Tradiční bretaňská hudba totiž znala jen dvě navzájem oddělené formy: zpívanou a instrumentální. Zpěv starých balad probíhal bez doprovodu, kdo chce v Bretani obstát, musí posluchače zaujmout jen hlasem a expresí. Právě touto tvrdou školou prošel Yann-Fañch Kemener, jeho projev má intenzitu i hypnotickou sílu srovnatelnou s americkým blues. Staré balady gwerz probudil k novému životu nikoli elektrickou kytarou, ale spojením s violoncellem, na které hraje neméně talentovaný Aldo Ripoche.
Středem Kemenerovy pozornosti je bretaňský styl kan ha diskan, založený podobně jako americké černošské zpěvy na zvolání a odpovědi. Ve Francii je Kemener prvořadou kulturní ikonou, v Bretani získal řád Ordre de l'Hermine, natočil 24 alb, a i když se drží kořenů a tradice, věnuje se také crossoverům - přes jazzové či orchestrální experimenty a výlety do vážné hudby až k beatboxovým fúzím.
www.rachot.cz
Dodal: Lenka Bergmanová, Rachot Production