmosféru začal užívat plnými doušky. Ještě jednu věc musím vyzdvihnout. To byla nebezpečná koncentrace hezkých dívek na metr čtverečný. Mužské oko si na této akci doopravdy “smslo“ a tudíž bylo i co fotit.


Ve tři hodiny ráno se už za pultem objevil Michael Burian, kterého tanečníci přivítali velkým ohlasem. Michael poslední dobou hraje spíše electro house, nežli progresivní trance a tudíž jeho set až tak do konceptu celé párty nezapadl. Není to jen můj názor, shodl jsem se na tom bohužel i s více lidmi. Stále to bylo příjemně taneční, ale množství tichých ploch a stop time v každé druhé desce už nepůsobilo tak energicky a “Zenově“. Nicméně Roxy bylo stále hodně roztančené a když v pět ráno končil Michael svoji produkci, pár lidí se ho snažilo ještě přemluvit k nějakému přídavku. Jeden skutečně dal, tentokrát hodně taneční věc a tak to byla nakonec velice příjemná tečka za jeho setem.
Tento díl se tedy povedl skutečně dobře. Věřím, že podobných párty si v Roxy užijeme ještě dost, snad se zlepší i technické podmínky a to už teprve bude jízda. Tak zas na dalším Zenu.

Fotoreport ze Zenu naleznete zde